The Dawn of Darkness

Jsme vůbec šťastní?

2006-09-20T18:22:00.000+02:00

Tak prostá, až trochu naivní nebo také hloupoučká otázka a přesto jak těžké je na ní odpovědět.
Nikdy za mého dosavadního života mě nenapadlo si takovou tu otázku položit. Každý se vás ptá "jak se máte?", ale ne na to "jsi šťastný?".
Poslední čtyři roky, dá se říci, bojuju o jakési místo na slunci. Když mi bylo těch jedenáct až třináct let, dá se bez nadsázky o mě mluvit jako o trosce, jako o člověku, pro který život neměl velkou cenu, neboť byl velmi zlý. Díky pohanství a také psychologii se ze mě postupně stával v oněch čtyřech letech jiný člověk a stále stává - hledám svou identitu, jak by se dalo říct, hledám smysl života, hledám pocit radosti a hrdosti ze svého života.
Jeden člověk, se kterým jsem poseděl ve Story Café, při rozhovoru tuhle otázku vyřkl. Tehdá jsme probírali jeho důvody, proč šťastný není. Tak nějak se na mě, zaplať pánbůh, zapomnělo.
Až o dva dny později ta otázka v mé hlavě znovu vyvstala, až mi zamrazilo v zádech.
Jsem já vůbec šťastný?
Jednoduchým "ano" nebo "ne" se nedá odpovědět, můj život se radikálně změnil, objektivně k lepšímu, ale přesto bych o sobě nemluvil jako o šťastném člověku.

Jako hlavní úspěch se dá považovat to, že jsem se z toho bahna, ve kterém se tehdy válel, dokázal zvednout a něco se svým životem udělat - i když to bylo s pomocnými výše zmiňovanými berličkami. Jako další úspěch se dá považovat změna pohledu na život - je pozitivní a akční, už nikdy by mě nenapadlo se například sebelitovat a snažit se vyvolat lítost v druhých, ale naopak, když je problém, snažím se ho přímo řešit. Obecně zvládám lépe zátěžové situace, vystupování na veřejnosti a další dílčí věci, které pomáhají ze mě vytvářet lepšího člověka. Mám víc přátel, dobrou školu i studijní úspěch v ní (no, to je relativní...), jsem ambiciózní, sebevědomý, asertivní.

Tak, kde je problém?

O sobě, jako šťastném člověku nemůžu mluvit, protože jsem na svůj život mnohem více náročný, než kdy dřív, což je jedno úskalí, to druhé jsou vztahy obecně, zejména pak ty milostné (což je román sám o sobě) i ty rodinné, které se mi, bohužel, hroutí před očima.

Ale, kdo dnes nemá nějaký ten problém?

Když pomineme tu fázi života, kdy jsme do někoho bláznivě zamilovaní (což já tedy bohužel nejsem), jsme my, někdy jako lidé, šťastný? Možná smyslem našich životů je blahočit se neustále za jakýmsi ideálem. A problém nastává teprve až tehdy, kdy svůj boj vzdáváme...

Dlouho jsem nic nenapsal...

2006-08-21T13:28:00.000+02:00

...což je věc jedině chvályhodná, protože když objedu weblogy jiných náctiletých, říkám si, že je lepší držet hubu a nechat ostatní, ať si myslí, že si blb, než hubu otevřít a nenechat je o tom na pochybách.
Za poslední půlrok se mnohé stalo, rozhodně ale nic, co bych si přál (snad jen, že jsem už úspěšněji oproti minulému roku) dokončil druhák. V mnohém jsem se změnil, v něčem k horšímu (více podléhám konzumu a reklamě než kdy dřív), ale vesměs se po duševní stránce cítím zase o něco vyspělejší.
Rád bych však řekl, že se cítím svobodnější a šťastnější, za takových životních podmínek se ale o přílišném štěstí mluvit nedá, snad jen o "melancholickém stereotypu".
Jedno z pravidel, které jsem se naučil je, že nikdy nevyprávějte své kámošce, která celý rok za vámi běhá a řeší, že její vztah s Petrem/Pavlem/Davidem/Simonem/Romanem/Matějem/ Markétou/Monikou/Michalem a s dalšíma, se kterými v posledním měsíci něco měla, jí nevychází podle jejích představ a brečí vám na rameni, že nemůže najít tu pravou lásku podle McBealovskýho hesla "Dva jsou Jedno", že možná jste si uvědomili, že vlastně hledáte taky něco jako je láska a ne to, co bylo produktem mé kdysi dávného zhrzeného vztahu (už to jsou víc jak tři roky, měl bych pokročit...), to jest "antiromantika" založená na netolerantnímu zavrhování všeho, co by jenom náznakem připomínalo lásku, romantiku nebo to nejhorší - vztah s mnoha závazky na celý život. Ne že bych změnil názor a chtěl děti, ty dodnes nemám rád (mají zůstat do svých 10ti let zavřené doma a nevotravovat v centru) nebo, nedejbože, vztah na celý život, tak daleko ve svých ještě nepokořených osmnáctinách nevidím (kdo by to mohl po mě také chtít)...mám pocit, že jsem se v tom návalu slov hodnoty ho**a ztratil. No, každopádně jsem ji pověděl, že mi sex nebo jakési pubertální vztahy založené na společné prezentaci a zároveň buzeraci všech, kteří nikoho nemají v centru Liberce, nestačí - nebo ještě lépe - po emocionální stránce vůbec nenaplňuje. Na mě koukala, jako kdybych ji právě oznámil, že nás znovu okupují Sověti. Celý její svět se jí zhroutit (je vlastně tak egoistická, že si ani neuvědomila, že tím, že jsem něco takového přiznal, se logicky musel zhroutit i svět můj), neboť ve mě hledala někoho, kdo ji sice vyslechne, ale zároveň svým pohledem naznačí, že je blázen, že něco jako romantická erotická láska mezi dvěma lidma, prostě neexistuje.
Dopadlo to tak, že jsme si koupili čokoládový dort...z čehož plyne další má nová zkušenost - po orální stránce mě více uspokojí obyčejné jahodové lízátko za pět kaček než drahé čokoládové dorty nebo gumový medvídci, po kterých mě bolí pak dva dny zuby.
Další triky, které vám pomůžou se dostat ze špatné nálady je si koupit něco milého (to aby vždy, když začíná člověk nějaký vztah si nechal nějakou peněžní rezervu), porušit svojí alkoholovou absenci (nevím ani, jak se to píše...ten Berrendsen? byl fakt dobrej) nebo potkat lidi ze staré školy a dvě hodiny s užaslým výrazem ve tváři zaujatě diskutovat na téma "ty ses ale změnil/a" nebo "Si zhubnul", "ty zase ztloustnul", "vohol se, vypadáš jako prase". Hlavně ne zkoušet seznamku (z toho se ale člověk stejně nepoučí) a to i přesto, že seznamka obecně v 90 % připadech byla, je a bude výkladní skříní zoufalců, iditů, vymaštěnců a další pozemnských i mimozemských netvorů vedené i nevedé v Červené knize zvířat.

Od NÍ další překvapení

2006-03-01T17:48:00.000+01:00

Považuju se za pravidelného čtenáře deníku Mladá Fronta (výzkumy prokázali, že Mladou Frontu čtou nejvíce mladí a vzdělaní lidé mající svůj názor a chuť přemýšlet) a proto mi neujde ani příloha ONA Dnes, kterou ani dnes nemůžu přenést přez srdce.
V posledním čísle zmíněného časopisu jsem se dozvěděl, že redaktorka je rozhořčena nad anketou (bůhví na jaké úrovni ta anketa byla), jak muži vnímají ženy a jejich postavení ve společnosti. Oné redaktorce se totiž nelíbilo, že jsou ještě stále muži(procento neuvedla, nevymyslela si tu anketu?), kteří ženu vnímají jako domácí hospodyňku starající se jenom o jídlo, dům a svojí "krásu".
A divíte se? Když jsem se podíval na následující stránky toho časopisu, jak si myslíte, že asi ony samy sebe prezentovaly? Nedivme se, že jsou na světě hloupí muži, ale i ženy, které tyhle časopisy berou si k srdci.Nedivme se, že názor na ženu je takový jaký je, když samozvaný ženský
časopis obsahuje jenom plytké úvahy o vztahu, samá doporučení týkající se make-upu a módy a recepty na nízkokalorické jahodové dortíčky s čokoládovou polevou...

Sláva naturalismu

2006-03-01T17:32:00.000+01:00

Jdu takhle městem a do očí mi trkne malá cikánská holčička. Ta klidně, bez rozpaků, na nejrušnějším náměstí Liberce stáhne kalhoty a u sloupu vykoná svou potřebu.
No to byl děs, to vám řeknu.
O pohanech se dnes smýšlí jako o lidech podporující "volnou lásku"(dá se tomu říkat tak romanticky "láska"?), drogy a přírodu s ní spojené "přírodní věci", které prosazují do každičkého detailu.
Tož dobrá, nebudu hodnotit pohany ostatní, ale sám sebe - já prostě takový nejsem a ať se snažím, aby ze mě byl člověk sebelepší, stále mi bude hnusný, dle výchovy v evropské civilizaci, aby mi někdo chčil před mýma očima.
Asi jsem estét...a vlastně nemám se za co stydět.

ONA Dnes a ON Dnes

2006-02-20T11:33:00.000+01:00

Mladá Fronta podlehla současné vysoké poptávce po ženských časopisech a vydala svoji ONU Dnes. Čekáte-li však nové, svěží a inteligentnější zpracování "ženského světa", dočkáte se leda tak zklamání. Úděl současné ženy spočívá v "ulovení" a uspokojení svého partnera. Alespoň tak zní diktát dnešních módních a live-stylových časopisů. Mladé Fronty bohužel nevyjímaje. Koncept tzv. ženských časopisů se opírá o dva protikladné světy, které však umí mistrně vzkloubit dohromady. O svě paní emancipované - feministky a o svět paní úzkostlivé - domácí puťky. Vyjde z toho pak paskvil, že žena wamp je vzorem pro zdravou sebevědomou ženu zároveň podléhající "kouzlu" mužů. V prvním čísle Mladá Fronta nabídla hned v úvodu úvahu nad ženským pojmenováním různých profesí od Olgy Somerové. Nemám nic proti tomu, aby si ženy říkali "paní doktorka", "paní advokátka" místo "paní doktor" apod., ale o ženě, která tenhle problém řeší s takovou velkou vervou jako Olga Somerová, můžu jenom ztěží říci, že je zdravě sebevědomá a emancipovaná. Článkem paní Somerové však začíná a zároveň končí inteligentní "vložka" tohoto časopisu. Zbytek vyplňují témata tradičního typu jako "jakou rtěnku na party?" nebo "nebojte se v zimě barviček". Pravda, "jak nachytat toho vašeho, že vás podvádí" nebo "máte problémy v komunikaci? zkuste netradiční sexuální polohy!", se zde zatím neobjevilo, ale vyšlo prozatím jedno číslo, takže co není, může rychle přijít.*
Shrnuto a podtrženo, nic nového nám ani taková značka jako je Mladá Fronta pod sluncem nepředvedla. Ale tím není ještě zdaleka celá záležitost odbytá. Hlavní otázka totiž zní, jakými vlivy, kulturními, historickými, psychologickými a sociálními je způsobeno, že v dnešní době roste síla "ženského kultu" stavějící na zdaleka odlišných principech než zdravá matriarchální společnost.
V celém západním světě se hroutí patriarchát a celková dominance mužů v rodině a místo toho nastupuje snaha žen vyrovnat se mužům. Jenže to zde naráží na mnohé problémy typu "kariéra nebo děti?" a další, neboť dnešní rozložení světa není přirozené, jak by se nám někdo snažil říci. Kdo četl názory Michaeli Jílkové, pochopí, co tím mám na mysli a jaký je v celé téhle záležitosti můj názor. Proti problémům, které stojí dnešní ženě v cestě se musí bojovat a ženy se v boji proti němu musí spojit. Vznikají tedy námi známé časopisy rozebírající veškeré možné nešvary. Ale jak nejlépe okolnímu, cizímu a skoro až nepřátelskému(mužskému?) světu se bránit, než tak, že "si my, ženy vytvoříme svůj vlastní svět, založený na jiných, námi určených principech"?
Je to tedy všechno reakce na svět?
Anebo chytrá kampaň mnoha firem, které výhodně spolupracují a vytváří umělý svět žen, ze kterého pak profitují?

* v době sepsání tohoto článku vyšlo první číslo, v době vydání tohoto článku už vyšla celkem tři čísla, pro zachování autentičnosti článku nebylo nic pozměněno ani aktualizováno

Divoký život jednoho divokého studenta...

2006-01-24T12:17:00.000+01:00

Novinek je za posledních pár dní tolik, že by člověk ani nevěděl, kde má začít se svým srdceryvným vyprávěním o svém pro ostatní nudném životě začít a tak si ulevit svému nevědomí, když opět chudák internet se stane objektem pro vybití dříve potlačených subjektivních emocí. Hold, to je jeho úděl (viz. Zahradův blog)

Asi bych se měl vrátit k tomu, jakých reakcí jsem se dočkal na tu slohovou práci, co jsem odevzdal. Ale žádné ve skutečnosti nebyly, učitelé si to mezi sebou tak akorát šeptají, drbají o mě, usuzují z mého chování a přetransformovávají zastaralé pohledy na mou osobu. Nic víc.

V pátek jsem byl v posilovně - pane bože. Zajímalo by mě, proč do něčeho takového vůbec lezu. Nechci zhubnout (copak se ze 55 kilo dá ještě něco zhubnout?), nechci být svalnatější, krásný jsem dost{:-))}, takže zkrásnit se také nepotřebuju a zároveň si uvědomuju, jakou kulturu a styl chování tím podporuju. Zapátral jsem introspektivně do mé duše, projel jsem id, ego i superego(tam to nejvíce zlobilo) a přišel jsem na to, že mě posilovna přináší uspokojení na bázi jiného druhu setkání s přáteli, než jenom v hospodě nebo čajovně(kde jako obvykle jsem jediný, kterému je líto utrácet peníze za chlast a nic si neobjedná). Ten pocit sounáležitosti při společném tlachání o hrozném chování našeho spolužáka nebo o tom, co vám vychází na vysvědčení při udýchané jízdě na rotopedu, mi přináší uspokojení. Nedávno jsem totiž měl menší depku, že můj život jede v zajetých kolejí, že je stereotypní, nic nového se očekávat od něj nedá, a když jo, tak něco hrozného, a posilovna a mnohé další "novinky severského života prostého Liberečáka" je účinným prostředkem jak proti nudě ze života bojovat. Efekt to přinesl - hned se cítím mnohem lépe.
Jenže posilovna je celkem nuda, tak jsem to nevydržel a za chvíli jsem si k tomu vzal - ach, to je úděl nás, intelektuálů, papíry s novými slovíčky na němčinu, které jsem se začal učit. Pochopitelně, že jsem se nenaučil nic(říkáte si, že v pátek odpoledne je bláznovství se učit?), vykonávat mentální a fyzickou činnost najednou není efektivní, to je jeden z nejzákladnějších poznatků psychologie práce. Vzpomínám si na slovo der Turm, ale jaký je jeho český překlad, to je nad síly mé paměti. Po posilovně, kde jsem zanechal šest stovek za permanentku na 10 vstupů (a to si pak mám stěžovat na nedostatek peněz, když to utrácím za takový pitomosti), jsem šel do TESCA. U nás na Králáku je pouze jeden obchod (Delvita), kam normálně moje máma chodí nakupovat a já ji navrhl, že se jí podívám na ceny v TESCU, že když tak bych jí tam vždycky nakoupil (hrozně mě baví nakupovat, hlavně za cizí peníze). Takže jsem po supermarketu TESCO pobýhal asi dvě hodiny s mobilním telefonem, který mi sloužil jako zápisník cen. Tam bylo narváno, jako kdyby astrologové zase vyhlásili konec světa. Ty lidi mě proklínali za to, že jsem jim tam zabíral místo jen kvůli jedné koblize a čokoládovém dezertu, zatímco oni brázdili regálama s narvanýma vozíkama. Ano, i to zapůsobilo na to, aby stereotypnost mého života vymizela...

Pak jsem zase v jiné části Liberce sháněl agenturu JobStudent, která zprostředkovává brigády potencionálním bigádníkům. Jelikož jsem to nemohl najít, vlezl jsem na vrátnici vysoké školy, vrátnou buzeroval otázkou, kde je tu ta agentura, a jelikož místo toho, abych hledal malou vilku, kde mají sídlo, jsem obešel vysokoškolské koleje a cestou se zeptal dalších pěti studentů místní fakulty, kde se tu nachází agentura JobStudent. Až mi šišlavá málo hezká dívka s tlustýma brýlama na nose navedla na "železné schody", které mě ke kýženému cíli konečně zavedli.

A sobota byla významný den - první den, kdy rozchcapený fracek zbohatlické rodiny šel pracovat...sic jen na šest hodin, ale i to se počítá. V Hypině jsem vykládal zboží do regálů, i když víc jsem vykládal do telefonu (byla potřeba aktuálně zpravovat všechny své známé o momentálních emocech v první ehm...práci) než do regálů a i přesto na mě ostatní hučeli, ať to s tou prací nepřeženu. Šíleně mě potom bolely nohy, ne z chůze, denně normálně nachodím několik kilometrů, ale měl jsem celých šest hodin na nohou Steelky a to není zrovna dobrá pracovní obuv...
Krom poznání, co znamená cena práce, jsem dospěl k závěru, že už pokladním nebudu příště říkat "usmívejte se, venku je přece tak krásně", protože už chápu, jaký je to tam tvrdnout s tak nudnou prací. Ale se stálými členy personálu jsem se za těch několik hodin stačil i zpřátelit, takže do týdne musím Hypinu jen tak navštívit, abych je všechny pozdravil...:-))

Domů jsem se vrátil někde po půlnoci, unaven, stačil jsem shlídnout tu Plastickou ordinaci s.r.o. a šel jsem spát. Ráno jsem se mohl vzteky přetrhat, že jsem se nedonutil být vzhůru, protože mám do dneška doma asi dvacet nepřečtených knih, spoustu úkolů, vlastních projektů apod. a já to absolutně nestíhám. Ano, na moje remcání, jak všechno věčně nestíhám, jste zvyklí, ale dnes to platí dvojnásob...

A předevčírem mi konečně napsala Ethelwen majla...

Co jsem dělal o weekendu - slohová práce

2006-01-10T12:15:00.000+01:00

Jelikož jsem o jedné z hodin ve škole "zlobil", dostal jsem za úkol na dvě A4 stránky ručně napsat esej na téma "co jsem dělal o víkendu". O hodině zeměpisu, která teď právě zkončila, jsem svojí "kompilaci" dal dohromady a rozhodně stojí za to, abyste si jí přečetli.:-)Slohovou práci mám odevzdat učitelce na účetnictví...

Co jsem dělal o weekendu

Nejdříve, než se dostaneme k rozebírání tématu "Co jsem dělal a prováděl o posledním weekendu", musím poznamenat na jeden velmi závažný fakt, který mě zaráží a prakticky i brání mé tvořivé síle, kterou bych za jiných, mnohem příhodnějších a veselejších podmínek, do kterých má současný stav věcí a životního prostředí poměrně relativně daleko (asi tak jako je od sebe daleko Liberec od největšího kráteru přirozené družice Země Měsíce), bych do chodu věcí lépe zapojil a využil k užitku všech a věci dobré. Bohužel se tak neděje. Zpět k jádru věci. Co mě tedy v mém tvůrčím psaní prozatím brání? Neznalost terminologie naší učitelky, která nás na škole, kterou navštěvuji, mimochodem s názvem Střední Škola Právní, vyučuje účetnictví. Naše učitelka nám totiž tvrdí, že mám psát "esej" (v originále psáno "essay") na téma "Co jsem dělal o weekendu", i přesto, že je zjevné, že neví, se vší největší úctou k ní, co esej vlastně znamená. Esej je vědecké pojednání (úvaha), ve které docházíme k subjektivním závěrům na základě objektivně přijímaných faktů, definicí a norem. Je mi velmi líto, ale to déto definice zadání cvičení, které zní, co jsem dělal o weekendu, nemůžu vtěsnat, ať dělám, co dělám, takže se omezím pouze na snahu na obyčejnou slohovou práci na výše zadané téma.
Poté, co jsem se alespoň částečně zbavil své menší frustrace mající svůj původ v definici eseje, můžu pokračovat v započaté práci. Jelikož naše pohledy na to, co je weekend, se mohou lišit (nehledě na to, že se poměrně výrazně liší naše názory na to, co je vlastně esej), musím se snížit až na tak nízkou úroveň, abych vám své subjektivní stanovisko ozřejmnil. Weekend pro mě začíná tou chvílí, kdy slyším poslední zvonění v týdnu, tedy ihned poté, co s rozzářeným úsměvem a duševním uspokojením, že mám zas od školy pokoj, vykračuju ve svých milovaných steelových botách z té zašedlé budovy nosící ten hanlivý výraz "škola". V tu chvíli se mi v hlavě rojí plány, jak naložit se 48 následujícími volnými hodinami, mající v mém řebříčku hodnot mnohem vyšší místo, než 120 hodin všedního týdne, které mi systematicky kazí a ničí výše zmíněná zašedlá budova. Jakmile jsem dorazil domů, ze školní tašky jsem poměrně agresivním způsobem vytáhl všechno, co by mělo byť jen příchuť slova "škola". Nedivte se tomu agresivnímu chování - páteční rituál vyhazování učebnic a sešitů, tužek a drobků od hnusných maminčiných svačin, slouží jako velmi dobrý a z psychologického hlediska i velmi potřebný ventil agrese nashromážděné po celý školní týden. Místo ve vyprázdněné tašce po školních připomínkách zabraly látky. Říkáte si, jaké látky? Ano, látky, čtete dobře, ale bohužel vám nemohu zdělit, za jakým účelem, neboť byste pravý důvod mého počínání, ztěží pochopila. S látkami jsem zašel ke své kamarádce, tam jsem se přežral cukrovím, látky jsme upravili, naměřili a pokecali jsme o všech možném. Po návštěvě kámošky, u které jsem látky nechal v jejích dobrých rukou, jsme s partou kamarádů šli do posilovny. Ten, kdo mě zná, může být tímto faktem zaskočen. Já a posilovna? Já a hloupé plytké jednání integrované v touze po tělesné atraktivitě? Je tomu tak. A to i přesto, že se i nadále držím svých anarchismem přičichlých názorů, kterým byste beztak nerozumněla. Poté, co jsem se vrátil domů, zavolala mi má příelkyně, se kterou jsem si vyjednal na další den schůzku a pokecal s ní celkově dvě a půl hodiny. Pak jsem se věnoval svým knihám, mám jich doma nepřečtených asi dvacet a už mi hoří termín v knihovně. Ach, to je úděl nás, intelektuálů. Pátek je tím definitivně uzavřen.
Sobotu popíšu jen krátce, hned z rána jsem se setkal s přítelkyní, se kterou jsem strávil celý den, který nemohu popisovat, neboť bychom zabřehli do obnažených luk pornografie.
Neděle se nesla v poklidnějším duchu, dopoledne jsem si četl a odpoledne jsem strávil tím, že jsem se nutil do učení. Avšak mé autoregulační a sebereflektivní chování podlehlo egocentrickému pudu mého id, jehož zájmem byla blíže nespecifikovaná zábava.
A to byl můj weekend...

Milý Ježíšku, předtím než nakoupíš dárky, nezapomeň se prosím stavit u Homecreditu...

2005-12-19T11:28:00.000+01:00

Vánoce ... svátky klidu, míru a pohody. Nezdá se mi však. Já si je skutečně užívám, což o to, ale lezou mi na nervy ostatní, kteří tyhle svátky akorát zneužívají.

První skupinou jsou pohané - ty si podle svého postoje k Vánocům dělí na dvě skupiny - na všechny a na mě. Ti všichni tvrdí, že Vánoce můžou oslavovat, protože je to pozůstatek pohanského svátku zimního slunoratu, což jim dávám za pravdu, ale Vánoce slaví zvlášť a jinak než samotný Yule. Ta druhá skupina, respektivě snad jenom já, si uvědomuju, že Vánoce s mnohými svými tradicemi je pozůstatek pohanského svátku narození mladého Boha, a Vánoce slavím taktéž, ale za to jsem si schopen říct, že Vánoce slavím proto, že mě to baví. A nedávám to do hloupé souvislosti s Yule, když tam žádná není. Mimochodem v posledních letech jsem se zasloužil, aby z naší rodiny vymizeli všechny křesťanstvím načichlé tradice, takže Vánoce jsou u nás jenom osa stromeček - dárky - cukroví...

Ale horší skupinou jsou obyčejní konzumní lidé, kteří se nechají nachytit na všemožné reklamy v televizi, internetu, rádiu, mobilu atd. K Vánocům jisto jistě patří obdarovávání, ale skutečně to musí vypadat jako v té reklamě na půjčku od nějaké banky(?), kde se říká "digitální fotoaparát pro syna, domácí kino pro manžela, kolo pro dceru, nový nábytek pro toho a toho...". Já strašně rád nakupuju dárky, rád je vybírám, dělá mi to osobní vnitřní radost, nerad i samotný nákup odflakuju. Zní to sice jako otřepaná fráze, ale je to tak, ale kupuju ostatním v normě mé finanční. Takže moje rodiče ode mě novou digitální kameru nedostanou, protože- a to se klidně můžu posrat, dvacet táců prostě neseženu.
Válka mezi sousedy, kdo upeče více cukroví, kdo zkusí nový druh upéct, kdo lépe uklidí dům (nezapomeňte na to, že Ježíš se narodil ve chlévě, tak proč vy se mělo uklízet, že), kolik dárků a zakolik kdo nakoupí...taková zbytečnost, téměř až pitomost. Ze všeho nejraději mám zase ty své třídní Barbie, které se po Vánocích předvádějí, kdo má dražší jeansy.

Lidi, Vánoce jsou od toho, abychom si na sebe vzpomněli a zapomněli na všechny problémy a udělali si navzájem radost. Je skutečně váš dobrý přítel ten člověk, který vás nutí, aby jste mu koupili dárek, na který si máte půjčit? Daruje se, protože chceme si udělat radost - ze samotného darování a ne proto, že musíme mu udělat radost tím drahým dárkem...

"Ten buzerant jeden!", pravila...

2005-12-14T12:37:00.000+01:00

Kdo? Naše uklízečka. Vážně začínám mít podezření, že náš ředitel při přijímacích pohovorech na zaměstnání ve škole opomíjí soustavně prozkoumávání IQ a emoční inteligence u svých případných zaměstanců.

Je pondělí a s povzdychem si to štráduju na první hodinu tohoto týdne (mimochodem na psychologii, kde jsem rozpálil našeho učitele do běla) a cestou jsem potkal uklízečku, kterou vůbec neznám, pouze od vidění. Říkáme ji "Glum", pro náhodnou? podobnost jejího xichtu s postavou ze známé trilogie. Najednou se z ničeho nic rozkřikla na mě, že jak je možný, že vyhrál nějaký Vladko v těch vyhulených a vzápětí se mě zeptala, jestli jsem mu výhru přál. Odpověděl jsem, že je mi to jedno, že na to nekoukám. A následně jsem se zeptal, proč nechtěla, aby vyhrál. Odpověděla mi asi takto:
"Buzerant jeden hnusnej, nenávidím chlapy, co lezou po jinejch chlapech, jsou to hnusáci a kreténi!"
Překvapila mě tak, až mi vyrazila dech. Já na ní, jestli jí vadí homosexuálové, i když mi bylo jasné, jak bude znít odpověď. Prej, že jo. Já na ní, jestli ví, že za takové názory se tady zavírá, že je to trestné. Odpovědi jsem se nedočkal.

V pondělní Mladé Frontě jsem si přečetl úvahu na téma "legalizace registrované partnerství" od jednoho podnikatele, který tvrdil, že legalizací takovéhoto svazku se podkope ještě více už tak hrozný stav manželství heterosexuálního. Z toho vyplývá: teplouši můžou za to, že Česká republika má jednu z největších rozvodovostí na světě.

Co nového v mém životě #2

2005-12-07T14:11:00.000+01:00

Je nový měsíc...a začátek nového měsíce znamená strachování se před tělocvičnou. Proč? Každý se klepe, co si ten náš idiot, co nás tělocvik učí, na nás vymyslí. Měsíc co měsíc se na něco specializujeme a hned na začátku to vypadalo na gymnastiku. "Pane učiteli neeeee...gymnastiku neeee," skučeli jsme jeden přes druhého, když jsme tahali dvě žíněnky. A učitel mlčel. Zatím, nakonec z toho zaplať-pánu-bohovi-celý-HDP-EU se nevykluvala gymnastika, ale ragby. To mě celkem i bavilo, protože, tam se člověk ujme míče a už s ním běží, i kdyby se strop bortil na druhou stranu hřiště, kde ho prostě položí...jenže ragby v podání naší třídy se proměnilo v skoro krvavou rvačku. Mý dva největší úhlavní nepřátelé - Kuna s tím kumpánem stále si v peněžence hřející ten svůj kondom, kterým nejsem v poslední době příliš pochuti, byli v protistraně. A žádná jiná příležitost, jak mi dát na držku a vyváznout z trestu je samozřejmě při ragby. A já jako blbec se ještě snažil, takže věčně jsem měl míč a věčně útočili na mě. Dokonce Kuna byla tak drzá, že se rozhodla mi skončit na záda, ale já se v tu chvíli sehnul, takže mě přeletěl. Hezky přistál...A nakonec sport měsíce nebyl ani ragby, ale úděsný basketball...

Škola je celkově nějaká teď divoká...byla tu vzpoura, která ale skončila dřív než začala. Někdo totiž z počítačové učebny ukradl klávesnici s myší - sice něco takového může být každému jedině tak na hovno, ale někdo prostě svým kleptomantickým choutkům prostě neodoloal...A vedení školy s to rozhodlo řešit, že zamezí přístup k počítačům a teda i k internetu. A oheň byl na střeše. Proč kvůli jedné krádeži provádět tak drastický zákrok? Chvíli uvažuju...kdo by potřeboval klávesnici? A navíc z učebny, kde jsou ty starší počítače, takže se to ani nevyplatí. Došel jsem totiž k závěru, že ten, kdo ukradl tu klávesnici si chtěl prostě jenom na škole vybít svůj vztek a alespoň sám sobě si dokázat, že ona mu nemá co diktovat a že si zde bude dělat, co on uzná za vhodné. Pokud tomu tak je, je malá pravděpodobnost, že by znovu něco ukradl a pokud - tak ne nic z počítačové učebny. Vedení se vymlouvá, že jde o princip, že někdo něco ukradl. Jenže ta možnost tu bude stále, ať už se to stalo či ne! V době, kdy to píšu, problém není vyřešen, ale k počítačům se už znovu pouští...

Zákaz přístupu k počítačům ovšem není tím důvodem, proč jsem dlouho nic nenapsal - prostě nemám čas. Doma mi leží 16 knih, které musím přečíst, další jsou na čekací listině a teď se šrotím do školy jak kdy jindy. Má to však své ovoce - nedá mi to se nepochlubit - z ekonomie jsem měl hned nedávno nejlepší práci ze třídy a triumfuju - překvapivě - i v dalších předmětech. Doby, kdy jsem dychtivě zvedla ruce, že já jsem ten, kdo ví, byly naposledy v sedmé třídě a teď si tak trochu připomínám. A k tomu mám za úkol vypracovat asi deset referátů a další si dobrovolně nabírám, abych si zlepšil známky. Nevím, kde mi hlava stojí. Dneska kvůli tomu všemu jsem musel vstávat ještě ve čtyři hodiny ráno, abych to všechno vůbec stihl.

Takže není ani překvapením, že v tomhle stresu jsem nervní jak kdy jindy. K lidem, které vidím jednou za několik dní jsem milounký, to se ještě stačím kontrolovat, ale ti, které potkávám denně, prostě trpí. Zkuste se jenom trochu vrtnout, nebo zakašlat, a už na vás vrhám zlostnej pohled, jako kdyby vás chtěj zavraždit a v duchu vás kleju těmi nejsprostšími nadávkami. Jsem prostě jak natrní a řvu a hádám se s kdekým. A proto jsem uvítal dnešní oběd, kde jsem jako vždy nikdy neobědval, ale s ironií mou vlastní jsem se vrhl na Měňavku, takže jsem si tu svoji agresivitu trochu vybil, alespoň dočasně. Kde se to však ve mě bere? Jak mám bojovat proti takovému chování, když ani nevím, odkud pochází? Takhle vzteklej jsem nikdy nebyl. Zatím se krotím, ostatní si to nemyslí, ale kdybych se nekrotil, tak by teprve viděli...

A také jsem u toho stačil zhubnout rozných osm kilo, važím 57 na výšku 173 centimentrů. Vždy mi připadalo trapný do kolonky uvádět svojí váhu, protože se mi zdála na výšku velká, zatímco teď bych se zase styděl za svou podvýživu...a hubnu dál, to ani to cukroví nezastaví...

Stál jsem v autobuse a pozoroval jsem tam jednu barbie...vyprávěla dvoum klukům, na kterých bylo vidět, jak je to baví, že donutila svého otce koupit jí nějaké boty. A teď tam celá utržená ze řetězu je popisovala a k čemu všemu se jí to hodí...Víte kolik ty šílený škrpále stály? Prej 6 tisíc! Úplně se mi v tu chvíli zamotala hlava.

Ovšem naše třídní Barbie - Kasalová triumfovala podobně. Na hodinách ekonomie se svěřila, že za den pouze snídá, jinak už do huby nic nevezme, pak si stěžovala jak je tlustá, přitom je podvýživená jak modelka a stačial několikrát odmítnout Měňavku, kterou jí předhazovala naše profesorka s takovým opovržením, že nebylo pochyb o tom, že pro ní je na "nízké" úrovni. Kopl bych jí nejraději do prdele. Následně s takovým tónem "obdivuju je, ale já na to nemám" odmítla názor té samé profesorky, že by mohla být modelkou. A poslední z ranku jejích názorů je ten, že chlapi můžou za všechno, jenom oni jsou zloději, vrazi a jen oni ženy znásilňují. Jó, holka, tak proč se chováš a oblíkáš tak, aby si byla pro ně přitažlivá?

Nasral jsem našeho profesora psychologie, řval tam na mě, že se kvůli někomu už do časů základky nenaštval. Velice mě těší, že to prvenství si zrovna odbil právě na mě.:-)

Včera jsem měl slabší depku. Skoro se to nedá nazvat ani depkou, ale taková skleslá nálada to byla. Došel jsem k závěru, že se hrozně v mém životě nudím, že nemá šťávu a že cíle, za kterými se nyní plahočím mi nedodávají vše, co očekávám. Nevím, poslední dobou jsem celkově takový divný...

Vzpomínka na Královnu Temnot

2005-11-22T12:55:00.000+01:00

Pamatujete si nu třídílnou povídku? Tak se vás teď ptám, jestli se vám líbila, celkem mě to zajímá...

Anketa od BlueBoard.cz

Koupil jsem si botičky:-)

2005-11-22T10:13:00.000+01:00

Konečně po měsíci čekání dorazily...steelový boty s britskou vlajkou ve předu, no, jsou úžasný(a od toho je tady tenhle blog, abych vyjádřil svoji radost.:-)

Kult kondomu

2005-11-18T15:00:00.000+01:00

Jdu vám vyprávět zase další historku, která se odehrála pře mýma očima nazval jsem jí zcela trefně - Kult kondomu.

Hlavními postavymi je Kuna - jeden žák z naší třídy a jeho kamarád, kterého jsem zde proslavil díky jeho přezdívkám vůči jeho holce.
Už asi pomilionté se nám povedlo učitelku přesvědčit, že hodina končí ve 40 a ne v 50 a tak jsme si už sbalili a těch deset minut pokorně čekali před dveřma na zvonění a tam jsem ty dva sledoval.
Kamarád Kuny otevřel svou hnusnou rozdrbanou koženou peněženku a z ní vytáhl kondom(samozřejmě, že ještě zabalený) a ukázal svému společníkovi, jako kdyby se tím chlubil. Ten na to téměř nevěřícně zíral (uporňuju, že je jim sedmnáct!) a zeptal se rádoby tajemně, jestli to už dělal(ach ta posvátná úcta k něčemu tak "zvířecímu"!) a on opáčil se studem a zároveň hrdostí, že ještě ne, ale už brzy...

Proč název Kult kondomu? Protože kondom nesymbolizuje pouze ochranu před nechtěným těhotenstvím a přenosem pohlavních chorob, dnes je kondom symbolem mužské sexuality. Už od ranné puberty skoro každého kluka fascinuje a to i přesto, že když dojde na věc, většina ho odmítá. Ach, jak hluboko naše společnost klesla, když degradovala ztopořený penis z titulu "mužský sexuální symbol" na ubohý kousek latexu!

Metrosexuálové - vyšli jste z módy

2005-11-18T14:54:00.000+01:00

Jeden dámský módní časospis s velkou pompou oznámil, že metrosexuálové ve skutečnosti nejsou dokonalým prototypem muže, ale je tím übersexuál.
No to byla doba, ženský!
Pro ty, co nevědí - metrosexuál je muž, který o sebe dbá asi takovou měrou, jako o sebe dbá tradiční slepičí žena polykající snad už i zvykem nebo téměř návykem žvásty z Cosmopolitanu. Zatímco übersexuál pochopil, že atraktivita není všechno, že důležitější je inteligence a rozumová vyspělost muže.
Že bylo na čase něco takového si uvědomit. Konečně někdo sice tak debilním způsobem vyslovil myšlenku, že krása zřejmě nezajistí všechno. S očekáváním dychtím po tom, až se dozvím, že i ženy se do takového názoru identifikují a že se jím budou řídit. Že jsem naivní? Sám to moc dobře vím...
Všimněte si ale faktu, že něco takového je schopen napsat a vydat módní časopis a že to ještě zabalí do ruličky "s inteligencí, pánové, budete přitažlivější, než když budete jenom krásní".
Za prvé chci poukázat na fakt, že je věc rozumu skutečně pochopit, že atraktivita nedá vše, i když je v dnešní době důležitá a že tedy s něčím takovým nemají přicházet časopisy, které tím vlastně své čtenářky uměle naměřují na typ muže, který jim nastaví.
To druhé, na co chci poukázat, vyplývá z toho prvního - moc časopisů. Jen se třeba podívejte na to, jak se dnes chovají teenageři! Jedině pod vlivem různých časopisů a reklam!
No, to je vše...

Z rozvodu se Seznamem.cz sešlo

2005-11-18T14:53:00.000+01:00

Byly dny, kdy jsem proklínal den, kdy jsem si zakládal e-mail u Seznamu.cz. Byly po tom založení dny, kdy mi nějak nevadil, ale také dny, kdy mě děsně štval. Jakto? Seznam změnil grafiku a tak dokonale ji zprasil, že jsem vždy, když jsem šel si schránku otevřít, pak zvracel. A k tomu problémy s přehazováním pořadí e-mailu a také se spamem, protože mi schránka absolutně ignorovala nejvyšší ochranu proti spamu. Spam sice zůstává, ale grafika ne. Udělali novinku - můžete se vybrat z mnoho různých tématů. Hádejte, co jsem si vybral - nikoho to nepřekvapí - šablonu s názvem "Půlnoční město". A tak jsem se do Seznamu.cz znovu zamiloval...

Co v mém životě nového?

2005-11-14T14:48:00.000+01:00

Co v mém životě nového ve zkratce? Bisexualita jako hlavní téma listopadu, sex versus vztah, módní salón aneb jak mi bylo doporučeno, co mám nosit za oblečení, Roman zase volal, úvaha o sebevraždě, labilní nálada, knihovna...

Byl jsem v knihovně a bilance zní - 27 ztracených knih. Cože, ty si ztratil knihy? Ne i ano. Vy, kdo ještě se mnou nebyli v knihovně, nevíte, jak to u mě tam chodí. Do košíku si vždy vyberu několik desítek knih, mezi které pak vybírám ty, které si skutečně půjčím. A tak na poslední návštěvě jsem tam musel nechat plných 25 knížek, protože maximum je pouhých 15 na měsíc! Ale to není všechno, několik jsem jich měl ještě doma, takže ta babizna u pultu mi zdělila, že ty poslední dvě nemohla započítat, protože bych překročil povolený limit. A zrovna ty nejlepší! No, nedá se nic dělat, o knihách, kteté jsem si půjčil poreferuji později. Také jsem tam potkal člověka z dávných dob mého života - Gladriel. A myslíte si, že nás uraženost už přešla? Ale houby, nepronesli jsme mezi sebou ani jedno slovo.

Jak už jsem naznačil v úvodním odstavci - hlavním tématem kolem sexu měsíce listopadu je bisexualita. Začali to ti blázni zavření v domě Velkého Bratra a jejich úvaha o tom, jestli jsou ve skutečnosti všichni bisexuálové, a uchytila se i za hradbami domu našeho sourozence velkých proporcí. Jsou skutečně všichni bisexuálové? Velice jsem se pobavil nad hlasitou úvahou holek před útrpnou hodinou jazyka německého, že jsou bisexuální holky a kluci většinou ne a že je to u kluků hnusný. Tomu jsem se skutečně zasmál, protože ve skutečnosti je tomu právě naopak - podle výzkumu až 40% chlapců mělo homosexuální styk, ze svého vlastního okolí si troufám to číslo nasadit na takových 60 70% - ono se to nezdá- ale je to tak. K tomu ještě nám jedna Pražanda k nám do Liberce exportovala větu "jaký máte názor na intrakoproduktivní rozvoj sexuálních insemenačních poloh při orálně-análním sexu u bisexuálních homosexuálů v jihozápadní USA v posledních dvou letech?".

Po třech týdnech euforicky dobré nálady nastoupila na své místo v mé duši nálada, která tam zcela nemá nic dělat - nálada skleslá, smutná až téměř úzkostná. Po třech dnech se to vyhouplo na stav normální s prvky vznětlivosti. Tím to se chci všem omluvit, kterým kazím život tím,že se pohybuju v jejich společnosti, že jsem někdy k nevydržení - nemyslím to vážně, jen občas prostě vyletím. Samozřejmě nejsem až tak psychicky labilní, aby má střídavá nálada neměla svůj příslušný stimul, ale o něm se mi příliš mluvit nechce. Hlavní je, že to nejhorší mám za sebou.

Volal zase Roman - ten padesátiletý chlap, který věčně dělá nemravné návrchy Rocksleepy a ta mu dala číslo na mě, že já, se kterým komunikuje, je ve skutečnoti ona. Po asi dvaceti smskách, které bych shrnul tématicky do jedné krátké věty "tak co s tou souloží?", mi dokonce zavolal. A já jsem to zvedl, nasadil slabý hlásek a dělal ze sebe Rocksleepy. A k tomu ještě všechno nahrál na diktafon v mobilu. Takže teď uvažuju, jestli sem, na blog, nehodím přepis našeho rozhovoru.

Módní salónek Karolíny Lankové dostal opět práci poté, co jsme do něm vstoupili my - já s Telchamarem (který si mezitím zase říkal "Měňavka") - ovšem vstoupili jsme tam zcela nedobrovolně.Začala nám totiž jedna spolužačka radit, jak se máme oblíkat a jaké máme mít účesi, abychom prostě vypadali >>i<<. Telchamarovi navrhla mikinu tmavě modré barvy - nelze říct nic jiného, než že to byla u něj příjemná změna, když jí poslechl. On totiž nosí jenom béžovou a šedou a na to se prostě špatně kouká. Pak mu začala vyčítat uhráky a jeho vlasy, které "má tolik ulízlý". Když jsme se dostali ke mě, zhluboka se nadechla a zkritizovala mě za mou světlou pleť, která otřesně kontrastuje s mými černými vlasy a převážně černým oblečením. Jaxi ji černá nebyla moc pochuti. Další den mě byla schopna pochválit "alespoň za to, že mám oranžové triko". No, neposlali byste jí do prdele? Krom toho se mě věčně dožaduje toho, abych jí na svém mobilu pouštěl jednu písničku od System of a Dawn, kterou mám od Chestera.

U salónku naší jedné spolužačky to zdaleka nekončí - byl jsem na návštěvě u prarodičů a naše debata o tom, jak se oblíkám, začala dědovou kritikou toho "podívej se na ty jeho vrstvy - triko, košile a mikina!". Já totiž často nosím tričko, na to otevřenou černou košili a na to ještě otevřenou mikinu. Tak jsem mu oponoval, že nemám jen jedno triko ale hned dvě - a z pod černého trika jsem vytáhl ještě to oranžové. Ten se mohl málem podělat, prej vypadám jako bezdomovec. A tady přešla veškerá legrace - ukázal jsem mu svoje kalhoty. Na nohou jsem měl normální džíny, ale na nich až pod kolena dlouhé černé šusťákové kraťasy. A začala debata, že jsem byl kdysi slušný hoch, natož jsem oponoval, co je na tom neslušnýho. Ti mi na oplátku už oponovat nedokázali, prostě jenom zírali. No, řekněte mi, jakej to bude mít účel, když se budu oblíkat jako ostatní? Tím, že se někdy oblíkám extravagantně, jak já vždy říkám, bojuju prosti současnému stylu módy stavějící na fanatickém kultu mládí a ageismu(=nenávist ke stáří a starým lidem). Na mé vysvětlení jenom zírali, ale i přesto byla schopna babička oponovat, že se takhle kouká ve městě po mladých klucích a že nikdo tak strašně se neoblíká...

Četl jsem knihu o sebevraždách - recenzi na tomhle blogu pravděpodobně najdete do jednoho týdne. A tak jsem ze srandy uvažoval nad tím, co kdybych já spáchal sebevraždu. Pochopte to, já jsem poměrně šťastný člověk, nemám zapotřebí takhle myslet, ale jak by prostě vypadal svět potom, co bych předčasně odešel...budete se divit, ale první důvod, proč se nezabít mě napadl, že - nesmějte se! - kdo bude psát blogy?(výraz "blogy" je strašný - tohle není, sakra, nějaké sbírání známek!). Já vím, zní to hrozně, ale je to tak, mám určitou zodpovědnost vůči vám, kdo tenhle blog čte(respektivě, kdo ho navštěvuje, protože pochybuju, že někdo čte výtlemy typu tohohle). A tak vám prostě může ujistit, že v dohledné době sebevraždu nespáchám.:-)

A na závěr, kdy už jsem umořil 90% svých čtenářů k smrti, to nejlepší - ve svých sedmnácti letech jsem při nedávném trávení večerního času filosofováním(krom koukáním na vymatlanou reality show Big Brother, hraní her, čtení, hádaní se s vlastní matkou, telefonováním, smskováním, kreslením, modlením, čarováním...) došel k překvapujícímu závěru, že chci nejdřív vybudovat určitý vztah (ano - stálý) a až pak sex, ne naopak, jak tomu vždycky je. Nedělám si srandu, já jsem skutečně došel k děsivé myšlence, že bych zase po dlouhé době chtěl dlouhodobější vztah založený...ehm...na lásce. Ne přímo na zamilování, ale na důvěře, na potřebě opory. Mno, uvidíme, jaké dopady tahle myšlenka bude mít na můj život, poté, co ji hódlám aplikovat do reality mých všedních dnů...

Jaké to je, když čarodějnice si přohlížejí tři Swatch hodinky?

2005-11-08T12:22:00.000+01:00

Asi zřejmě takové. Rembrandt opět zazářil a poukázal mi zase na zajímavý odkaz, tentokrát ne tak vážný jako ten minulý. Dál vysvětlovat nemusím, vše najdete na blogu Sidiana a řiďte se také jeho radou - zkuste to vyslovit!

Jací jsou dnešní "puberťáci"?

2005-11-03T07:14:00.000+01:00

Díky nedávné úvaze na téma "módní a stylové časopisy a jejich vliv na adolescentní mládež", jsem narazil na další zvláštní úvahu, u které chci, aby zanechala nějaké ty stopy na mém blogu.
Jak bychom, když si trochu troufnem generalizoval a zkoumat z bezprostředního okolí, rozdělili dnešní mládež? Co má ta skupina společného? Jaké atributy dnešní mládež charakterizují? Vzhledem k mé kritičnosti dnešní mládeže(a ještě větší smůle, že k nim patřím taky), nečekejte nic, co bych příliš chválil. Musím předem upozornit, že výsledky byly vyhodnoceny na základě mé třídy, té současné, i bývalé.

Tři základní skupiny jsou jednoduché - Holky, Kluci, Nespecifikovaní. Ne, že bych podporoval nějaké sexuální rozdělení světa, ale každý, ať už chce nebo ne, musí uznat, že se ženy a muži v mnohém liší, a to platí dvojnásob v "Teenage Age".

Holky

Jsou ještě různorodější než "kluci" - to je fakt. Dalším faktem je ten, že by měli být psychicky o něco vyspělejší než kluci, když opomeneme některé úlety typu "zapomněla jsem si koupit Top Dívku". A celkem s tím i souhlasím, kluci v mém věku mi připadají přinejmenším "praštěný".

Holky typu Carry Bradshaw...

Asi už tušíte, koho jako první jsem si vzal na mušku. Tradiční hodiny -místo toho, aby některé z toho typu dávali pozor na ekonomii, tak si se zatajeným dechem přemáhajíc, aby nevykřikli "To si koupím!", prohlížejí nějakou reklamu na Avon výrobky. Profesorka si toho samozřejmě všimla a místo toho, aby vyjádřila svůj nesouhlas, tak se ještě vyptávala na další podrobnosti, což ony pochopily jako její podporu. Další, ještě horší příklad je také z naší školy. Co se stane s holkou typu "Carry Bradshaw"? Nemůže přece donekonečna odsouvat a popírat stáří, stárnutí a smrt. Jednou příjde ten okamžik, kdy si budou muset do očí v zrcadle říct, že už jim není dvacet. A nebo snad nemusí? Naše profesorka na český jazyk je dokonalým příkladem toho, když se taková nesmyslná honba za domnělou krásnou a mládím, jednou zvrtne. Táhne ji na padesátku, tedy zřejmě, v obličeji je celá vrásčitá, je vidět, že mezi nejmladší napatří. Ale za to si udržuje naprosto štíhlou postavu, kterou zdůrazňuje - jako pravá puberťačka - krátkým přílehavým tričkem samozřejmě růžové barvy. I o vlasy se snaží starat, ovšem díky její "péči" vypadají jako kdyby byli mastné. Jak bychom tedy tento typu popsali? Jejich hlavním atributem, je přehnaná péče o samu sebe - oblečení, pleť, účes. Nejoblíbenějšími barvami jsou samozřejmě růžová, světlě zelená, bílá a možná i oranžová s červenou. Nikdy nepůjdou do školy nebo nikam jinam dva dny za sebou ve stejných kalhotech nebo tričku. V chování se projevují hlavně tehdy, kdy mají možnost demonstrovat své černo-bílé vidění světa, kdy lidé jsou "ti, se kterým se raději nebavím - no fuj!" a "ti, jsou fajn". Přikládají velkou důležitost atraktivitě a o svém klukovi hlavně mluví, že "je strašně krásnej". Jsou mimochodem i náladové, neupřímné, pomstichtivé a falešné. Připomínají mi seriálovou postavu ze Sexu ve městě, protože i Carry Bradshaw hledala vztah, který by byl pro ní dokonalý a nikdy - ani na konci - si neuvědomila, že pravý intimní vztah je pevný a silný jen tehdy, kdy oba partneři vědí i o stinných stránkách toho druhého. Dokud budou vztahy vedeny na základě pozlátku, jednou musí přijít realita a s ní i konec...

Holky obyčejné

Atraktivní i přesto, že o sebe nedbají jako ty předchozí a nebo právě pro to. Nejsou to holky, které by dávali přílišný důraz na studium a byly ostatním stejně tak protivný, jako H. Grangerová v nejmenovaných knihách, ale vědí většinou, co chtějí, mají větší přehled. Ovšem, jak se někdo takový vyvine? Dvojím způsobem - buď tím, že jsou skutečně natolik duševně vyspělé, že až do takového stadia dospějí samy, nebo také - což je horší cesta - cítí, že i kdyby dělaly sebevíc, těm z ranku Carry Bradshaw, se nikdy nevyrovnají. Dělí se na další bezvýznamené skupiny, často si spolu ani nemusí všichni rozumět, jedny z nich jsou introvertní, takže se společnosti spíše straní, druzí extrovertní. Převládá první možnost. Neupřímnost a falešnost je dalším jejich znakem. Jsou zvyklé povětšinou s každým komunikovat a vycházet - což je k dobru, ale na stranu druhou o těch lidech, se kterými před chvíli vedly rozhovor, jsou mezi sebe schopné drbat stejně podlým a ošklivým způsobem, jako to dělají holky typu Carry Bradshaw. Další jejich zvláštnost jsou i netradiční zájmy- jako je sport apod.

Manželky pana Jointa

Skupina, která se stále rozšiřuje. Co je jejich náplní života? Po škole vypadnout do nějakého pochybného baru, kde se opít(pravidelně!), zhulit, no prostě "jdou zakalit". Je to nejkrásnější příklad toho, jak si teenagerové myslí, že tím, že budou chlastat a kouřit a ještě se tím chlubit, jako kdyby to bylo bůhvíco, se stanou dospělejšími, že se jím přiblíží, že si zvýší takto sebevědomí. To jednou po Silvestru se skoro celá třída předháněla, co kdo před Novým rokem vypil. Připadalo mi to tak trapný, že sem se jim tam na místě vysmál. Takové rozhovory jsou ovšem na denním pořádku. Holky jsou v tomhle přebornice, kluci jsou mírnější, i když se tím více chlubí (rozumněj: kluci jsou trapnější), krom toho, že pijí a ještě se tím chlubí, nezapomenou mít jako tapetu na mobilu list marihuany a k tomu se ještě děsně oblékají - mě osobně se nelíbí, když žena si vezme přez sebe velkou mikinu, takže to pak na ní vypadá jako pytel. Ani piercing mě příliš na holce nevzruší...natožpak tetování. Ovšem říká se, že tichá voda břehy mele - ne vždy ti největší vychvalovaši jsou i ti největšími "Jointovi služebníky".

Kluci

Dělení kluků nebude na dlouho - nejsou tak od sebe diametrálně rozdělení, abychom je řadili do tolika skupin. Duševní zaostalost je vidět u nich na každém kroku (ovšem jakýsi rejpal v mé hlavě skepticky dodal, že i mé pohrdnutí dnešní společností může patřit mezi tu "duševní zaostalost" pubertálního kluka). Vždy mi chyběl jeden z vůbec nejzákladnějších článků pubescentního vývoje - kamarád stejného pohlaví, konstatní, upřímný, důvěrný a stejného smýšlení. Nikdo takový se nenašel a ani nenajde, s těmi neandrtálci, kteří nejsou schopni jiného rozhovoru než, že "ta tvrdá punková kapela Green Day je fakt hustá"(kdo by tohle přede mnou prohlásil, kopnu ho třikrát do prdele, protože Green Day je ten největší punkový hnus jak jen může být) nebo "ta má ale velký kozy". Ještě více trapný mi připadá, jako jsou mnozí skoro frustrovaní, že nemají holku či sex. Traduje se, že kluk prostě nečeká a chytně se první příležitosti. Ale i kluk chce, aby to bylo na poprvý hezký, ale když řekne, že počká, myslí tím nanejvýš dva týdny. Ten, kdo tenhle fakt nepřizná, je buď hulvát, kterým je se raději vyhýbat nebo pubertální prasák, mluvící o sexu jen, aby si zvýšil sebevědomí(holky, taková je realita). A ti právě do téhle skupiny patří. Všimli jsme si, že jsem je nerozdělil - není třeba - kluci jinjého typu budöu patřit až pod řadu Pohlavně nespecifikovaní, kde jsou jak holky tak kluci. Holky, pokud chodítě s takovým to klukem, věřte, že on vás má hlavně na to, aby se s váma předváděl. Je mi to líto, že to tak řeknu, ale to je fakt, který je podložen dokonce seriozními psychologickými studiemi. Krásný je opět příklad z mé současné třídy - kluk, který se už rok tahá s holkou z třídy vedlejší je schopen o té své mluvit trochu jinak, než je tradiční. Já jsem pro nekonvenčnost, ale přezdívky holky, se kterou chodím a deklaruju jí, že mám přinejmenším rád jako "ta píča", "kurva", "čubka vyjebaná" a nenahradit to něčím jiným než dalším velmi vulgárním výrazem je už tak trochu moc. To je také realita nad kterou se já osobně nestačím divit.Tradiční honbou tradičního kluka je být lepší než ty ostatní - ženy si jistě vzpomenou na výraz "mužské ego", kteroé tohle dokonale vystihuje. V deseti letech se předhání, kdo už řídil auto, jak dlouho a jakou rychlostí, ve dvanácti kolikrát do týdne si ho stačí vyhonit, od třinácti do sedmnácti se chlubí svými holkami (ať už mají či ne) s lehkými náznaky, že spolu šukali, i přesto, že to není pravda(proto ty "lehké náznaky", z plných plic zase ostatním lhát nebudou, nebo alespoň ty, u kterých se vyvinulo alespoň částečné svědomí). Kdysi jejich doménou byla rocková hudba, která se dnes omezí na již zmíněné trapné Green Day, ale ve skutečnosti "frčí" hip hop a styl jemu podobný. Kdybychom se i přesto pokusili kluky rozdělit, tak na ty "chovám se jako metrosexuál, ale nejsem metrosexuál", "hip hop je můj život" a na "jsem trapnej, až to bolí". Začneme od konce. "Jsem trapnej až to bolí" by se perfektně hodilo na jednoho kluka s naší třídy, který svou frustraci nad tím, že do dneška není spochem žádného vztahu vybíjí na své nevymáchané držce, otravováním ostatních a přehaným učením. Pro ty, co by mohli vědět - jedná se o Kunu. "Hip hop je můj život" je si blízko s manželkami pana Jointa s tím rozdílem, že holky mají podstatně více zkušeností než tihle. Zakládají si na tvrdosti a "cool" stylu, ale nic inteligentního z nich nevypadne. A metrosexualita u kluků se projevuje extrémně zvýšeným zájmem o sebe samou, což není lehké objevit - to oblečení, účes a jednání. Ve skutečnosti všichni jsou v jádru stejní, jen své duševní problémy řeší nebo zatlačují jiným způsobem. To ovšem hned neznačí, že se mezi nimi najde někdo zatoulaný, který podlehne většinové společnosti a začně se chovat přesně jako ostatní. Otázkou je, jestli je to skutečně "lepší", když je tak lehce ovlivnitelný.

Nespecifikovaní

Do skupiny nespecifikovaných já řadím holky i kluky, které mají schodné atributy a proto je rozdělit podle pohlaví by byl nesmysl. Dají se charakterizovat jedinou větou - jsou jiní než ty ostatní. Což je někdy k dobru, někdy však to přitěžuje.

Neser mě, jsem gothic

Stranění se společnosti, většinou i jejím pohrdáním, jiné smýšlení, značně pesimističtější, vše zakrývané černou barvou. Ano, to jsou gothici. Myslím, že jsem o gothicích mluvil tolik, že je až zbytečná to nadále rozebírat. Z mého pohledu se s těmihle lidmi nedá bavit o ničem jiném než o depresích (to se najednou rozkecají) a o metalové muzice. Sem nepatří ve skutečnosti jenom gotici, ale všichni, kteří stylem života většiny pubertošů odmítají a vytvářejí si buď vlastní svět, nebo se přidávají k nějakému, který má své specifické znaky. Pohané sem ovšem nepatří -není to skupina, která by měla vyhraněný styl a názory.

"S nima nemám nic společného!"

Poslední skupinou, kterou řeším a která má své zastoupení v mé třídě jsou lidé, kteří se navzájem do sebe hodně liší - jsou to všichni ostatní, kteří se svými názory nijak nesouhlasí s tou většinou(takzvaným "hlavním stádem"). Sám se do téhle skupiny řadím - se svými vrstevníky po stránce názorů a stylu života si příliš nerozumím - tenhle protest vyjadřuju oblečením, které se příliš neřadí mezi "trendy". Viděli jste německý film Crazy? Pak asi víte, proč...

Xchat Duel - kravina nadevše

2005-11-02T13:10:00.000+01:00

Plánoval jsem si s blogováním chvíli oddych, ale to, na co jsem zase narazil - to nemůže zůstat bez mého pohrdnutí.

Xchat se zase činí, tentokrát ne ani lidi, kteří tam jsou(o tom jsem navyprávěl až až), ale tenotkrát sám o sobě.

Slyšeli jste už o Xchat duelu? Ne ne, nemá to nic společného s Vyhulenými které centrum.cz podporuje(k jeho vlastní škodě), ale s jeho samotnými uživateli. V Xchat Duelu si můžete vybrat - chcete vybírát "nejkrásnější" holku nebo kluka? A pak porovnáváte dvojce kluků nebo holek a vybíráte toho nebo tu "hezčí".

Tentokrtá se zdržím toho, co si o tom myslím, ale to je i beztak jasný...

O zábavu postaráno

2005-11-01T10:17:00.000+01:00

Už poněkolikáté jsem opovrhoval Levnými knihami( knihkupectví) a už poněkolikáté se mi to málem nevyplatilo.
Poté, co přátelé vyrukovali s Keltskými mýty a magií od Edain McCoy, což byl pro mě v tu chvíli šok, máme tu další věc, která nás, sedmnáctileté puberťáky, zaměstná na hodně dlouho.
Vydávám se do Levných knih s Telchamarem, kde opět tam hledá něco zajímavého jako dárek pro svou rodinu (nějakou kreativitou a utrácením peněz rozhodně netrpí), já tam mezitím vidím 6-ti jazyčný slovník sprostých slov( v angličtině, francouzštině, němčině, polštině, španělštině a samozřejmě v češtině), takže se teď na vulgárními výrazy a větami můžeme uřechtat. Je fakt, že jsou tam věci, které jsou tak sprostý, že doráží i mě - suverénně nesprostšího ve třídě(jsem jak dlaždič).

Těšte se na článek o naší mladé generaci - jaká je? čím se vyznačuje?...

Královna Temnot - Třetí část

2005-10-23T13:47:00.000+02:00

Třetí a zároveň poslední část Královny Temnot bude jisto jistě jejím úplným vrcholem. Konečně se tu setkáte s postavou Královny Temnot, která se až do této chvíle skrývala(ona je ovšem všudypřítomná a věčná). Nečkejte přehnaně krvavý horor, je to spíš "inteligentní horor", kde to spíše končí záhadou, než povražděním všeho živého do okruhu deseti mil. Ale krev tam také bude (speciálně pro Rocksleepy), konec, za těmi hvězdičkami, myslím, právě nadchne pohany všeho druhu a proto obracím - přečtěte si Královnu Temnot, bude to stát za to.:-)

První část Královny Temnot naleznete zde

Druhou část Královny Temnot naleznete zde

Královna Temnot - třetí část

Šedé uličky města jako kdyby ještě více potemnily. Danielovi se náhle převrátil žaludek - zahlédl za rohem nějakou postavu. Kdo v takové noční hodině může být ještě venku, kromě Daniela samotného? Kolik vůbec může být hodin? Při položení téhle otázky si uvědomil, že už musí být hodně a že tedy by měl co nejrychleji mířit k lesu, kam se plánoval shovat. Rodiče už pravděpodobně objevili, že je pryč. Co však celou tu dobu dělal? Vzpomněl si, že byl na hřbitově, ale měl pocit, jako kdyby se tam stalo něco zvláštního, avšak nemohl si vůbec konkrétně vzpomenout.
Konečně do lesa vstoupil a Daniela zalil prazvláštní pocit - neproniknutelná tma lesa ho vzrušovala, ale zároveň vzbuzovala v něm strach. V temném nočním lese zanikly běžné ruchy města, ale zato vyniklo houkání sov, cvrlikání hmyzu a šum listí, u kterého nevěděl, jestli ho způsobuje vítr, který se začal prudce zvedat, nebo lesní zvěř. Pevně doufal, že lesní zvěř spí pevným spánkem a že ho tedy na jeho cestě nebude vyrušovat. Nevěděl, kam má jít, protože byla taková tma, že se po chvíli ztratil - to ho ještě více znervóznilo.
Stále se zvedal vítr, nebylo mu to příjemné a zaslechl zahřmění. Tentokrát to bylo někde blízko, blesk však nezahlédl. Stalo se to, co tušil - prudce a náhle se rozprchlo. Nejdříve padaly malé kapky a to jen sem a tam, ale ty neustále rostly, stejně tak frekvence jejich padání.
Danielovi byla zima, už si sáhl na svou mikinu, kterou měl uvázanou kolem pasu ve snaze si ji obléknout, ale v dáli mezi stromy zahlédl temnou siluetu ženské postavy. Toho natolik vyrušilo, že na zimu v tu chvíli zapomněl. Srdce začalo prudce bušet, tohle není přece normální, aby někdo se potuloval v takovou dobu v tak hlubokém lese. Daniel se začal o sebe bát, byl si totiž jistý, že to není klam.
Černá silueta se zastavila a hlavu pootočila směrem k němu, i přes tmu noci umocňovanou hloubkou lesa, si toho všiml, a srdce mu bušilo ještě víc než předtím, jestli to ještě vůbec šlo. Ve skrytu duše doufal, že záhadnou postavou není stále spatřen. Přestala mu být zima, spíše naopak - bylo mu vedro a stále silnější studený déšť ho nestačil ochlazovat.
Ta postava je kouzelná, blesklo mu v hlavě proti jeho vůli a stejně tak proti jeho vůli a bez jeho kontroly si začal rozpomínat na těžké okamžiky svého života. Chtěl to zastavil, ale nemohl, jeho vlastní vzpomínky, které si dosud tak detailně nevybavoval, ho úplně posedly. Nejdříve však zahlédl dvě oči, které vypadaly, jako kdyby byli slepé. Neměli totiž vůbec žádnou čočky - jen černou duhovku, z toho mu šel mráz po zádech.
Poté uviděl svojí matku, jak se ošklivě hádá se svým otcem. Ten to těžce nese a svůj žal utápí v alkoholu. Netrvá dlouho a oběví se někde v příkopě u silnice. Záblesky byly příliš rychlé. Následoval obraz nemocnice - stačil si uvědomit, že je to z dob, kdy si podřezal žíly a popadl ho mírný pocit ostudy. Následovala mladá dívka, která rychle přebíhá silnici a do ní vráží v plné rychlosti auto. Krev teče z podřezaných žil. Škola s ním i studenti, které nenáviděl. Rozbité zrcadlo. Hřbitov. Upustil nůž a klesá k zemi. Pak se vrátil ještě ke hřbitovu - spatřil tam tu dívku - to je vzpomínka z uplynulých několika hodin, na které si už nemohl vzpomenout. Tohle všechno si vybavil během několika vteřin, bez toho, aby se o to nějak pokoušel.
Ale ta temná postava se k němu začala přibližovat - probudil ze z nechtěného snění a popadl ho opět strach z toho, co mu může udělat. Jak se k němu blížila, rozpoznával její rysy v obličeji a šaty, které měla na sobě. Byl oblečena do dlouhých černých šatů s velkou sukní až na zem. Měla však odhalená ramena a jediné, co chránily před zimou její ruce, byly černé rukavičky dlouhé až na předloktí. V obličeji byla bledá jak sníh, zato oči a vlasy zářily havraní barvou. Ty oči! To jsou ony , ty, jak vypadají, jako kdyby byly slepé! Upřímně se divil, že jí v tom dešti a noci není zima.
Jako žena se Danielovi líbila, ale šel z ní strach, pocit tepla postupně ustoupil mrazu. Déšť houstl a houstl a stále častěji se o své místo ozývaly i blesky. Štíhlá žena s černými vlnitými vlasy až k zádům se tvářila přísně a odhodlaně k němu přistupovala.
"AU!" vykřikl a pak následovaly další výkřiky z jeho úst. Strašně ho začala bolet jeho levá ruka. Nepodíval se však na ní, očima stále pozoroval tu záhadnou ženu. Ta už byla od něj daleko jen na dva metry.
Ruka ho pálila stále a bolest se neustále stupňovala, až ho donutila se na ní podívat. Když tak učinil, strnul hrůzou. Jizva, kterou měl tam po svém pokusu o sebevraždu se pomalu otevírala a začala z ní téct krev, stačil si všimnout, že kalhoty má od ní zmáčené. Rukou pravidelně projížděla bolest v tempu krevního tepu, bolest taková, že ho ve výkřiku zoufalství donutila klesnout na zem, na kolena.
Z posledních sil zvedl hlavu, aby na ženu viděl, déšť mu bubnoval do tváře, toho si však nevšímal, byla mu šílená zima, ale mikinu si vzít nemohl. Spatřil úsměv, který vypadal tak mateřsky, ale zároveň falešně - žena byla už u něj.
Z jejích přísně vyhlížejích úzkých rtů se vydrala ladným hlasem zpěvačky slova "Zdravím tě, mladý muži."
"Kdo...kdo jste? Co jste zač?" na zdvořilosti neměl čas ani chuť, chtěl poznat, kdo je ta žena, která s ním nyní mluví. A nemůže se mu to přece jenom zdát? Je vůbec něco takového možné? Bolest a pocity ho jasně utvrdily, že to sen zřejmě nebude.
"Všechno a zároveň nic," dodala jako kdyby tomu měl rozumět a usmála se na něj.
"Nechápu."
"Brzy pochopíš, to mi věř."
Nevěděl na co se má dál ptát, věděl, že takový rozhovor nestojí za nic a zároveň moc chutí do nějakého vykecávání neměl. V tu chvíli mu rukou projela ještě ostřejší bolest, podíval se na ní a zjistil, že jízva se mu sama rozšiřuje po celé ruce, už teď měla dvakrát větší velikost, než původně. Krev z ní tekla dál. Přepadl ho pocit, že raději by byl doma se všemi problémy, které mu jeho domov a život přinášel, jen aby unikl těmto hnusným okamžikům.
"Chtěl by ses vrátit domů, že?" zeptala se ho najednou po vzájemné chvilce mlčení.
"Jak to můžete vědět? Čtete snad myšlenky?" zajímal se. Na něco takového samozřejmě nevěřil, ale nějakou inteligentnější otázku se sebe v tuhle těžkou chvíli nevydal.
"Ne, to nemám za potřebí. Jsem totiž tvou duší i tím, co je kolem ní, jsem všude, i tam, kde by si to nečekal, proto vím, na co myslíš," odpověděla mu ještě tajemněji.
"Nechápu, znáte tedy všechny mé myšlenky, vzpomínky, strachy..." bylo mu tak zle, že větu už nestačil zvukově stočit do otázky.
"Ano, znám. Znám celý tvůj život i to, že dnes ses rozhodl utéci z domova. Dokonce tvá budoucnost není přede mnou skryta," a opět se na něj usmála.
"Budoucnost? Co se stane? Dokážu nakonec utéct?" vůbec nevěděl, jestli se ptá, aby si potvrdil, jestli skutečně budoucnost zná nebo sám toužil jí znát.
"Ano, zmizíš odsud, ale jinak, než sis plánoval. Vezmu si tě totiž k sobě, vždyť už na tebe čekám!"
"Čekáš?" zapomněl dokonce na vykání a sklopil k zemi hlavu řezavou bolestí v ruce. Pohlédl na ní a spatřil, že jizva je už po celé její délce. Krev neulevuje ve svém tempu a dál z Danielových žil uniká.
"Vždyť sis to tolikrát přál!" usmála se na něj znovu.
"Co jsem si přál? Nic si nepřeju. Chci být doma, nechci být tady, kdo jste? Co jste to za ženskou?" přemáhal ho vztek, ale jeho únava a zmožení situace příliš silná, aby se zmohl na něco víc.
"S tebou jsem před chvíli mluvila..." prohodila tajemně.
"Mluvila? Vidím vás poprvé! Jak jste mohla se mnou mluvit?" stále nechápal.
"Pamatuj, že já jsem všemocná. Ano, mluvila jsem s tebou, před chvíli, jak si byl na hřbitově, pamatuješ na tu dívku?"
"Ano, to si byla ty?" teď v tom měl ještě větší zmatek než předtím.
"Ano i ne. Ta dívka skutečně existovala, ale už není mezi náma, stejně jako ty mezi živými dlouho nebudeš. Vzala jsem si ji k sobě před třemi lety a já jsem jí pro tuto chvíli pouze napodobila," vysvětlila mu, i když věděla, že mu k pochopení celé té záležitosti moc nepomohla.
"Přece takový nesmysl!" vykřikl.
"Nesmysl, říkáš? Myslím, tedy vlastně vím, že za chvíli to nesmyslem nebude," a opět se na něj usmála.
Někde z dáli se ozval krákorání vrán, Daniel trhl hlavou na stranu, od které si myslel, že vyšel ten zvuk, tajemná žena si toho však nevšímala. V tu chvíli ho popadl uvědomění, co se s ním děje. Bylo mu strašně zle. Chtěl pryč, zmobilozoval všechny síly a pokusil se vstát, to se mu však nepovedlo. Jeho tělo selhalo. Cítil na sebe vztek.
"Máš spoustu otázek, Danieli. Na všechny exituje jen jedna odpověď - jsem Bohyní, Bohyní života i smrti. Proti mě a mé vůli nic nezmůžeš. Ale neboj, u mě jsi v bezpečí," už se neusmívala, naopak - tvářila se velmi vážně.Daniel měl pocit, že díky jejím odpovědím na jeho otázky má v hlavě ještě větší bordel než předtím, ale na uvažování mu nezbývalo moc sil. Rána se už rozšířila po celé ruce, cítil, že dorazila již i na hruď, od ní pomalinku, ale jistě tekla krev a on se tam skácel bolestí. Déšť byl stále silnější, ale to už byl pro něj jenom detail.
Po chvíli nebyl shopen už ani mluvit, dělalo se mu skutečně špatně, věděl, že je s ním konec. Selhával mu i zrak a sluch. Tajemná žena se jakoby začala od něj vzdalovat, i když věděl, že stále stojí přímo před ním. Mluvila na něj, nevěděl však, co. Snažil se jí vnímat, nevedlo se mu to. Před očima se mu pomalu zetemňovalo, moc už neviděl, motala se mu hlava, poté i své myšlenky ztrácel. Někde v dáli opět skřípavě zakrákaly vrány. Déšť pomalu ustupoval a nebe zesvětlovalo. Pomalinku, ale jistě, nastával nový den.
Po tajuplné ženě se zlehla zem. Stejně tak i po Danielovi...

***

"Kde to jsem? Kolem mě je úplná tma... mám vůbec otevřené oči? Mám vůbec oči? Necítím vlastní tělo. Co se to se mnou děje? Všude černo černá tma, chci vidět! Co se stalo? Žiju? Jsem mrtvý? Tohle má být smrt? Zvláštní...Co tady budu dělat?" Daniel byl v neznámém temném prostoru, ve kterém neviděla ani na sám na sebe, nevěděl, co se s ním děje.
Pak se začalo rozjasňovat - pomalu, ale přeci. Nekonečná Temnota se začala plíživě rozjasňovat a Daniel si takovýchto změn velice všímal.
Ležel na malé loďce, i to za chvíli si uvědomil, ale nechápal, co to má mít za smysl. Loďka se houpala ve vlnách stříbřitě modrého jezera, ale kolem byla ještě moc velká tma, aby mohl zhlédnout celé okolí. Loďka jakoby vyplouvala z temnoty do světla, po chvíli na něj i na celé jezero zářilo Slunce majestátně stojící na blankytně modré obloze. Všiml si, že na protější straně září stejně neutuchajícím světlem stejně velký Měsíc. Nechápal, jak je to možné, ale líbilo se mu to.Teprve teď si toho všiml - ma přídi loďky stála žena nevelké velikosti, ale stála tam tak majestátně, že z ní šel až strach. Nevěděl, kdo to je, ani jí neviděl do obličeje, byla otočená čelem směru jejich plavby.
I přesto, že nevěděl, kdo to je, zaplavil ho zvláštní pocit jistoty a bezpečí, jako kdyby byl doma. Ženu ze zadu viděl s dlouhýma světlě hnědýma vlasama ošacenou celou v modrém. Zaostřil na ní víc a v tu chvíli na něj se otočila.
"Vidím, že už jsi vstal," usmála se na něj mateřsky.Byla mu nějakým způsobem povědomá a pak mu to došlo - to je ta žena z toho lesa! Jen měla jiné šaty, mladší výraz ve tváři a jinou barvu vlasů. Ale vůbec se jí nebál, nějakým způsobem věděl, že mu neublíží.
"Kam to plujeme?" zeptal se oddaně.
"Domů," odpověděla mu tajemným hlasem znovu otočená ve směru plavby.Dál se už Daniel neptal, pozoroval okolí. Je tu tak krásně! Na obloze provádělo akrobatické kousky různé ptactvo a pod hladinou jezera spatřoval obrovská zvířata, která neznal.
"To jsou Draci, dívej se kolem sebe a vnímej je s vírou, že existují,pak je spatříš," odpověděla mu dřív, než se stačil zeptat.
A skutečně, na jejich hlavami létali Draci různých barev a velikostí a jejich oči zářily dobrosrdečností a láskou. I přesto, že věděl, co se o Dracích povídá, a uvědomil si, že je to jenom lež.
"Co je ten domov?" zeptal se s důvěrou té paní, o které už věděl, že je Bohyní.
"Ostrov Jablek - Avalon, tam je domov všech, nyní čeká až může pohostit i tebe," pověděla mu aniž by se na něj podívala. Z řidkých oparů jezera se vynořil před jejich zraky velký zelený ostrov, o kterém nebylo pochyb, že překypuje životem. Byl krásný, překrásný.
"Ano, pluju domů...do Avalonu."

Slibuju...

2005-10-17T15:33:00.000+02:00

...naprosto nic, nemám absolutně čas se tentokrát nějak na internetu roztahovat, nepočítejte s tím, že se dočkáte zase mnoha článků. Nevím totiž, na co první mám skočit.
Takže jediné, co tu asi si přečtete je třetí, poslední část povídky Královny Temnot.

Článek měl úspěch

2005-10-17T15:26:00.000+02:00

Veškery možné i nemožné blogy teď obchází hrůzostrašný článek amerických? křesťanů o jejich názoru na gotiky (viz. Gotická kultura je nebepečná a satan z ní těží), který byl mnou - ano, musím se pochlubit, publikován jako první ( nepočítaje Zpovědnici ani CZ Sancturary, kam to dorazilo o trochu dřív). A všichni, snad kromě Darkness.Embraced, si celkem nedělají starosti, odkud to vzali. Na co? Hlavní je působit jako ten, kdo na to přišel jako první.
Nutno na závěr dodat, že to nebyla ani tak práce moje, jako Rembrandtova.

Výzva pro Remiho: hledej dál! :-)

Jak se naše love story zvrtla v děsivou pomstu

2005-10-14T07:22:00.000+02:00

Už jste si zřejmě zvykli na to, že vás pravidelně informuju o naší povedené lásce mezi jedním mým kamarádem a druhou mou bývalou kamarádkou. Dnešní díl bude takový shrnovací a vysvětlovací.
Kdo je ta Andrea? Kámoška, respektivě všichni jsme si mysleli, že je kámoška, která minulý rok odešla na jinou školu a vzkázala nám, že se po nás jí nebude stýskat, že je ráda, že se nás zbaví. A to nás urazilo. Co o ní víme. Kromě toho, že je děsně pesimistická a hledá nové známosti na chatu (silně neúspěšně) si taky ráda vymýšlí a to až neuvěřitelným způsobem. Vždy zřejmě měla za to, že když si vymyslí, že dělala tamto a támhle to, že bude ve společnosti uznávanější. Ale houby! Když to skutečně přehnala, po chvíli se sama přiznala, že si vymýšlí.
A co dodat k tomu pomlouvání? Dá se to nazvat asi takhne - s každým o všech. Když se bavila se mnou, snažila se rozdrbat velmi ošklivým způsobem zbytek party a třídy, když se bavila s Rocksleepy, umě vynechala tentokrát ji, zatímco na řadu jsem přišel i já. Nedávno v psychologii jsme se shodli, že je to naší party renegát - jakýsi nepřítel, zrádce, a to přímo jednohlasně.
Od minulé zimy mě začala bombardovat sms, že se jí strašně líbí náš kamarád(vystupující nyní pod nickem Telchamar). A ptala se mě, co s tím. Měla k tomu kolísavé nálady, že někdy na něj nadávala, pak zase ho oslavovala. Nikomu jsem to však nemě říct, ale ona tak dlouho koketovala nahlas s faktem, že se jí někdo ze třídy líbí, až na Rocksleepy přišla a vše bylo venku. Pak jsme oba dva měsíc poslouchali její úvahy, jestli mu to má říct, nebo ne.
Nakonec mu to řekla, a on se prý ještě nevyjádřil.
Teď je na jiné školy a po něm nám vzkázala, že jsme dementi a hajzlové atd. Pohár trpělivosti přetekl a my měli potřebu se mstít. Já ani tak ne, ale škodolibost patří mezi mé základní atributy, takže popírat jej, by nemělo cenu, když by si takhle přišla na své.
Telchamar mi předal přepis jejich sms, Andrea má bohužel smůlu, nikdo se jí neptal na to, jestli její sms můžou být uveřejněny.

Andrea: Čau lásko mohli bysme se někdy sejít? Co takhle zítra kolem 18.00, mám těmoc ráda pa.Telchamar: Lepčí by to bylo ve čtvrtek. Zítra máme dotiž do 5 hodin. PapaAndrea: Tak jo ve čtvrtek v kolik hodin a kde? My máme ve čtvrtek do půl třetí.Telchamar: Dohodnem se pak, já za chvíli jedu do Prahy. Vyhráli jsme 3 lístky do Národního divadla a nějakou Strasovu operu.Andrea: Tak si to užij, měj seTelchamar: Andrejko ahoj, tátu přeložili do Třeboně, prodli jsme byt a zatím vydlíme na chatě. V Příbrami půjdu na gympl, zejtra odjíždíme. Už se nikdy neuvidíme. Už mi nepiš, bude to tak lepčí.sbohemAndrea: Musím tě vidět aspoň naposledy. Miluju tě, musíme se dnes sejít, prosímTelchamar: Bohužel jsem zjistil, že jsem gay. Už nic k tobě necítím, ale můžu s tebou souložit( jen do zadku, připomínáš mi chlapa). Už mám kluka, je to kanec

Ano, chápu, není to nic inteligentního, pro mstu to však stačí. Upozornění, drtivá většina inf podávaných v sms, jsou nepravdivé. To však nekončí, po tomhle bude pěkně naštvaná a ještě jí čeká sms s odkazem na tyhle stránky, aby si to o sobě mohla přečíst. A k tomu naš vzkazy, které také nejsou příliš lichotivé...

Pokračování Love Story

2005-10-12T13:55:00.000+02:00

Můj kamarád pokračuje ve své love story, která nebere konce.
Po té, co jí řekl, že by to s ní šlo chodit, ona po něm vyžaduje schůzku, jak jinak že.
A začíná vymlouvání(od původního záměru říct ji, že si dělal srandu, sešlo). Ve středu to nejde, máme tak akorát do šesti, ve čtvrtek dokonce do sedmi a v pátek jde k babičce a než vyžere celou tu jejich ledničku, chvíli to potrvá. A pak prý vyhrál tři lístky do Národního divadla v Praze...

Kamarád, o kterém mluvím, dal plný slouhlas tomu, aby to bylo uveřejněno.

Žumpa

2005-10-11T14:57:00.000+02:00

Po Královně Temnot(která je ještě neukončená) přichází další temná povídka, která tentokrát bude mít jeden jediný díl a bude ještě snad temnější a hororovější. Och jo, ty bezesný noci dělají divy... Na Královnu Temnot se můžete těšit až po té, co jí najdu, někde jímám napsanou, ale nemůž jí najít. Užijte si tuhle povídku...

Žumpa

Byl krásný slunečný den. Slunko vysvitlo už kolem páté hodiny ráno a ihned svým hřejivým teplem obejmulo vše kolem sebe - i když bylo časně ráno, teploty se už teď vyšplhaly kolem dvacítky.
Vstal a ihned měl nádhernou náladu, jak jinak, když bylo tak krásně a napadlo ho, že by se mohl jít projít nedalekým lesem, který ho už od ranního mládí fascinuje. Měl ten les rád, protože poskytoval útočiště, když mu zrovna nebylo nejlíp a když se dobře cítil, třeba jako zrovna teď, vracel se tam znovu jako kdyby jeho stromům chtěl ukázet, že mu pomohly. Les byl velký, ani vlastně kloudně nevěděl, kde končí, mapy jeho domova a okolí zabíraly vždy jen malý kus území. Jediné, co věděl, že čím dál v něm jdete, tím víc je hlubší a sluneční paprsky přes koruny stromů nestačí dopadat až na zem, ovšem tam se nikdy neodvážil.
Oblékl se do pohodlných šatů a vyrazil ven, mobilní telefon nechal schválně doma, protože nechtěl, aby ho někdo vyrušoval, ovšem sluneční brýle schválně doma nenechal - zapomněl na ně - vracet se pro ně mu už nechtělo.
Prošel několika uličkami a už vzklouzl do lesa, kochal se vůní borovičí, pozoroval veverky a poslouchal šumnění listí, za chvíli bude konec léta - neměl rád podzim a zimu, ovšem to je úděl každého, kdo žije v mírném pásu.
Šel dál a dál, uvědomoval si, že zde až tak daleko nikdy nebyl, na procházce možná už je takové tři hodiny. Zakručelo mu v žaludku. Neměl by se vrátit? Rád by les prozkoumal v místech, o kterých snad jenom slyšel a četl, ovšem jemu samotnému to přinášelo úzkost, že je tak daleko od civilizace. Kdyby se něco stalo, nikoho by nemohl požádat o pomoc, protože sem lidi skoro vůbec nechodí. A to dokazovalo i to, že zde nebyly žádné cesty.
Cítil pach kanálu - žumpy, i když se mu z toho dělalo nevolno, nedalo mu to a šel za ním. Po chvíli objevil hlubokou žumpu, která měla odklopené velké a zřejmě i těžké víko. Nejdřív se divil, je to totiž známka civilizace a ta sem, jak se do této chvíle domníval, nedorazila. Pokusil se víko nadzvednout a žumpu jím přikrýt, ovšem bylo tak těžké, že s ním ani trochu nehnul.
Zadíval se dolů, do černé tmy, ze které vycházel ten odporný pach a i nějaké skřepčení - zřejmě myši. Poté dole rozeznával nějaký bordel, někdo tam něco naházel, ale nemohl to přesně identifikovat.
Už se nemohl dál dívat, napadla ho strašná myšlenka, že by tam mohl spadnout a už ven nahoru nevylézt. Visel tam sice nějaký řetěz, ale ten obepínaly pavučiny nějakých abnormálně velkých pavouků, takže vzhledem ke svému strachu z takovýchto tvorů, by na něj ani nesáhl.
Zaslechl tiché kroky. Ohlédl se kolem sebe, ale nic nezahlédl, uklidnil se tvrzením, že to byl zase nějaký pták a otočil se nechtěně zpět k žumpě. Kroky slyšel znovu, už ovšem se neohlédl, něčemu takovému nebude přikládat takovou důležitost.
Kroky sílily a pocítil, že se k němu blíží, otočil se a spatřil osobu celou v černém, tvář měl zahalenou kápí a z růkávů vycházely znetvořené ruce, které ho chytly a vrhly s ním vší silou do propastné hloubky žumpy. Nestačil jakkoliv reagovat, byl naprosto v šoku. Než dopadl na zem, stačil s sebou strhnout nějaké pavučiny a nohou zavadit o řetěz, tohle si v tu chvíli ovšem neuvědomoval. Chtěl dopadnout na zem, už aby to skončilo a mohl se podívat na tu zrůdu, která ho tam strčila, na stranu druhou dopadnout nechtěl, ale chtěl se probudit, chtěl aby to byl sen. Než dopadlo na chladou tvrdou zem, namlouval si naivně, že to je jen zlý sen. Až při dopadu zjistil, že ho bolí strašně noha - jeho nejčernější představy se vyplnily - řetěz byl ukončen něčím ostrým a tak se velmi ošklivě na noze pořezal. Krev mu tekla jak o závod, ale ta ostrá bolest byla pro něj horší. Noha ho zaměstanal natolik, že zapomněl se pořádně kouknout nahoru a když tak udělal, ty znetvořené ruce víko zvedly a zavřely ho tam. Nervy drásající výkřik "Néééé!" mu v záchranu nepomohl.
Ještě stále seděl na zemi, cítil, že ho pod sebou něco tlačí, zřejmě ty věci, které před tím spatřil. Nemohl se postavit, bylo mu mdlo a noha na tom byla špatně. V poslední sekundě zahlédl barevné kruhy pod očima až upadl do mdlob.
Z dalších temných chodeb se objevily myši a po počátečním váháním se už k němu měly, začaly ho očichávat a rozkousávat mu oblečení. V tom se však znovu probral a tím je od sebe odehnal. Z nohy krev už tolik netekla, ale bolela i teď hodně, stačil se však i přesto na ní postavit. Teprve teď si to všechno uvědomil.
Nikde kolem sebe nic neviděl - jen černo - černou tmu, jeho duší popadl propastný strach a beznaděj, že se od tud nedostane. Kopl vzteky do něčeho pod sebou, nevěděla však, co to je. Po počátečních minutách si jeho oči zvykly a škvírou ze zhora dopadalo na ně sluneční světlo, nestačilo to, ale alespoň na analyzování hrubých obrysů předmětu kolem něj to stačit muselo. Poznal, že se nenachází někde v kobce, ale ve velké síti kanálu, takže odtud cesta vedla dál, dál to temnoty. Netroufal si moc pohybovat, měl takový strach, že zprvu ani nevěděl, co dělat. Později se alespoň zmohl na úděsné prosby o pomoc. Jeho nářky však nikdo v hlubokém lese neslyšel, obzvášť teď, když už se stmívalo. Jediný, kdo to zaslechl, byl ta nestůra v černém, které to jenom těšilo.
Uvědomil se, že "prospal" většinu dne a že ho doma nikdo nebude hledat. Měl hlad a strašnou žízeň, neviděl však ani jednu příležitost tyto dvě potřeby nějak ukojit. Posléze potřeboval i na záchod. I to nemohl.
Myši se opět vracely, na jeho pohyb si zcela zvykly a musel je nohama odhánět. Byly hnusné a slizké, stejně tak jako celé to prostředí. Tím, že se venku setmělo, skutečně na prostory kanálu dopadla naprostá černá tma, kterou nic neviděl. Jeho strach se stupňoval, protože si uvědomoval, že nemá možnost odtud nějak utéct. Ani už o pomoc neprosil, hlasivky měl vykřičené a stejně bez tak věděl, že mu to nepomůže.
Venku zaburácel hrom a domyslel si, že bude bouřka. A skutečně - rozpršelo se, ovšem to nejhorší bylo to, že voda stékala k němu dolů! A přitékala i z postraných chodeb. Nevěděl, co má dělat, nic neviděl a hučelo mu strachy v uších. Alespoň se ne chvíli zbavil těch myší. Voda mu sahala už po kotníky, až narazil na něco plouvoucího, s nevýslovnou hrůzou si uvědomil, že to byla myš. Nevěděl však, jestli mrtvá nebo živá.
Rozplakal se, co jiného mu zbývalo. Nadával na celý svět, na to, že ho napadlo dnes jít na procházku a snil o tom, že by byl doma, pěkně v teple. Rád by byl všude, jen ne zde, kde ho čeká snad ta nejhorší smrt, jakou si dokázal představit - bez rodiny, přátel a v beznaději.
Jako kdyby zaslechl šplouchání, ale to se mu utřitě asi jenom zdá...ne, znovu. Někdo si k němu klestil vodou zahlcenou odpadky cestu. Nejdřív ho napadlo, že by to mohla být záchrana a tak zvolal prosbu o pomoc. Odpovědí mu byl hlasitý škodolibý smích, který se linul do všech koutů kanálu. Uvědomil si, že je to ta nestvůra a k němu se právě blíží a chce ho "dorazit".
Ale kde má čekat útok? Odkud? Sám už nevěděl, kde je, všude byla neproniknutelná tma a místo, odkud kroky přicházejí, nebylo možné díky ozvěně odentifikovat.
Zase slyšel smích, ovšem z bezprostřední blízkosti. Přejel mu mráz po zádech, slzy mu vytryskly z očí a mozek se mu zatemnil jedinou myšlenkou -je s ním a jeho životem konec.
Ucítil ostrou bolest v oblasti kolem žaludku, klesl na kolena a pak tu samou do zad. V posledních vteřinách si uvědomil, že ho probodl nožem, pak už jen vzpomínal na své blízké, než definitivně klesnul k zemi.
Jeho mrtvolu nadnášela stále stoupající voda, nestvůra si toho nevšímala a ihned běžela pryč. Nedeleko odtud byl totiž východ.
Vylezl celý udýchán ven, kde pršelo tak hustě, že tam byla skoro stejná tma, jako tam dole. Východ byl shodou okolností blízko stromu, do kterého v tu chvíli vjel blesk... bestiální vrah byl na místě také mrtev.
***
Místní policie po ztraceném šestnáctiletém chlapci pátrala celé dva týdny, než ho zohaveného našla. Na jeho ukrutném stavu se podepsaly, kromě pádu z velké výšky a vrahovi, také krysy a myši. Vrah byl nalezen mrtev o tři dny později, byl identifikován jako Jeremy Smith, který ve svých deseti letech utekl z domova. Tento chlapec byl už do narození velmi silně tělesně postižen a je pravděpodobné, že celou tu dobu se skrýval právě v tomto lese. ***

Nový shoutboard

2005-10-11T09:00:00.000+02:00

Shoutboard jsem trochu pozměnil, takže nezapoměňte se na něj podívat -kombinace černá - krvavě rudá je stejně nejlepší...

Jak školní rozvrh může bránit lásce

2005-10-10T11:24:00.000+02:00

Budu vám vyprávět příběh mého prdlého kamaráda, u kterého člověk nikdy neví...
O hodině mi řekl, hele počkej, o přestávce ti řeknu něco o Andrejce.
Dočkal jsem se přestávky a také toho, že mu jistá Andrejka, kterou vy absolutně neznáte opět, už asi podvacáté projevila své city k němu a on už asi podvacáté to odmítl. Abych to uvedl na pravou míru, on kdysi nebyl schopen ani odmítnout, do dneška prakticky chudák holka neví, jak na tom je. Kámoš je jaxi v těhle věcech mírně zaostalejší.
Zpět ovšem k naší věci. Prostě a jasně mu řekla, že se jí líbí a že by s ním chtěla chodit a on ji na to odpověděl...že nemůže, ma moc nabytý školní rozvrh a že ve čtvrtek chodí k babičce a o weekendu s rodiči na chatu, takže na něco takového by neměl čas.
Když mi tohle řekl, mohl jsem se podělat smíchy, tomu se říká parádní odmítnutí!
To ovšem není všem dnům konec, donutili jsme ho, ať ji napíše "Musím ti něco říct, budu s tebou chodit," a čekáme, až na to odpoví. Samozřejmě se očekává kladná sms, jenže my máme naplánováno, že poté k tomu dodá "promiň, zapomněl jsem dodat, jen přes mou mrtvolu!"

Gotická kultura je nebezpečná a Satan z ní těží

2005-10-10T07:20:00.000+02:00

Díky ochotě Remimu dát si tu práci a zaslat mi jeden zajímavý odkaz zase vím něco, co vy ne, ovšem rád se o to s váma podělím. Takže nejprve Remimu díky.
Diskuzní fórum na téma gotická subkultura, nebo tak nějak se zvrtla v zajímavou věc po té, co tam byl uveřejněn text nějakých křesťanských radikalistů, bohužel odkaz na ony křesťanské stránky tam chybí, ovšem i tak je se čím chlubit.
Přečtěte si, jak gotická kultura negativně ovlivňuje naše děti

Nejpeprnější známky gotika podle křesťanů:

1,"Poslouchá gotickou či jinou protispolečenskou hudbu (Marilyn Manson o sobě tvrdí že je Antikrist a veřejně vystupuje proti našemu Pánovi.Prosím zbavte veškerých jeho alb,OKAMŽITĚ!!!) "

2,"Projevuje stoupající zájem o smrt, upíry, magii, okultizmus, čarodějnictví či další věci jež jsou spojeny se Satanem. "

3,"Bere drogy"

4, "Podřezává se, pálí se nebo se pokouší o další metody sebeubližování ( Toto je Satanský rituál, který používá bolest jako prostředek k odvedení pozornosti od božího světla a boží lásky.Prosím okamžitě upozorněte na tento problém na nebližším oddělení zdravotní psychiatrie. "

5,"Neustále si stěžuje na nudu "

6,"Masturbuje "

7,"Zabývá se nebezpečnými kultovními náboženstvími jako jsou Satanismus, Filozofie, Scientologie, Pohanství, Wicca, Hinduismus a Buddhismus "

8,"Je homosexuál či bisexuál "

Celkově je těch bodů tam několik desítek, strhla se tam debata, kolik kdo má bodů - uf.

Ženy pro měny

2005-10-05T14:08:00.000+02:00

Měl jsem to štěstí a dokument Ženy pro měny někdy ráno opakovali a tak jsem ho shlédl.

Abych vás uvedl do obrazu - unikátní český dokumentární film zabíral čtyři ženy, které "podlehly" nadvládě kosmetických firem.

První byla mladá studentka, která se téměř chlubila svojí koupelnou naplněnou od shora dolů různými kosmetickými přípravky. Mast proti celulitidě, ranní proti vráskám, polední proti celulitidě, večerní proti vráskám, proti akné, proti kožnímu mazu...taková malá lahvička od jednoho kusu stojí od 150 do 500 korun, a to si k tomu přičtěte, že vám nevydrží nějak dlouho. Faux pas byl, když nám představovala, jak si bělí zuby. Je sice v dnešní době normální, aby si lidé minimálně dvakrát do dne vyčistili zuby, ale kupovat si kvůli "panensky bílé" a lesklé přípravky za několik tisíc korun - to je na mě moc. Pak nás provedla Prahou a jejími módními butiky, vyprávěla, jak byla celá nešťastná, když zjistila, že má stejné kalhoty jako Dara Rollins(?) .

Další, postarší dáma ležící vedle asi 50 "zaručených" přípravků na hubnutí tvrdila, že potřebuje nutně zhubnout, aby se vešla do šatů, které si koupila. Oceňujeme ovšem přednášku, který přípravek, alespoň trochu pomohl a který byl, lidově řečeno, na hovno.

Další, také postarší dáma tvrdila, že má malá a zvadlá prsa poté, co odrodila a odkojila své děti. Rozhodla se to řešit plastickou chirurgií. Aby své rozhodnutí ještě umocnila, oblékla se do jedněch šatů a na nich ukazovala, jak jsou její prsa skutečně zvadlá. Na konci pořadu jsme se dozvěděli, že prsa měla o tolik zvětšená, že se jí do těch šatů "nevešly" a proto se chystala již na třetí operaci. Jen tak pro představu, jedna operace stála 50 tisíc korun českých.

Mladá, mám pocit, že šestnáctiletá dívka spolu se svými kamarádkami se přihlásily do souteže o Modelku tisícitelí(nějak tak ten titul zněl). Měla holka narozdíl od svých kamarádek štěstí... nebo právě smůlu...nakonec se dostala mezi nejvyšší příčky. Před tím ji ovšem nadiktovali tvrdou dietu a míry, které musí mít, jinak nebude pro modelku dost "krásná". A rodiče jí v tom samozřejmě podporovali. Na konci říkala, že jí modeling dá možnost cestovat po celém světě. Zřejmě netušila, že jí zřejmě na nějaké procházky Paříží nebo Londýnem nezbude vůbec žádný čas.

Seriál Sex and the City(tady Sex ve městě), častopis V O G U E, Cosmopolitan, tisíce různých kosmetických přípravdků patřící nějakolika kosmickým gigantům pravidelně provádějí výplachy mnoha tisícům žen.
Jak to?
Žena 21. století má atraktivního a bohatého partnera, který ji ve všem vyhoví, je pořádně zazobaná, ve svém botníku se jí leskne několik set párů bot, týden co týden chodí ke kadeřníkovi, kde nechá několi ticíc korun(jen to hvízdne), a koupelna je největší místností v celém jejím domě, aby se jí všechny ty přípravky na domnělou krásu vešly.

Vše je v pořádku?
Tak si zkuste vážně odpovědět na následující otázku:
"Je "objektivní atraktivnost" tak důležitá, aby se jí toho tolik obětovalo?" nebo "Co vám skutečně zaručí?" a nebo "Jaký je díky tomu váš pohled na lidi, kteří se oblékají typicky "unmódně? a u kterých si řeknete, takhle já bych teda ne...?"

V dnešní, ale i minulé, době je dobré být atraktivní. Atraktivita zvyšuje seběvědomí, tedy zlepšuje vystupování, je dobrou zbraní pro "lov partnera" či čistě jen pro dobrý pocit. Každý se více či méně upravuje, aby nešel ven jako když právě vstal. Před druhým chceme jednoduše nastavit jakoby jinou, hezčí tvář. Jako kdybychom se za tu svou pravou styděli. Ovšem do jaké míry můžeme zajít, aby to negativně neovlivnilo naše smýšlení o lidech a světu.

Časopisy jako je právě Cosmopolitan či V O G U E se prezentují jako časopiy pro moderní ženy, pro ženy emancipované. Je tomu ovšem skutečně tak? Prosím, můžete mi říct, kde vidíte tu emancipovanost? Na tom, jak ženy hltají články o tom, kde je chyby v jejich sexuálním vztahu, v tom, že si nechávají zvětšovat prsa a utrácejí několik miliónů korun za kosmetické výrobky, často až zbytečné, během jednoho roku? Vy vidíte emancipovanost v tom, že žena není schopna ničeho jiného než toho, že se snaží vyhovět muži atraktivitou?

Žena skutečně emancipovaná se dokáže povznést nad chlípníky tvrdě vyžadující po své partnerce velká prsa, malý, ale zato pevný zadek a dokonalý účes, u kterého se bojíme vůbec dotknout, aby jsme ho nějakým způsobem nezníčili. Skutečná moderní žena, která je zdravě sebevědomá se takovýn to nešvarům bez problému postaví, protože pochopila, že jí Oriflame ani jiné firmy ke skutečnému úspěchu nepomůžou.

Na té mladé studentce, která je zajisté chytrá, ne však inteligentní, je jasné, podle čeho posuzuje své partnery - zejména podle atraktivnosti, samo to tam taky přiznala. Ovšem pomůže jí a jejímu atraktivita v jejich vztahu skutečně? Tak si vemte příklad, který se bohužel často stává - manželství už je znuděné, za nic nestojí, a aby to mu manželka dodala "šmrnc", nechá si zvětšit prsa. Obětuje několik desítek tisíc korun a obětuje i bolest a přirozenost jenom pro to, že dnešní doba přímo či nepřímo říká, že to pomůže. Ale houby! Vztah vám skutečně neosvěží něco takového, protože ve skutečnosti se na něčem takovém nezakládá - ano, nezakládá. Problémy ve vztahu jsou hlavně psychického rázu.
Stejně tak mi připadá uhozené, když žena nechá zvětšit prsa jenom pro to, aby byla pro případný "lov" atraktivní. Správně sebevědomí člověk chápe, že vztah bude o to "dokonalejší", když vás váš partner bude znát a vy předem budete vědět, že s vámi je i přes "nedokonalosti", které máte, ne proto, že máte velká prsa a rtěnku Hydra Extreme od Maybelyn(upozorňuje, že si nejsem jistý s psanou formou toho názvu). Zkuste se skutečně zamyslet nad tím, jestli chcete, aby váš partner chodil s vámi a byl do vás zamilovaný z toho důvodu, že je skutečně do vás zamilovaný nebo jenom kvůli tomu, že jste mu přišla na první pohled vyzývavě atraktivní.

Odpovězte mi na otázku, v jaké oblasti dlouhodobého vztahu bude doopravdy potřebovat něco, co vám radí minulé číslo Cosmopolitanu?

Člověk by měl přijímat sám sebe, jak jsem řekl, je přirozené, že se o sebe stará, ovšem není lehké tu míry přirozenosti překročit, nezapomínejte, že tím, že se řídíte radami různých dobře míněných časopisů pro ženy, ve skutečnosti dopouštíte jednoho a to toho, že výrazným způsobem přispíváte naší ekonomice.

Stáří. Botoxové jehly proti vráskám, nověji nějaký dvojitý "lifting" z reklamy. Kde se vzala ta myšlenka, že stáří je něco tak ohavného, že musíme nekompromisně potírat veškeré jeho příznaky? Skutečně některé považuju za duševně nemocné, když se už ve třiceti prohledávají, jestli nemají první šediny nebo že už od dvaceti, ale i níž používají různé krémy na vyhlazení vrásek. Stáří je přirozenou součástí člověka a jeho života, něco, s čím se setkávali vždy a vždy budou. Mnozí staří lidé si stěžují, že na ně společnost zapomíná, jednak je to tím, že se jí sami straní, ale i tím, že je společnost je nadopovaná názory, že mládí vždy v před a když vám zrovna není 25, tak alespoň na ten věk vypadat. Skutečně se nikdy tento problém nevyřeší, pokud se k tomu přistupovat tak, jako se přistupuje. Rodíme se, žijem, stárneme a umíráme a to furt dokola. Pokud z vás stáří nebo "vyšší věk" neudělá jiného, protivného člověka, nevím, co na tom, kdo shledává špatného.

Mladá modelka se sama stala reklamou na takovýto způsob života a zřejmě se jím bude v budoucnu skutečně řídit. Na začátku byla to sympatická a milá dívka, bylo by zajímavé jí sledovat, jak se proměňuje její chování i názory pod tlakem společnosti, ve které je téměř donucena žít.

Co je to ovšem za život? Co je jeho cílem?

Teenager 21. století

2005-10-05T07:30:00.000+02:00

Jméno: neznámé

Pohlaví: zřejmě mužské

Věk: cca 17

Škola: střední odborná

Oblečení: šílené - normální jeans, ale ta kožná bunda je děs - nikdy bych si jí neoblékl, protože bych se v takovém oblečení cítil jako magor

Chování: extrovertní, egocentricé, takový ten "frajírek", rád na sebe strhává pozornost, má základní vyhraněné názory často přejaté nebo odvozené z jeho černo-bílého myšlení (příklad: technař-->nenávidí Paroubka), rozděluje společnost na dva tábory - tábor, který ho miluje a tábor, který ho nemá rádo, schyluje se k vyhraněným a vyhroceným vztahům

Co zaujalo: nagelované vlasy nahoru odhalily velký červený beďar přesně uprostřed čela, další podobné velikosti a zrůdnosti si hověl na jeho levé tváři

Černá mi nesedí...

2005-10-04T09:50:00.000+02:00

Překvapivý nadpis. Tak jsem se rozhodl rozhodit svojí pověrčivou a naprosto totálně šílenou třídu gotikou. A šlo to jako po másle. Nechal jsem si obarvit vlasy - jak jinak - na černo, k tomu přičtěte mou bledou tvář, urputně se bránící jakémukoliv opalování a černý hadry na sebe. A k tomu samozejmě pentagram. Obyčejný, takzvaný "wiccanský" (tedy špicí nahrou), ovšem na neznalce to působí stejně tak "strašidelně" a "satanisticky" jako ten "satanistický". A vyrazil jsem do školy, pochopitelně za chvíli mi už jedna husa, jménem Bára(taková nafrněná, miluje peníze, chodí ve značkovém oblečení(to nevím s jistotou, ale naparuje se, že to tak je) a chová se jako, kdyby byla na "vyšší úrovni" - je vám jasné, jak jí asi mám rád), řekla, že jsem "Satan".

Jedinou, koho to skutečně potěšilo, byla jak jinak - Rocksleepy. Takže ona v černým, Mobscene v tmavým a já v černým - to je trojka, kterou miluje každý třída, pokud je natolik vyšinutá, aby ji mezi sebou měla.
Ovšem musím říct, že staré časy jsou staré časy, a říkají se jim staré časy z toho důvodu, že nejsou aktuální. Na co narážím? Že už být úplně "black" prostě nesnesu, mám rád černou a hlavně černé oblečení, ovšem vždy jenom část, když si beru všechno černý a ještě k tomu mám obarvené vlady na černo, tak je to na mě trochu moc. Hold gotickou část čtenářectva pravděpodobně nepotěším. Co takhle i světné barvy? Hned to člověku zvedne náladu.

Ovšem když jsme u mé třídy, nedávno jsem si uvědomit, jak některé své "spolužáky" absolutně neznám. Jsem na téhle škole druhým rokem a já nejsem schopem je všechny vyjmenovat, dokonce jsou ti tací, od kterých ani nevím, jaký mají hlas, protože jsem s nimi nikdy nemluvil. Co jsme to sakra za třídu?
Další novinky znějí tak, že mě známá Kučerová - učitelka na němčinu - za chybění neskřivila ani vlas. Všichni čekali show, jak se tam s ní budu dohadovat a ona se jenom zeptala, jak to že jsem chyběl, já jsem utrousil, že jsem byl nemocný a celý to tím zvadlo. Jak byli ostatní zkalamaní!
A jiank je tu celkem klid...

Ejhle - mám se dobře!

2005-09-27T15:25:00.000+02:00

Poté, co jsem odcházel z ranní návštevy jednoho člověka, potkal jsem jeho souseda, který je takový komediant. A zeptal se mě, jak se mám.
Taková obyčejná a jednoduchá otázka, že? Dnes se pokládá, stejně tak na ní odpovídá s nevelkou pozorností a přikládáním důležitosti. Normálně bych odpověděl "dobře" nebo také "ujde to" a tím bych měl ceremoniál pozdravení úspěšně za sebou.
Ale já odpověděl "Mám se velmi dobře". Člověk si ani neuvědomuje, co taková věta s ním udělá. Ve chvíli, co jsem jí vyslovil - jsem se měl skutečně velmi dobře.
Na špatnou náladu a malé sobevědomí nepomáhá skuhrání a lamentování, ale pravý opak - člověk by si uměl říct, že se mu daří skvěle a že se má rád.
Takže, až příště se vás někdo zeptá, jak se máte, zkuste odpovědět "velmi dobře" a věřte, že v tom okamžiku, co to vyslovíte, vám tak skutečně bude.

Královna Temnot - Druhá část

2005-09-21T12:26:00.000+02:00

Druhý díl temné povídky, kde hlavní postava - Královna Temnot - se objeví až někdě na konci, takže ti tři čtenáři, kteří to alespoň zběžně přelítli okem, si budou muset ještě počkat. Problém je v tom, že povídka je uměle rozdělena, normálně by měla jít dohromady.
Tato část není tak záživná jako ta předchozí, takže mi tu nudou neusněte:-)

První část Královny Temnot naleznete zde

Královna Temnot - druhá část

Poté se probudil v nemocnici a uvědomil si smutnou věc - přežil. Jak se nenáviděl, že se mu to nepovedlo, snažil se vzpomenout, jak sebevražda probíhala a odhalit chybu, chybu, kterou by příště už udělat nesměl.
Od té doby už uběhlo pár měsíců. O další sebevraždu se už však nepokusil. Neměl odvahu. Jak je možné, že ji ztratil? Jak je možné, že už není schopen udělat něco, o co se už dávno pokusil?
Rozhodl se své problémy řešit útěkem, doufá, že dnes konečně udělá tlustou čátu za svým životem. Sám však nevěděl, jestli si to skutečně přál, vlastně - nevěděl vlastně, co si přál a neměl reálné představy o tom, jak se dnešní noc vyvrbí. "Nějak už to zkončí," ujistil se a pokorně na chvíli zavřel oči.
Zahřmělo.
Oči nazpět otevřel, z hluboka se nadechnul, žaludek udělal další kotrmelec a zadíval se kam si do dáli a pak svýma očima zaměřil na boty. Obul si je a pečlivě zkontroloval, jestli jsou pevně nazuté. Znovu se postavil k oknu a pronesl "Je to tady".
Okno otevřel, nadechnul se přívalu čerstvého nočního vzduchu a zaposlouchal se do toho temného ticha noci.
Jeho pokoj byl v prvním patře, takže nebyl problém vylézt oknem bez toho, aby se nějak poranil. Jakmile seskočil, šlápl do malé kaluže a zvuk šplouchnutí ho vylekal. Bál se totiž, že by mohli na jeho útěk přijít.
Ohlédl se k domu, myslí mu proběhly během jedné sekundy několik desítek myšlenek a obrazů, že si je nestačl ani uvědomovat. Pak se prudce otočil a rozeběhl se do tmavých ulic města. Čím déle běžel, tím měl větší jistotu, že je zachráněn, po asi deseti minutách se dostal do části města, kterou sám neznal a zdálo se mu, že opodál je velký hřbitov. Něčemu takovému nemohl odolat, hřbitovi vždy miloval, jsou to tichá místa, kde člověk může rozjímat nad smrtí a životem. Sám se uchechtl ironické poznámce, která mu prolítla hlavou - že on, tak mladý člověk, který má tolik života před sebe, myslí už na smrt!
Neochvějně do prostoru hřbitova vstoupil, bylo mu jasné, že zde nikdo v takovou noční dobu už nebudu a ticho, které se tu líně vznášelo, jeho závěry jen potvrzovalo. Sám se snažil zklidnit, srdce už mu tolik nebouchalo a prudce již nedýchal, jako kdyby se chtěl ponořit do posvátné tiché melancholické nálady hřbitova, které samo o sobě vzdávalo hold těm, kterým poskytuje útočiště.
Procházel se kolem náhrobků, nemohl je však přečíst, byla na to moc velká tma, ale na to, aby opět mohl uvažovat na životem a zvláště pak nad jeho opakem - smrtí, bylo prostředí dobré.
Opět ho popadaly ty myšlenky o tom, kdyby žil jinde, že by byl šťastný nebo, že by chtěl vrátit zpět čas a dostat tím možnost vše zlé napravit. Nic takového ovšem nejde. Tahle chmurná myšlenka mu už tak špatnou náladu ještě zhoršila.
Až se rozední, kde bude? Kde bude za deset dvacet let? Bude šťastný? Kde a kdy tohle všechno zkončí? Začalo mu být trochu chladno, ale mikinu, kterou měl ovázanou kolem pasu, si ještě nevzal.
Z jeho filosofování ho vytrhla temné silueta sedící na jedné z laviček, které byly na hřbitově rozestavěné. Tak přece jen zde někdo je! Uvažoval, jestli se má k záhadné postavě přiblížit nebo jestli se má držet raději dál.
Rozhodl se pro první možnost, hnalo ho k tomu hlavně jeho zvědavost. V siluetě postupně poznával drobnou dívku, možná stejného věku, jako je on sám. Byla oblečena do tmavých šatů a i nad jejím vlasy vládla nejtemnější čerň. Je však možné, že byla tak schoulená v náruči temné noci, že skutečné barvy byly k nerozeznání.
Byla ovšem krásná, pomyslel si. Seděla tiše a ještě se stále k němu neotočila, jako kdyby ho přímo ignorovala. Její dlouhé rovné vlasy ji v lehkém větříku plály, kolikrát je vítr zahnal přímo do obličeje, ale dívka si toho nevšímala. Hlavu měla sklopenou k zemi a je i možné, že spala - nebylo možné vidět, jestli má oči otevřené nebo ne.
Ale po chvíli ji přece jen vyrušil zvuk z chůze příchozího. Otočila k němu hlavu a tichým neprůbojným hláskem ho pobídla, ať si k ní klidně sedne.
Daniela to potěšilo a dodalo mu to více odvahy a její nabídku přijal.
"Ahoj, jsem Daniel," představil se ve snaze jí více rozmluvit. Tahle dívka ho začala velmi zajímat.
"Taky tě zdravím, jmenuji se Ema. Co v takovou noční dobu zde děláš?" zeptala se ho, zřejmě on jí zajímal také.
"Jen tak se procházím a přemýšlím." odpověděl a hlavu taky sklopil k zemi.
Dívka však vytušila, "Ty si utekl z domova, že?" nečekala na jeho potvrzení a spěšně dodala, "Je mi to jasné, to poznám," A zakončila to milým úsměvem.
"Je to tak. A co ty tu děláš? Noc je pro dívku jako jseš ty nebezpečná," též se mile usmál, i když měl věru málo důvodů, proč by tak dělal.
"Mě se nic nestane, protože já o nocích ožívám, zatímco světlo dne mě ubíjí. Jsem sama, nemám rodinu, ani přátele, kam bych mohl jít. Už od mala žiju sama venku," rozpovídala se a Daniel hltal každé její slovo.
"Tady je takový posvátný klid, člověk může přemýšlet nad svým životem," dodal bez jaké souvislosti a omylem otočil svou levou ruku, takže bylo vidět na velkou jizvu, kterou si kdysi udělal.
"Koukám, že ses pokusil i o sebevraždu. Já taky, nějací lidé mě ovšem, bohužel, včas nalezli, takže jsem to přežila, " koukala na jeho zohavenou ruku bez jakékoliv známky znechucení či odporu, ale naopak - v očích měla jakýsi soucit. Ten samý soucit, který k ní Daniel taky choval. Sice jí vůbec neznal, ale měl pocit, že je to jediný člověk, s kterým si rozumí. Ovšem nechápal, jak je možné, že tak krásná dívka má tak smutný život, přišlo mu to až líto.
"Co tě k tomu vedlo?" pokračovala.
"Život sám, nechce se mi o tom moc mluvit," odpověděl, na chvíli se však přistihl, že mu její otázky začínají mírně vadit.
"Život je někdy krutý, ovšem ty máš alespoň rodinu, přátele. Já celý život žiju sama, si jeden z mála lidí, s kterými mluvím. A vlastně první, se kterým mluvím o takových věcech," její hlas už dávno nezněl tak nevinně a bezmocně, sice byl stále slabý, ale přidal postupně na důraznosti. Daniel však na chvíli zalitoval, že by tahle dívka, která mu nyní projevila důvěru, ho štvala.
"Někdy je právě ta společnost tím nejhorším, co v životě člověka potká," vyjádřil svůj názor a mile se usmál, aby odčinil svojí prvotní nechuť na cokoliv jí odpovídat.
"Samota však není skutečně vždy tím nejlepším lékem. Ovšem říkám to já, člověk, který má na jednu stranu chuť žít a s někým se seznámit a na stranu druhou se jich straním, jak jen můžu."
"Já jenom doufám, že tohle všechno jednou skončí. Že dostanu možnost být jednou šťastný jako jiný lidé," ujišťoval se.
"Nejlepší by bylo, kdyby ses domů vrátil a o svých problémech si promluvil. V tmavé noci a ve své samotě řešení ani šanci na nějaké štěstí nenajdeš," poradila mu.
"Ty přesně nevíš, jaký život jsem vedl, nevíš, jaké mám problémy. O takové věci jsem se už pokoušel, ovšem bezvýsledně. Tohle je poslední řešení."
Už ovšem nikdo dlouhou chvíli nepromluvil. Dokonce se na sebe ani nepodívali a když přece jen po chvíli se Daniel na ní otočil s tím, že by už měl jít, vedle něj už nikdo neseděl. Ta záhadná dívka se prostě vypařila.
Jemu to však bylo čím dál méně dívné a odebral se k východu. Poté se zastavil, ohlédl se zpět a nemohl si vzpomenout na nic z to, co zde dělat. Na tu dívku i na jejich rozhovor dočista zapomněl.
Jakmile hřbitov opustil, spěšně se vydal směrem k temnému lesu, kde se hodlal na chvíli schovat, než bude v útěku pokračovat.

Prudiče netu nikdo nezastaví

2005-09-19T14:46:00.000+02:00

Dnešek měl být krásný den. Venku je sice chladno, ale svítí sluníčko a mě už je lépe, abychom po dvou týdnech zase něco napsal. Zvláště pak na weblog Dragon of Celts. Tam si také můžete přečíst, jakým šokem pro mě byla návštěva blogu Zahradova, když při zběžném čtení(přiznám se, poslední dobou mě moc blogy číst nebaví) narazím na komentář někde z minulého čtvrtka, který je podepsaný mým nicknamem Dragon of Celts a to zprzněný na "dragonofcelts" a k tomu ještě poměrně přisprostlý a drzý.
Je možné, že se skutečně na netu najdou lidé, kteří jsou natolik ubozí, aby dělali takto odpornou a zavrženíhodnou věc?
Já jsem si vědom moc dobře toho, že čím více to budu rozebírat, tím více původci tohoto kanadského žertíku vypovídající o jeho inteligenci a nedozrálosti, dělám radost. Ovšem mě to nedá. Já se ani nevztekám kvůli tomu faktu, že někdo zneužil můj nick a teď si Zahrada, Nimloth, Tpm a další myslí, že jsem tentokrát skutečně přestřelil, mě zaráží to, že je zde mnoho lidí, co odmítá hrát fér a snaží se mi uškodit.

To se mu, nebo spíše jí(ano, mám už podezření), nepovede. Protože se postarám o jeho vypátrání a pak at´si mě nedaruje(v jistých situacích jsem silně pomstichtivý bez ohledu na svou "wiccanskost".

Mám podezření, na to mi stačí chladná logika, protože v jednom z komentářů, údajně napsané mnou je ostře mířen na Nimloth ohledně jedné věci. Jen někteří, a o nich mám přehled, můžou něco podobného napsat. ..

Reality show ukazují, jaká je česká společnost

2005-09-19T13:34:00.000+02:00

A to platí hned ve třech líniích.

Tou první je bezesporu to, že se najednou zjistilo, jak je náš národ vulgární. Všichni to řeší, jestli jsou ti lidé dostatečným reprezentativním vzorkem společnosti, aby se mohlo říci, že takto vulgární je i celý český národ, nebo jestli na ně doléhá to prostředí a ponorka, takže jim to občas "ulítne". Za sebe a své okolí můžu říct jen jediné - ano, takto mluví většina dnešní společnosti. Ovšem to není žádnou novinkou a nikdo se nad tím nepohoršuje(až na pár důchodců a moralistů).

Další je skandální průzkum mezi dětmi základních škol, kde se zjistilo, že až 90% školáků se pravidelně dívá na tyto pořady a o přestávkách je rozebírá. Rodiče opět dostali pomyslně přes čumák, když si museli nutně uvědomit, že desetileté dítě o sexu ví stejně hodně jako každý "praktikující". Máme takové pořady dětem dovolovat? Co můžou vidět? Hádky, intriky, šikanu, deprese, pocity štěstí, lásky, sex. Copak ale nevědí už dávno, že něco takového existuje a že s mnohými formami chování společnosti se sami setkali? Není dneska dítě, které by někde v televizi nevidělo například sex, pubert´áci kolem dvanácti let to vlastně i vyhledávají a k žádnému poškození jejich duševního vývoje nedošlo.

Třetím, který souvisí s vulgaritou našeho národa, ovšem to zde kritiovat nehodlám, je inteligence těch, kteří něco takového sledují. Po zkušenostech z Bez cenzury Big Brothera, kde se zveřejňují názory diváků, jsem se nutně musel podívat na oficiální stránky Big Brothera , přesněji na fóra a výsledek předčil má očekávání. A proto vybírám několik nejzajímavějších vzkazů soutěžícím, moderátorům i celému Big Brotherovi, které svým pojetím nejsou ojedinělé, ale právě naopak - všudypřítomné a proto zde uváděné příklady jsou reprezentativním výběrem.

"co si myslite??KDo je větší kunďáák??________ FILIP ..nebo.. KÁJA ?? Můj nazor je že to jsou oba dva kunďáci !!:P odepište :-* "

"Podle mě je všechny naverbovaly na nějaké diskotéce, protože všichni vypadají jako zasraní diskoušové.Akorát démona našli někde v léčebně nebo v křoví "

"Nemáte na Karla někdo telefon?:o)) Kdo by nechtěl poznat takový lízatko...i když mu to nezávidím až vyleze...kdo ví jestli jako vítěz, protože po něm každá půjde..:o( Schodla sem se s plno lidma, že je tam snad jedinej důvod proč se na Big Brother dívat! "

"TO MLUVIŠ ASI O SOBE A O SVÉ VYLÍZANÉ RODINĚ TY BLBEČKU ŽE?"

"NEŽER TAK TOHO KARLA!!! JSI TRAPNÁ!!!"

"LENO MOC TI FANDIM A TY SYLVO UŽ NĚKOHO VOJEď "

"Je to normální nadržená děvka. Nevadí mi čim se živí, to vůbec ne, ale ve společnosti mezi tzv. normálníma lidma by se mohla chovat trochu civilizovaně a ne se všude vyšpulovat a ukazovat ty svoje svěšený prsa. Myslí si, že když se bude všude vystavovat tak chlapi po ní polezou nebo co. Ale maj rozum a radši si to budou dělat sami než s ní. Chápu je:-) "

"sylvo mi ti fandime už tam nekoho vojět seš dobra tak už dělej jo??? "

"řešíte tady jeho pero apod ale tenhle chudák ani neumí mluvit, co je to proboha za zoufalce??? "

"Nazdarek lidi, Co se tyce vasich nazoru ty necham Vam, jen Vam chci rict ze Fildu znam jiz pres 3 roky a vim o nem ze je !!!BISEXUAL!!!, jelikoz chodil s moji nejlepsi kamoskou neco pres rok.TO ZE NEVYTROUBIL CELIMU NARODU ZE JE BISEXUAL A NATACI PORNO SE MU VUBEC NEDIVIM, JELIKOZ CESKY NAROD BY TO ANI NEPOCHOPIL"

"Teda holky škoda že je na kluky,co?Jinak svým chováním je ale úplně v pohodě,a to že točil porno se mu může odpustit!Je kamarádskej,vtipnej,hezkej,svalnatwj a milej ,tak co mu vyčítat,ne? "

"leno si piča a kráva "

"vsichni magori co hlasovali na tento nazor sou zasrani debilove. dit ju sakra ani neznate tak jak muzete tvrdit ze je blba jak tago? ja ju znam osobne a to ze je blba jak tago neni pravda je s ni dost dobrej pokec takze priste radsi dete pomlouvat nekoho jinyho ubozaci! "

"vulgární pizda, která by byla úplné hovínko kdyby nebyla celkem šik. Za 2. je z ní cítit, přímo to čpí do nosu, že je děsně na prachy a nikdy by třeba nebyla s borcem co není těžký vatař. A tyhlety kurvičky tuningované nemám rád! howk "

"....slizoun jedna vypadl a druhej slizoun Petr 2 je na řadě a na hřbetu si odnese ten ukrajinský knedlík... "

"Souhlasím s tebou. Petr II. je vymaštěnej magor a ta Nastěnka je kráva nebeská. Řečeno slovy klasika - kdyby blbost nadnášela, tak tahle jim hned z vily zdrhne a zmizí ve vesmíru... "

"Proč svůj názor neřekneš Petrovi do očí? Proč si tady vylíváš zlost na internetovejch stránkách? Protože jsi zbabělec a zakomplexovanej blbeček. Takoví jsou nejlepší.. Tady budou dělat machry a v osobnim životě jsou ti nejmenší.. ne že bych se Petra zastávala, taky jsem ho neměla ráda, ale tyhle řeči nesnáším.. "

O čem si Dawn of Darkness píše v smskách?

2005-09-07T11:53:00.000+02:00

Exkluzivní pohled, který vám může udělat představu do toho, o čem si já píšu s jinými lidmi. Místo toho, abych zde přepisoval soukromé sms, tak zde zveřejním slovník vlastních slov. Píšu funkcí T9, takže, když nějaké slovo jejich slovník nezná, zapíšu ho obyčejným stylem a zapamatuje si ho. Výsledkem je vlastní slovník o neuvěřitelných 550 slov(za poslední tři týdny). Vytahuju zde ty nejzajímavější. Upozorňuju, že mnohá jsou skutečně silně sprostá a cenzura na tomhle blogu nepatří. Jelikož si ten slovník nedělá příliš starostí s abecedou, tak i zde jsou slova tak trochu zpřeházená.

O čem si Dawn of Darkness píše? Skuste to vyčíst!

bab

čarující

Celts

Chester

Chetitů

chrní

blog

blogspot

blooded

čoveče

cucám

avalonský

Darkness

Dawn

debilní

debilnímu

deratizace

egoista

dotekem

DRÁČEK

esbat

Dragon

Ethelwen

evokace

Garfield

hladím

imbolg

houbičky

Gothic

Goths

hřbitřovi

Grrr

kalhotky

Jelcin

let-m

líbat

lízat

kouřím

kundičku

kundičky

nadrženci

nadrženje

materialismus

neprď

metalovou

netvorů

nezere

Nimloth

Old

Mobscene

oplzlosti

rajcuje

Sanctuary

Satan

Satan´s

Satanismu

satanismu

satanismus

satanista

Satanista

satanisté

satanistech

Satanistický

Satanský

satanův

Šelba

Rembrandt

pentáč

sereš

slipami

slipy

Rocksleepy

podprsenku

pohoníš

popudlivá

Smrtka

šoustat

šukat

rozkroku

prasák

prcat

prdelky

prtíš

prstit

stigmata

svlíknout

Telchar

Temnota

temnoty

temnotu

Vermarka

vlkodlaci

Vraana

vráže

upíři

upírů

vyfackuj

vyfuckuj

vyhonit

vysere

Wamp

Wicca

Nové odkazy...

2005-09-06T09:55:00.000+02:00

Sekci "Hudba" jsem proměnil na "Music and style" a přidal metalový magazín Metal Man, obchod s metalovými hadry Metal Shop a obchod, mírně předražený Nosferatu.

První dny na škole

2005-09-05T11:24:00.000+02:00

"Před tejdnem sem se tak vožrala, že sem nemohla tejden chodit! To sme měli u jednoho kámoše pařbičku a já sem to tak přehnala, že sem necítíla nohy a tejden se na ně nepostavila!"
To je jeden z mých prvních postřehů prvního dne na škole, ne na nové, ale prázdniny mě docela dobře odřízly od čeřné reality studentského života. To jsem v autobuse, který se nezadiřitelně mířil ke škole, potkal Fany, člověka, o kterém ani nevím, co mám říct. Vlastně nejde ani charakterizovat vztah mezi námi. Přátelé nejsme, když si něco vyprávíme, každý se směje jeden druhýmu, jak je to trapný. No jo, je to ta holka, která ráda chlastná a marihuana jí není rozhodně cizí, miluje hip hop a podobný otřesný styly a miluje též noční život(alespoň zde se shodnem, vždyť jsem přece "Dítě Noci") . Ale je to chytrá holka, studovala i gymnázium, ale pak se na to vykašlala a skončila u nás na základce a pak na stejné střední. Je to člověk, který mi s úplnou vážnou tváří na mou otázku, jestli kouří cigarety, odpověděla kuriózně: "Cigarety né, jen trávu, ale to není tak hrozný!". Je to prostě zjev, v pátek mi představila sného nového psa, pro které se proti její vůli vžil název Pixla, protože jí začala říkat Pixie.
To ještě v autobuse jiném jsem potkal Huška - jednoho z bývalých spolužáků(prdel by byla, kdyby tenhle blog někdo ze známý četl a tak mě poznal). Člověk by logicky uvažoval tak, že když se s někým dlouho nevidí, tak si mají o to víc říct, než když se viděli naposledy někde před týdnem. Opak je vlastně pravdou. Prodírám se uličkou v autobuse, protože jako správný egoista si chci sednout bez ohledu na starší, nemocné či neposedné malé děti a sednu si k jedné dívce. Dívka to ale nebyla, byl to Hušek s dlouhými vlasy. Kdo ho má poznat! Modlil jsem se, ať na mě neproluví, ať dělá dál, stejně jako já, že jsme se navzájem nevšimli. Nedělal, idiot jeden. A začalo to. Ten člověk mi nevadí, ale chápejte, já si s takovými typy nemám co říct a pak nastávají trapné chvíle. Po té, co jsme vyčerpali téma "nechuť do školy" a "prázdniny", kde jsme se rozkecali na celou jednu minutu, jsme, přesně jak jsem očekával, mlčeli. Trapně jsem se tentokrát už necítíl, už to ani nejde.

A k samotné škole. Ve třídě nás ubylo o 5 studentů, kteří studium buď nezvládli po studentské stránce nebo po stránce psychické . Takový skok ostatní třídy nezažily. Větší překvapení bylo pro nás to, že od pondělí do středy máme někde do čtyř odpoledne. To je od pana ředitale velmi milé.
Hned druhý den se stala pěkně hnusná věc, ztratil jsem sluneční brýle, který byly drahý jako blbec, takže jsem si doma něco vyslechl. Nechci ani odhadovat, kdy mi koupí nový. Doma máme ještě jedny, ale ty mi asi už nikdo nepůjčí, byly totiž ještě dražší, protože jsou nějaký speciální sportovní. A brýle normální, na to, aby se mi lépe koukalo na písmenka trochu ode mě více vzdálená, jsem si taky roztřískal...
Na dějepis se nám představila jakási Marion Remestová, nezapomenutelné jméno stejně jako člověk. Anorektik se slabým hláskem, u které silně pohybuju, že si u nás zjedná klid. Počítám, že do dvou měsíců s pláčem opustí naší školu, kde se k nám už nebude chtít vrátit. Dokonce jeden profesor se nás výslovně vzdal. Co mi jim k sakru děláme?
Dnes se nám představila proferka na psychologii, strašně nesympatický člověk a profesorka na ekonomii, snad ještě horší, sice pochválila mé kresby, ale zakázala mě u jejích hodin tvořit. Když já se nudím!

Kolotoč s mobilem

2005-08-22T15:12:00.000+02:00

K životu každého občana demokratického a ekonomicky vyspělého Západu patří na přední místo v komunikaci mobilní telefon. Ovšem nikdo z nich neví, jak mobil ve skutečnosti vládne člověku a ne člověk mobilu.

Kdybychom se pustili do mapování historie mého života s mobilem v poslední době, museli bychom zabrousit až na samotný začátek, ale ten vám nechám jít.

Před jedním rokem o prázdinách jsem dostal mobil Nokia 3100, měl jsem z ní přirozeně radost, ale přestal mě po chvíli bavit a stejně to byl takový šunt. O změnu se postaral můj vědecký výzkum, u kterého jsem došel k závěru, že mobilní telefon neumí vzdorovat gravitační síle a že nutně musí spadnout na zem. Spoustu pádů vydržel, ale tenhle už ne, zřejmě už měl dost. To se stalo zhruba před měsícem. Display se na třikrát rozštípl a zmodral, ale nechal tam ještě volná místa, takže nastalo období, kdy jsem četl smsky v jeho spodní a horní části. Pak mi však spadl znovu a byl konec - celý display zrůžověl, zfialověl, zmodral, byl prostě kaput. Ale tlačítka ještě fungovala. Co však s takovým mobilem? Bylo to těžké, ale ukecal jsem mámu, ať mi koupí nový, že oprava za někde víc jak 1 000 korun nemá smysl, když ten telefon sám má menší hodnotu.

Po pár menších náznacích mi bylo jasné, že mi mobil koupí a rozhodli jsme se spolu, že tím vyvoleným by měl být siemens M65 .

Když se však pomalu blížil den D, padl mi do oka Sony Ericsson k700i, o kterém jsem věděl, že je kvalitnější a vzpomněl jsem si, že Siemens většinu stojí za hovno. V Den D jsem se rozhodl na jisto - budu chtít o dva tisíce dražší telefon a ještě jsem to mámě neřekl. A když jsem jí to řekl, tak to vzala překvapivě dobře a že souhlasí, že mi ho koupí(nikdy nekupujeme mobil na paušál) a sobě si koupí ten Siemens. Oba jsme měli vplánu koupit ten samý den.

A taky že koupily, ne oba, protože ten, co chtěla máma už neměli, z čehož byla mírně nasraná, ale já tu svou hračičku měl.

Zkoumání, hraní, mačkání po celé tři dny jenom abych ho pořádně poznal.

Vrcholem měl být weekend, kdy zákazníci T-Mobilu, k němž patřím, mají zdarma všechny sms.

Během té doby jsem však stačil kredit vylágrovat ze 160 korun na minus 230, díky nechtěnému připojení k internetu. A tak jsem si mobil musel ještě v pátek dobít o 250, abych měl kladný základ ke psaní zadarmo(psaní mi totiž předtím úplně zablokovali).

10 ...9...8...7....4...3...2...1...je to tady! Ano - weekend, začalo horečné smskování, ani jsem kvůli tomu nešel ten den spát. Psaní psaní psaní toť jest náplní celé soboty. Dokonce i do Chorvatska jsem to měl zdarma! Máma se rozhodla ale, že svůj vysněný M65 najde v Jablonci na Nisou, když ne v Liberci a já měl jít s ní. A našli jsem ho. Jenže jí se přestal líbit hned, jak si na něj šáhla, museli jsme si vybrat jiný. Následoval dvouhodinový kolotoč hledání jiného telefonu, který by se jí líbil(což byla fuška, ona je ještě na to náročnější než já) a pak půlhodinové přemlouvání, ať si koupí Siemens c65. Už jsem toho měl dost, takže mi bylo jedno, jaký telefon bude mít, hlavně že nějaký. A taky přemluvil. Zaplať pánbůh.

Následovalo 5 hodin mého vyučování "Jak zacházet s mobilem", protože ona se v těhle věcech tolik nevyzná(ani počítač neumí zapnout!). Už mi šla doslova na nervy.

Během té celé doby jsem si psal asi s 10 lidmi, to nejhorší měla však ještě přijít.

Bavil jsem se s nějakým Tomašem, ano zase jsem dělal ze sebe holku, dneska máme shůzku a já jako tradičně na ní nejdu. Haha, to je už je moje třetí oběť. Jakej magor by se šel seznámit s člověkem, který se mu stačil představit na 3 sms? Já rozhodně ne, ale baví mě je takhle nachytávat.

Pak byla přetížená síť, takže nešlo nic posílat. Jak já jsem měl vztek, to vám řeknu, během té doby jsem už byl na smskování přímo závislý a navíc mi to připadalo jako kdyby nás okrádali, když nám daj něco zadarmo a síť nejde.
Hrůza.

Pak naskočila, možná ovšem neměla. Od půlnoci jsem se začal bavit s Mobcenem a Rocksleepy. Po psychologicko - sociologickým profilu, který vyšel na 11 sms se Mobscene se mnou přestal bavit, zatmíco Rocksleepy to se mnou vydržela až do čtyř odpoledne, až v šest hodin ráno nás přepadla únava a šli jsme si lehnout.

Celý následující den bylo to samé - s tím, že jsem Chestra už svým mobile, který mě věčně řinčel, deptal a ostatní jsem deptal tím, že sem je furt fotil.

Zase nešla sít´! Zase hrůza! A to plné tři hodiny! Smsky mi přicházeli, ale já na ně nemohl odpovědět, prostě to nešlo.

Poslední půlhodinu před krutou půlnocí se to zase rozeběhlo a postupně jsem se se všemi loučil. Bylo to tak smutné...

Big Brother versus VyVolení

2005-08-19T15:14:00.000+02:00

O největší televizní válce v dějinách - analýzy, komentáře, glosy, názory

Tak je to tu. Minulou nedělí odstartovala největší bitva o diváka - tedy o největší přínos z reklamy v dějinách nejen naší malé země, ale snad i v celé Evropě.

A co že se to vůbec děje? Největší naše televize, která je podle statistik nejvýnosnější z celého evropského kontinentu se rozhodla opustit od svých srdceryvných, leč hrozných telenovel, trapných estrád a kýčovitých pořadech typu "Natoč to!" a koupila si licenci na zrealizování největší reality show světa - na Big Brothera. Její prvotní plán začít vysílat až od příštího jara byl překažen zarážející událostí, která zněla tak, že druhá největší komerční televize Prima a tedy i největší rival na poli televizním se rozhodla koupit licenci na maďarský plagiát, který chtějí vysílat už od letošního podzimu. Na Nově zavládl chaos - to si nemůžou nechat dovolit a tak jsme se dočkali, že na podzim "pojede" i Big Brother, tedy s půl ročním předstihem než se počítalo původně. A Prima nakonec zasadila další a poslední ránu z její strany alespoň na delší dobu a to je to, že svou reality show začne vysílat už od půlky srpna.

O čem tyto soutěže jsou? Zprvu by se mělo říci, že obě jsou z 97% naprosto totožné - vybere se skupinka lidí, pokud možno co nejvíce exhibionističtější a nejprazvláštější, ty si nechají uzavřít na tři dlouhé měsíce do vily, kde nebudou mít žádný kontakt s okolním světem a diváci přikovaní k televizním obrazovkám budou dávat hlasy, kdo vypadne nebo, kdo má zůstat. A ten, který vyhraje má zajištěnou budoucnost. Prdel celého toho projektu je to, že nic nemusíte umět, aby jste vyhráli.

Nebudeme si však zde hrát na nějaké moralisty - je to formát, který skutečně musí zaujmout každého. MF Dnes narazila v souvislosti na to, že až přespříliš mnoho lidí to sleduje, otázkou, kterou volně parafrázuju "Patříte k těm čumilům, kteří se vždycky zastaví a sledují následky autonehody?". Dalo by se k tomu ještě přidat "Drbete o ostatních?" "Čtete bulvár?". 90% společnosti ano, bohužel je to tak. A takové lidi to právě zaujme. Jenže já nedělám ani jednu z těch věcí - drbání nesnáším, podávám vždy jenom seriózní informace, jen některým lidem a s nějakým cílem(ne s cílem prostě poslat dál, že "Novákovic kluk je homosexual" a debilně se tomu pochichtávat). Nepatřím k tě čumilům - naposledy, když blízko mého domova byla bouračka jsem skutečně šel náhodně kolem, jen jsme se podíval na sešrotovaný auto a odešel jsem. Kolik lidí je zraněných a kdo je to mě skutečně nezajímá. A bulvár z duše nenávidím.

A i přesto se celkem na to těším. Ano, u mě je to div - já jsem typický případ toho, který nesnáší takové pořady, ale kdo by dnes neodolal čumět na to, jak cizí lidi žijí své životy. Asi proto je "The Sims" nejoblíbenější PC hrou. Ale sledovat obě dvě soutěže najednou?

Proč se něco takového kritizuje - je to tradiční - to nejnenáviděnější je ve skutečnosti to nejlepší. Máme tu moralisty, kteří mluví o dekadenci televizního diváka(podle mého k ní došlo už za dob těch trapných estrád), jiní to vidí pozitivnější a mluví jenom o dočasné stagnaci jeho inteligence . To, že je to neetické a nemorální ví asi každý a přesto se tak děje. Ve skutečnosti to není dobou, či dočasnou dekadencí lidí, co to sledují, taková soutěž jednoduše odpovídá na potřeby lidí, kteří jsou ochotní sedět u televize a "bavit se". Chci tím říct, že lidstvo je takhle dekadentí už od pradávna a jen teď - s příchochodem něčeho takového to vyplynulo na povrch.

Ovšem co se mi zdá prdlé je to, že u nás jdou hned dvě takové soutěže.. Kdo neodolá jedné, neodolá druhé, myslí si Nova a Prima. Takže takové soutěže nejsou projevem mrzké zábavy "spodiny", kterou můžeme, ale i nemusíme kritizovat, ale upádku obou televizí. Pro peníze udělají všechno - dají dva pořady na stejnou chvíli. Co mě však zaráží je to, že se až teď společnost vlastnící práva na Big Brother ozvala s tím, že VyVolení jsou jí až moc podobní. Ano, poslední novinkou téhle televizní války je to, že VyVolení byli zažalovány za plagiátorství. Na to se nechat generální ředitel Primi, že jejich reality show je naprosto odlišná od Big Brothera. Kdo takovým kecům věří?

Viděl jsem první sestřihy z vily. Co na to říct? Je až s podivem, že ty lidi baví koukat na introvertního homosexuála, jak se sprchuje a u toho si falešně zpívá...

Královna Temnot - První část

2005-08-11T13:37:00.000+02:00

Povídka, kterou jsem sepsal, když jsem nemohl spát a nudil jsem se. Je strašně dlouhá, ale zkrátit jí ani už nešlo, takže jsem ji rozdělil do více částí. Stejně mi to číst nikdo nebude(a bude to tak možná lepší), takže je to vlastně jedno.Také musím upozornit, že je gotikou stejně tak přeplácaná jako Blackiininy povídky, takže to žádný spisovatelský počin není, kromě toho obsahuje spoustu gramatických a stylistických chyb. Pro slabší nátury nedoporučuju, je tak trochu depresivní a krvavá.

Královna Temnot - první část

Padla noc.
Nad městem se usadily husté černé mraky věštící déšť, ale jakoby se stále k tomu neodhodlaly. S přibývajícími hodinami ustával ruch města a když se lámaly dny, většina jejícho obyvatelstva již spala; celé město se zahalilo do pláště stínu.
V jednom domě, na okraji ospalého městečka však jedna bytost byla stále vzhůru. Byl to šestnáctiletý chlapec jmenující se Daniel. Byl poměrně vysoké, sportovní avšak trochu vyhublé postavy, na hlavě mu divoce rostly tmavé vlasy a v obličeji mu smutkem svítily zelené oči nezáživně hledíc z okna, u kterého mlčky, sám ve svém pokoji, stál. Nevypadalo to, že by příští chvíle hodlal i nadále strávit doma. Měl na sobě černé triko s nějakým potiskem, tmavé džíny a kolem pasu uvázanou bílou mikinu s kapucí. Stál tam však v ponožkách, boty opodál čekaly, až si je jejich pán vezme.
Při pohledu z okna přemýtal nad svým životem. Již delší dobu trpěl depresemi a myšlenkami na jiný život, ten svůj tolik nenáviděl. Nechtěl zde být, vlastně by možná nechtěl být vůbec. Jeho přáním vždy bylo být jinou, úplně cizí osobou, která by byla utřetě šťastnější. Měl by jiný domov, jiné přátele, jinou rodinu a hlavně - mohl by si vést život jinak, než teď. Chtěl by vše znovu začít, kopat od základu s poučením o chybách, které nadělal. To však nemohl.
Melancholický pohled jeho zelených očí si dával naději, že když nyní odejde, za sebou zanechá vše špatné, co jeho život mu dosud přinesl. Stačí vyjít ven - utéct - a pomalu by si začal skutečně budovat jiný, nový život.
Slyšel zahřmění, žaludek se mu sevřel. Věděl, že si dal předsevzetí, že až zahřmí, nastane okamžik jeho útěku.
"Ještě jedno," ujistil se a oddálil tím svůj čin, na který však už pomýšlel dlouho.
Začal uvažovat nad tím, jestli se mu přece jen nedá vyhnout. Proč by však zde měl být? Nedokázal si přeci, že to, co z něj nyní je, není životem překypující bytost, ale troska? Troska utvořená z lidského neštěstí, alkoholu, depresí a melancholických nálad. Když naopak odejde, dostane svobodu - volnost, po které tak toužil, nezávislost, po které tak prahl a samotu hlavně - teď po tom všem se mu z jakékoliv společnosti dělalo zle. Začne nový život, najde si postupně nové přátele a tím jednou provždy kapitolu toho minulého uzavře.
Náhle si uvědomil - to ticho, které se po celém městě líně vznášelo - je tak krásné. Jako kdyby ohluchl. Žaludek se mu převrátil - kam však půjde? K žádným přátelům nebo příbuzným nemohl, zbývala pro něj jen jediná možnost - jedno skryté místo v nedalekém lese. To si vybral, dokud pátrání po něm neutichne. Ale co když ho najdou? Bude se muset vrátit? V tom momentě pomyslel na sebevraždu a začal si prohlížet svou levou ruku, kterou měl zhyzděnou jednou velkou jizvou po předchozím pokusu o sebevraždu. Kdyby ho našli, tak by mu stejně nic jiného nezbývalo, ale hlavně by se to tentokrát muselo povést.
Hlavou mu bleskla vzpomínka na tu noc, kde si podřezal žíly. Tehdy bylo venku podobné počasí jako dnes a on už ti prostě nevydržel. Stál v koupelně před zrcadlem a když se na sebe tehdy podíval, zahlédl hnusnou nestvůru, která se musí zabít. Vzal nůž, který doteď ležel na umyvadle do pravé ruky a levou ochotně nastavil, aby se nůž do ní mohl zaříznout. Kdyby nebyl v tak hrozném stavu, utřitě by minimálně sykl tou řezavou bolestí. Jedinou reakcí na palčivou bolest byly pouze slzy, které mu po tváři stékaly. Nejdříve se protrhla kůže, pak zajel hlouběji a z rány se postupně začala linout krev, která nejdřív dopadala na umyvadlo, ale jak proud sílil, tak potřísnil tím i sám sebe a celou koupelnu. Tlačil víc a víc, stále byl při vědomí, i když už se motal, umyvadlo byla krví tak naplnělé, že už přetékalo. Nůž upustil na zem, nebyl ho schopen udržet v ruce, udělal pár malátných kroků dozadu. Pak se napřáhl a levou rukou - tou, kterou měl podřezanou, praštil vší silou do zrcadla, které rozbil a střepy se rozleteli kolem. Jeho poranily pouze na té ruce, možná i někde jinde, to už však nevěděů, spadnul na zem. Ztratil vědomí.

Konec první části

Všichni jsme jedna velká rodina

2005-08-11T13:00:00.000+02:00

Když se podíváte na horní černý proužek, konkrétně doprava, uvidíte tam "Next blog" a kliknete na to, ukáže se vám další blog společné rodiny blogger.com a pak znovu a znovu. Nebo když najedete na weblog.com . Ano, trávil jsem předchozí hodinu jenom tím, abych se podíval na výtvory jiných lidí. Butno říct, že mě zklamali. Za nic většina weblogů nestojí. A nebo jsem prostě neměl štěstí. Ani žádny Dark blog jsem nenašel - asi gotika v zahraničí neletí.

Postřehy The Dawn of Darkness o "sourozencích"

většina blogů si zakládájí Američané, po nich Britové, na to hned španělsky mluvící národy, francouzští Kanad´ané, a skandinávské národy. Čech kde nic, tu nic. Kromě mě je tu ještě Dragon of Celts(hádejte, kdo to asi je) a pak jedna má přítelkyně, která si však nepřeje být zatím zveřejňována

téměř všechny mají vlastní nebo upravenou šablonu, narozdíl od zákazníků bloguje.cz, kde prakticky všechni mají tu, kterou jim ten server dal(a jsou přímo odtřesný jedna horší jak druhá), tak na bloggeru.com si každý zakládá na originálnosti. Teda až na tři holky, jejichž blogy jsou graficky totožné a není to jedna z nabízených šablon

chudáci už ani nevědí, jaký si v té velké konkurenci zvolit nick, přezdívky jako bdkf256fjkkd jsou prakticky na denním pořádku

blogování v zahraničí kupovinu není jenom výsadou mladých lidí, často jsou tam i 40-ti letí lidé, kteří velmi nudným způsobem popisují své cesty do práce

hodně jich je specifiky tématických - jedny jenom o fotbalu, další o hokeji, o autech atd. ---> děsná nuda

články o ničem - jedna 40-ti letá ženská tam popisuje, jak slavili deváté narozeniny své dcery

ke každému článku jedna fotka - tak by mohlo znít jejich krédo a je to tak, videa, fotky, vlastní malby, je jasné, že blogger nabízí mnohem větší paměťový prostor pro takové blbůstky

Jsem jeden z mála, kdo si vyzkoušel služby bloguje.cz a i blogger.com a i přesto, že blogger.com nenabízí takové vymoženosti, jako jsou rubriky, nemůžu si jí vynachválit.

Novinky na Dawn of Darkness

2005-08-11T09:46:00.000+02:00

Jako tradičně zpravuju o tom, co je zde nového.

1)Fatální excesy Věštníku Avalonského se samozřejmě promítly i do tohohle blogu, takže jsem strhl rovnou tři odkazy - Darkness Embraced Weblog, Věštník Avalonský a Čarovné Zrcadlo. Uznejte, že nic jiného mi nezbývalo.
2)Přidal jsem weblog Linet mezi odkazy, narozdíl o djiných si udržuje slušnou úroveň.
3)Přidal jsem link na šeské stránky CZ Sanctuary o gotice, satanismu, magii apod. Pro wiccanskou část čtenářectva jsou to příliš drsné stránky a pochopitelně to bude vést k nepochopení, že já, wiccan, je ještě podporuju. Stalo se zajímavá věc - autor stránek mě odhasl na satanistu. A to už tenhle blog snení černej jak úhel!:-)

Ideál ženské krásy

2005-08-10T16:45:00.000+02:00

The Dawn of Darkness hledá ženu, která ...

je vysoká od 165 do 180 centimetrů

je štíhlá

nosí jedině šaty černé barvy - nejlépe různé róby, boty steelky a korzety

je stará od 28 do 38 let

poslouchá hard rockovou a metalovu hudbu

je celá bledá

nesnáší komerci, pop a populismus

má dlouhé nohy a velká prsa

je však velice inteligentní

nepodléhá žádné drogové závislosti

je jemně ironická

má dobrý vztah k magii

má dlouhé černé a vlnité vlasy

vlastní zelené oči

je velice bohatá

Toto je prosím můj úděsný ideál ženy, která by mě nejvíce přitahovala. Místo toho, aby se mi líbili opálené blondýnky mého věku, já mám v hlavě pro vás mnohé takového strašáka. Je jasné, že počáteční forma inzerátu je nesmysl, stejně jako tohle poněkom požadovat. Nejsou to kritéria ženy/dívky, která by se mnou mohla chodit, ale jenom představa. Ostatně lásce člověk neporučí...

Otázky a odpovědi kolem CzechTek

2005-08-10T16:16:00.000+02:00

V pondělním vydání Mladé Fronty DNES mě zaujal výpis nejkontrovérznějších otázek kolem akce CzeckTek a odpovědi na ně. Tato jednoduchá forma dokáže utvořit celkem dobrý ucelený obraz o tom, co se tam tehdy stalo:

1)Směli přijíždějící technaři vjíždět na cestu, která by je dovedla až na louku?

Patrně ano. Cesta zcela nepochybně vede až na pozemek Constantina Pleskyho, který si technai předem pronajali.

2)Měli účastníci louku řádně a bez pochybností pronajatou? Odvolala majitel svůj souhlas s konáním srazu technařů, nebo neodvolala?

Ano, měli. Nájemce Václav Šroub ovšem prohlásil, že na akci pozval pár známých a ostatní ho nezajímají. Policie tvrdí, že se s ní přestal bavit v okamžiku, kdy ho vyzvala,a by si své známé vybral.

3)Byli v průběhu party účastníci na cizích pozemcích?

Byli. Technoparty se odehrávala převážně na pozemcích, které napatří constantinu Pleskymu a které technaři pronajaté neměli.

4)Měl každý, kdo chtěl, čas a šanci odejít z louky před policejním zásahem?

Ano. Všichni na louce věděli o blížících policistech, kteří navíc opostupovali velmi pomalu. Úniková cesta byla stále volná a policisté nebránili autům v odjezdu.

5)Kdo "si začal" při zásahu? Tedy: byl policejní zákrok od počátku extrémně tvrdý, nebo začaly nejdřívě létat lahve a kamení od technařů?

To ještě není tak zcela jasné. Lahve začaly létat vzduchem už několik minut po začátku policejní akce. Naopak policisté se rozhodně museli fyzicky dotknout lidí, kteří si sedli na zem a pasivně vzdorovali.

6)Dopustily se obě strany při zásahu excesů či brutality?

Ano. Technaři házeli nebezpečné předměty, jako klacky a lahve, vzpírali se zatčení. Policejní surovosti zase dokazují videozáznamy a přiznání policie.

7)Konzumovali účastníci technoparty drogy?

Zcela nepochybně. Lehké drogy mnoha druhů byla na CzechTeku snadno k mání.

Ať už je váš názor a policejní zákrok na CzechTeku jakýkoliv, tohle je zjevné, že ani jedna strana v tom nebyla nevinně.
Co mě ovšem zklamalo, byl například Václav Havel, u kterého jsem si myslel, že je lepším znalcem demokracie, než se prokázal. Vrchol komické trapnosti hranicí s kýčem chorého mozku ovšem je píseň Už zase bijou naše děti od Nohavici. Tím mě zklamal i Zahrada, který si neodpustil text té písně na svém blogu zveřejnit.
Je jedno, jaký,kdo má názor, ale srovnávat listopad 1989 a CzechTek 2005 je tím nejhorším zhanobením Sametové revoluce a vlastně i demokracie, jako kdy naše historie, a to nejen na naše, ale i světová, zažila.
Copak chcete srovnávat s vážnou tváří mladé a inteligentní lidi, kteří dali v sázku vlastní život a kariéry za chatrnou vidinu svobody a demokratického státu
sfetovanými a ožralými puberťákami, jejichž jedinou ideí je jenom chlast, drogy a tance za zvůků techna?
Jestli ano, tak si nikdo demokracie neváží a ani jí nikdo nepochopil. Demokracie není anarchie.

Opouštím vás...

2005-08-05T14:41:00.000+02:00

Výtahněte kapesníčky, na týden pravděpodobně o mě neuslyšíte, pokud teda někde nesplaším také internet.
Na závěr chci dodat. Omlouvám se všem, kdo používá jiný prohlížeč než Microsoft Internet Explorer, že grafika je, ehm, dost divná. Tento problém se budu snažit napravit až příště, te´d nemám bohužel čas, tak vydržte.
A navíc, v minulém článku jsem psal o ztracené dívce - mám dobrou zprávu - našla se - zdravá.
Tomu se říká happy-end. :-)

Tvrdá realita života

2005-08-04T14:27:00.000+02:00

Denně slýcháme o unesených a ztracených dětech, dospívajících nebo dokonce i dospělích, ale nikdy si toho pořádně nevšimneme, neuvědomíme a naše projevená lítost není nikdy taková, jaká by měla být.
Do naší třídy na základní škole asi tři roky chodila jedna tichá a introvertní dívka, které si nikdo skoro nevšímal a ti, kdo si ji všímali, jak bylo tradicí v naší škole, ji šikanovali. Pochopitelně se stala jednou z obětí třídního hromadného šikanování až to nevydržela a ze školy odešla. Já ji neznal, nikdy jsem s ní nemluvil, sotva vím, že se jmenovala Martina Polívková.
A včera otevřu noviny, kde píšou, že se ještě nevrátila domů.
Žije ještě vůbec? Člověk jí znal sice od vidění, ale i přesto ho to trochu zasáhne...

The Dawn of Darkness

2005-08-03T14:26:00.000+02:00

Jak jste si jistě všimli, trochu jsem pozměnil pozadí.
Po dlouhé a úmorné práci se mi to, ani nevím, jak, povedlo. Na pozadí můžete shlédnout hrad uprosted noci. Také jsem kvůli tomu změnil barvu písma a další maličkosti.
Sbohem černá šablono...
Jinak také doufám, že to úřispěje ke skvalitnění tohoto blogu.

Feel the Darkness

2005-08-03T13:44:00.000+02:00

Nádherný obrátzek, co?

Brutální nebo adekvátní zákrok?

2005-08-02T12:21:00.000+02:00

LETOŠNÍ TECHNOPARTY A JEJÍ KONEC - ÚVAHA
Všichni jasně víme, co se v pátek a zvláště pak v sobotu stalo. Policie velmi kontrovérzním způsobem ukončila technoparty CzechTek.
Udělala tak správně? Přiznám se, že do posledního okamžiku váhám s tím, abych vydal souhlas nebo naopak nesouhlas, proto si to zrekapitulujeme.
Proč by policisté zasahovali? Odpověď je jednoduchá - když někdo poruší zákon. Porušili zákon? Ano, porušili, vtrhli na cizí pozemky. A ještě bych já mohl přičíst další přestupek - nedaleko odtamtud jsou lesy a pochybuju, že na sluch citlivějším zvířatům se takový rambajs bude líbit. Jenže odpověd´není tak jednoznačná.
Poolicisté šli naslepo. Oni ve skutečnosti nemohli s určitostí říct, kde končí jejich pronajatý pozemek a kdy překročili jeho hranici. Ano, to se dá na záznamech později určit, jestli ten zákon porušili nebo ne(a taky, že jo). Zákrok byl vesměs spravedlivý, ale zároveň také ne.
Co měla ale policie dělat? Všechno nasvědčuje tomu, že na tohle se policie už dlouhou dobu připravovala, ovšem v krizové situaci projevila poměrně zmatkové chování pod nátlakem stresu. Mohli si chladně a jednoduše vykalkulovat, že prostě několik tisíc lidí se na malou louku nevejde a že se na ní musí nějak dostat - logicky přes cizí pozemek(obzvášt´, když jedinou možnou přístupovou cestu přes státem vlastněný pozemek policisté také zablokovali). A ne tam několik stovek pustit a pak si uvědomit, že to asi takhle nepůjde. Nevím, jestli zablokování dálnice a izolování ostatních technařů, kteří měli tu smůlu a nebyly na tom místě(nebo také štěstí, že se té bitky účastnit nemuseli), v okolních vesnicích, čímž život v nich demorilizovali, bylo skutečně správné řešení.
Policie udělala jistě správně, že zakročila, ale měla to udělat jiným způsobem. Stát mohl udělat něco jiného. V mnoha evropských státech jako je Francie a Británie a mnohé další(v poslední době se ve vlně odporu proti policejnímu zákroku zmiňuje "příkladné" Německo, kde jsou takové technopárty na denním pořádku) mají zákonem něco takového zakázáno. A mají důvod. A není to porušování osobní svobody. Zdaleka ne. Svoboda člověka končí a začíná tam, kde začíná a končí svoboda člověka druhého. Každý je obeznámem s tím, že ruch z technopárty ruší okolní obce, holduje se tam drogám a louky, na které probíhaly, jsou na několik let beznadějně zničené, nehledě na to, že vstupují na cizí pozemky a nedodrží smlouvy s tím, který jim to pronajal(na pronajaté louce mělo být pouze pár desítek technařů - tak to prý říkají, ovšem neumím si představit takového blbce, který si neuvědomí, že je to nereálné číslo) a to bohatě stačí na to, aby něco takového bylo zakázáno. Když se nedbá s prevencí, pak se musí bojovat už se vzniklým problémem.
Policie měla také hlavně ihned zabránit té akci, dřív než začala, monitorovat, jak se technaři dohadují, kde a kdy apod. A když už dojde na bitku, k jaké skutečně došlo, měla být tolerantnější. Vzali si Paroubkovu ráznost a nekompromisnost až příliš k srdci a po půl hodině, co policisté oznámili, ať se do jednoho dne vyklidí, na ně začali sami útočit. Bylo to přehnané.
Myslím si, že drsná reakce techanařů v takovém případě byla na místě, když k tomu přičteme drogy a alkohol(což je ve skutečnsoti také droga). Ale vodní děla by také nebyla aktivizována, kdyby na ně neházeli kamením. Ať policisté při smyslech nebo opilý technaři - obě skupiny se chovali nepříčetně.
Takže, jak bych odpověděl na otáku, která se tak často pokládá? Souhlasíte se zákrokem policie na letoší technoparty Czechtek?
Odpovídám ano, ale měli to provést jinak.

Na koho si mě tipujete? - Výsledky

2005-08-02T10:37:00.000+02:00

Nedávno jsem podával anketu, kde jsem se vás ptal,na jaký typ kluka, který byl uveřejněn v jednom otřesném časopise, si mě tipnete.
Výsledky:
Nejvíce lidí mi přisoudili osobu chytrouše, který je popisován jako člověk, který sice není výrazný, ale ví, která bije a chce mít o všem přehled a neslyšně do záležitostí zasahovat.
Sice nikdy nevím, jaké příklady budou v matematickém testu, ale skutečně tenhle typ by celkem seděl. Skutečně je má partketa vše z povzdálí sledovat a nedávat najevo to, či ona a přitom mít vše pod kontrolou a vše řídit. To je krásný a potěšující pocit. Je to něco jako "rada starších", která se aktivně nikdy do ničeho neangažuje a už vůbec nechodí na vařejnost s tím, co provádí. Tohle hraničí až s intrikováním.
Hlášku uvedenou k tomuhle člověku používám skutečně tehdy, když jsem si jistý, že vím toho víc, než druhý a že toho náležitě využiju.
Další - 24% - byl v pořadí Chytrouš. Ve skutečnosti jsem si myslel, že na tohle mě tipne většina lidí, ale nakonec ne. To je hezký. Avšak i tenhle typ by na mě seděl. Já se skutečně zajímám o všechno možné - od náboženství až po botaniku. Kdysi, když byl čas, tak jsem sledoval i události, teď času tolik není, takže tohle už tak nějak nechápu. Hlášku "chápeš" nepoužívám. A zásadně nechodím v oblečení, které by bylo vyžehlené(vždy jak, když mě kráva vyžvejkne).
Maminčin mazánek - s tím jste mě teda dostali. Já, že se svěřuju své mamince se vším, co jde? Uf, jen to ne! Vztah mezi mou rodinou a mnou je docela chladný a ne příliš láskyplný, jsem rád, když někoho z rodiny chvíli nevidím. A během života jsem si vytvořil obrázek o lidech, že se nikomu, kromě sobě samotnému, nedá věřit. V životě jsem se nikomu nesvěřoval. Nejsem na to zvyklý a nedokážu si vytvořit takovou důvěru k nějakému člověku. Možná je to špatné, možná ne, ale já už tak prostě žiju.
Další možnosti už nepadli, ale přesto je rozeberu.
Snílek je takový introvertní typ, co? Tak trochu, v nějakých situacích by na mě sedělo i tohle. Když mi moje okolní společnost nevyhovuje, začnu mlčet a myslet úplně na něco jiného - to je nádherný způsob, jak na mě poznáte, jestli mě něco baví nebo ne. Malování bychom měli také spoelečné, i když asi bych se u toho nepřetloukl.
Já, že nejsem Bad Boy? :-) No, asi to ne. Líbí se mi tam ale, že nezná pravidla taktu a diplomacie. Na první pohled shodné se mnou, že? Ne tak úplně. Já je znám a schválně se k nim obracím zády. Co si myslím, to taky řeknu. Většinou, pokud to není součástí mích intrik:). a vytahaný džíny taky nosím. Ale za to nemůžu, že všechny mám otřesně velký a pásek odmítám nosit.
Ani princ z pohádky. Fuj, představím si ho jako napomádovanýho kluka, který si o sobě hodně myslím, jak není hezkej. Tohle skutečně nejsem já a ani nejsem tak podlejzavej. Fuj, umělej xicht.
A Mr.Cool? Co je to vůbec "cool"? Hlavně mi to nepřekládejte, to umím taky. Takové lidi, co si myslí, jak jsou "cool" si zakládají na své drsné image. Nic je nesmí pošpinit, žádný skandál(to u mě rozhodně ne, já miluju své vlastní skandály). Takový lidé jsou hodně nevyzrálý, neumí mluvit o problémech jenom proto, aby nestratili tvář a machrují jak jsou skvělý. Nesouhlasím a nejsem takový.

Jak padesátiletý chlap sexuálně haraší se 17ti letou holkou

2005-07-29T15:38:00.000+02:00

Nadpis sice může vyznít, že jsem se tu rozhodl napsat nějakou parodii, ale opak je pravdou.
Když jsem se setkal s Rocksleepy (viz. minulý článek), tak mi vyprávěla hisotrku, která se jí stala.
Když čekala na autobus, který ji měl odvést domů, vyhlídl si jí chlap, kterému mohlo být tak kolem padesáti let a začla na ní vyšilovat. Ona honem rychle zalezla do autobusu a vystoupila s doměním, že ho konečně setřásla. Mýlila se. Chlap jí nadále sledoval, až jí dohonil, chytil za ruku a nehodlal ji pustit, než si vyleje své srdce, jak se mu líbí a že jí chce do postele. Prostě jen tak bez okolků. Nabídl jí k tomu i žvýkačku, kterou si sice nechtěla vzít, ale co měla dělat. Nakonec jí donutil, aby mu dala své čílso, jinak by jí chudáka nepustil.
Ano, udělala tu největší hloupost, jakou mohla udělat, dala mu své telefónní číslo. A samozřejmě ji začla pěkně opruzovat. Když mi to vyprávěla, navrhl jsem ji, ať mi dá jeho číslo, že mu něco napíšu. A taky že jo. Tvrdil jsem, že jsem stále Rocksleepy, ale že mám změněné číslo.
Tady je přepis sms, které mi on poslal.

"Rocksleepy, tak jak to spolu uděláme? R."

"Rosksleepy, máš ráda sex? Já moc a s tebou by to muselo být moc krásný.Chceš napsat něco hezkýho?"

"Je mi jedno{kolik ti je, moje předchozí otázka, jstli by mu nevadil nízký věk} , jsi krásná zelenooká holka, se kterou bych se rád vyspal a taky tě pomiloval. Už taky souložíš?"

"Doufám, že je ti aspoň 15"{s věkem jsem ne a ne nedat pokoj}

"Myslím, že by to šlo. Můžeme se spolu sejít a vyzkoušet tu soulož. Venku už je teplo a meze už vyschly.Ahoj Rom."

"Já jsem tě nechtěl naštvat{už jsem se neozýval}. Ale jsi ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy potkal. Tak se nezlob, že tě tak chci."

"Ty už spíš?"{stále jsem se neozýval}

"Rocksleepy. mám tě rád a jdu zase spát s tvrdým. Ahoj a dobrou noc."

Co tomu říkáte?

Anketa od BlueBoard.cz

Sraz s Rocksleepy a Mobscene

2005-07-27T15:44:00.000+02:00

Aneb jak jsem plně pochopil slova, která jsem řekl v minulém článku...
Už dlouho jsem si plánoval napsat Rocksleepy - známé kámošce-satanistce - e-mail, že se s ní chci sejít. Ne ani tak z důvodu přátelství jako z důvodů vypálení nějakých cédéček(tomu se říká kamarád, Dawn?!). Jenže k tomu jsem se nikdy nedostal, tak jsem ji jednou večer napsal sms s tím, že jí chci vidět v pondělí na Fugnerce ve tři hodiny, že přinesu nějaká prázdná cd´s. Na to odpověděla, že příjde, když se teda probudí(když řádí někde do ranních hodin v hospodě, tak se není čemu divit.)
Další den jsme se skutečně setkali s tím, že jsem přišel o sedm minut později, ale to není novinka, s pozdními příchody jsem notoricky známý. Ale Rocksleepy to nevěděla, tak už mě netrpělivě prozváněla a pak mě i za to "zprdla".
Překvapila mě svou novou vizáží - nechala si obarvit vlasy na černo(!). Já na ní, vždyť si to přece nechtěla, na to mi odpověděla, že jí její máma k tomu donutila nebo něco v tom smyslu.
Chvíli jsme tam tak stály, až jsem navrhl, že se půjdem projít. Cestu řídila ona a to cíleně - k parku, kde jsme se asi hodinku zdrželi. Mezi obdinými výkřiky nad krásou korzetů, černého oblečení(za tohle se utřitě ozvou rejpalové), steelových bot, konversací o rockových skupinách, o tom jak jde život a zdrbnutím všech, u kterých to jen šlo, mi nabídla asi tři cigarety. Což jsem pochopitelně odmítl, ale ona se jen tak nedala. Stejně jsem odmítl. Po druhé odmítnuté cigaretě slevila z "aspoň jednu" na "aspoň jedno šluknutí" a po další "nemusíš to ani šlukovat". Stejně mě nedostala, já, takový zapřísáhlý odpůrce kouření udělá něco takového! Odbil jsem jí tím, že "možná v Praze"(chce jet do Prahy).
Pak narhla, že bychom mohli jít do její oblíbené hosposy(aneb, když Rocksleepy nenaučila Dawn of Darkness kouřit, tak alespoň chlastat). Jenže to jí osud překazil, protože v pondělí mají vždy zavřeno, o čemž kupodivu nevěděla, jen neblaze tušila. Sedli jsme si tedy ke stolu, který tam stál venku se Rocksleepičinou skleslostí nad zavřenou hospodou. A tak jsem jemně navrhl, že bychom mohli na hřbitov, u čehož se Rocksleepy zakroutila jak po zásahu bleskem a chytla druhou mízu - hřbitov je přece skvělý nápad!
Skončili jsme tedy na hřitově, kde jsme si zase sedli na lavičku, jak nějací důchodci a probrali jsme témata jako "rodina" nebo "mobily". Mezitím mi stačila nabídnout dalších sedm cigaret, které stejně sama vykouřila, protože jsem je opět odmítl, ale tentokrát své nabídky posílila výhružkami, že mi nevypálí ty cd´s. I přesto jsme se nedal. Další hřbitovní události nechám utajené.
Druhý den jsme se setkali ve stejný čas a stejné místo, aby mi mohla předat již vypálená cd´s a k nám se přidal její poslušný pejsek Mobscene. Aby jste tomu rozumněli(doufám, že tohle ani jeden nečte!). Mobscene je tajně zamilován do Rocksleepy a stal se její dobrým kámošem, jenže jelikož byl kdysi takový slušňáček, tak ho se ona snaží změnit. Na povrch to vypadá, jako kdyby se jí to skutečně povedle, ale zjevné, že to dělá jenom z lásky. Romantické? Ne! Ubohé!
Přištrádoval si to bez brýlí(i to mu ona donutila) v černých otřesných džínách, které měli navodit "dark" styl, ale ve mě zbudil spíše pocit "trapák" styl. K tomu šuntové tričko s Metallicou, samozřejmě z velké části černé barvy a steelkami barvy modré. Jakmile jsem se ukázal celý v modrém(rozhodl jsem se sabotovat ten "dark" styl), dostalo se mi potupného vypískání, jak jsem si tohle mohl dovolit. Já se však nadul hrdostí. Jak už jsem řekl "Umění není být in, ale být out". Když na to zjistili, že jsem přišel v obyčejných sandálích, celý park, kde jsme byly, mimochodem ten stejný jako včera, se dozvěděl, že ti dva mnou naprosto opovrhují, že mám na sobě něco tako "otřesného" a ne nic drsnýho. Políbit prdel mi můžou...
Mobscene byl asi následující tři hodiny na nás nasranej, protože se Rocksleepy bavila více se mnou a ne s ním, je to však jeho chyba, protože u něj taky člověk musí čekat dvě hodiny, něž něco promluví. Ale nemyslete si, že si svá slova nějak promýšlí, to ne, takovou dobu mu to trvá jenom proto, že je težký introvert.
Ty tři hodiny jsme byli zase na hřbitově, jelikož jsme se tam něčemu věčně smáli, tak na nás lidi divně koukali(ovšem na nás by koukali divně i bez toho, jakými zjevy jsem to byli). A pak Rocksleepy učinila další pokus naučit mě chlastat a šlo se do hospody. Tentokrát měli otevřeno a Mobscene si už objednal pivo, když ta servírka chtěla po něm občanku. Je jasný, že s rokem 1988 jako s rokem narození nemůže prostě uspět, ale i přesto jí vytáhl a pokorně jí servírce podal, mezitím jsem si objednal Sprite a zadržoval jsem smích. Cože? Já jsem si něco objednal? Ano, Rocksleepy mi to slíbila, že mi zaplatí a u ní opravdu necítím divný pocti "dluhu"(respektivě jsem jí přímo k tomu donutil!). Objednali si také Sprite, ale ta blbá servírka dala jenom mě a na ně zapomněla. Takže si museli objednávat znovu. Následovala hodina otřesného hádání se mezi Rocksleepy a Mobscene o tom, co si pustí za písničku. Vyhráli oba, každý nakonce dostal to, co chtěl. Ukázal se tu již řečený fakt, že on je na ní schvláně závislý. On se jí vysloveně ptal, jestli si může pustit, teď už nevím ani co. O tomhle jeho divným chování jsem s Rocksleepy mluvil, ale jí je to jedno, hlavně, když je na její straně. Na jednu stranu se zdá, že Rocksleepy je člověk, který bere lidi takové, jací jsou, na stranu druhou je nutí, aby byli jako ona. Zvláštní to člověk je. Satanista, teda spíš rádoby-satanista, tak co můžete čekat. Je to moje kamarádka, ale názor mám na ní takový, což ona ví.
Pak jsme se stavili za jední naším kamarádem ze školy, ale nebyl doma a jelikož mě začali celkem dost nudit(strávit dva dny v tak dekadentní společnosti je teda záhul!), tak jsem se odebral domů a je nechal být...
Mimochodem jedno z těch cédéček byli i Nightwish - Wishmaster a musím říct, že jsem udělal chybu, když jsem je předem označil za "slabé".

Dark člověk o Dark lidech na svém Dark blogu...

2005-07-22T16:53:00.000+02:00

Člověk nikdy neví, coho v Liberci, na první pohled v malém městě potká. Jednou to je pubertální sáňkař štrádující si to z kopečka na nejfrektovanější ulici uprostřed léta a podruhé je to...počasí. ano, po pár skunných dnech se to musela zase obrátit a je tu typicky britské počasí(což by se mě jako anglofilovi mohlo líbit). Takové "zamračeno" udělá celý den temných klidně i před poledne. A jelikož nikdo nebyl doma, takže jsem se nemusel s ničím svěřovat, vyšel jsem si ven na procházku. A to hezky uprstřed noci. Nejsem jako někteří, kteří by hned šli navštívit hřbitov, to ne, jen jsem se šel projít po Liberci. A to temné počasí a temnotou noci mě přivedlo vzpomenout si na ten průvod dark lidí z Erroru, ke kterému jsem se tak neochotně přidal při nedávné sobotě na srazu Carol-ii.
Co jsou to za lidi? Napadla mě otázka...

Chcete být "Dark"?

Noste výhradně černou barvu oblečení, případně si můžete na něm dovolit potisk se satanistickým nebo morbidním podtextem, je jasné, že bílá nepřichází v úvahu!

Poslouchejte heavy-metal, hard rock a dašlí tvrdší styly. Vysmívejte se ostatním za to, že poslouchají něco jiného

Bílý make-up na tvář je také vhodný, dobře to bude kontrastovat s černou barvou oblečení, ale linky kolem očí si udělejte černé - možné i pro muže

Podřezávejte si žiletkami ruce, ale to už je zastaralý, zkuste něco nového - podřezávejte se tupým nožem - dáto více práce a bolesti, ale výsledek bude stát za to!(TIP Dawn of Darkness: krev nenechejte jen tak odtíct, hezky si ji sbírejte, můžete si ji pak přidávat dopojů nebo používat jako magický inkoust)

Trpte depresemi a pokud žádné nemáte, tak alespoň tvrd´tě, že jimi trpíte a už se rozhodujete spáchat sebevraždu

Tvařte se přísně ba přímo vražedně, nesmíte v okolí nechat pocit, že jste milý člověk, musí se vás bát!

Nenávid´te křesťany, dokazujte to popliváním a zneuctěním křestaňských symbolů, narazíte na křest´ana, tak mu nadávejte nebo ještě lépe - bez milosti ho zbijte

Choďte na noční procházky na hřbitovi

Popírejte, že wicca je náboženství

Zvolte si "dark" nick - pozor! ten nejhezčí - "Dawn of Darkness" vám už vyfoukl jeden wiccan!

Rozhodněte se, kterým "dark" budete - máte na výběr ze široké palety: můžete být satanista(na to vám stačí pouze demonstrace odporu vůči křesťanství) nebo můžete být wampyrista(tady stačí tvrdit s vážnou tváří, že jste upír) nebo prostě jenom budete nosit image blackmetalisty(TIP: upíři vyšli z módy, buďte originální - co tajhle být vlkodlakem?)

Straňte se "normální" společnosti a pokud nemůžete, dávejte jim najevo, že jste lepší

Navštěvujte xchatovskou místnost "dark abyss"

Kolekce názorů správného "dark" člověka na wiccu a wiccany

Wicca není náboženství

Wiccané, nebo spíše lidé, co se tak nazývají, rádi objímají stromy

Každý wiccan doma chová alespoň deset různých zvířat, zejména ty, které někdo opustil

Ovšem žádnému wiccanovi nesmí chybět sova, žába nebo černá kočka

Wiccané jsou milý hodní lidé, kteří by neublížili ani mouše

Wiccané si naivně myslí, že je spasí ta jejich Bohyně

Wiccané žijí ve dřevněných srubech na okrajích lesa, které si sami vystavily

Wiccané se bojí satanistů

Wiccané chodí spát se západem Slunce

Wiccané jsou impotentní, tak proto úplněk co úplněk se modlí k Bohyni plodnosti

Wicca je magický systém, který se sám sebe omezuje

Nenávidíme Darkness embraced, protože to byla utřitě wampyristka a teď nás zradila!

Upálíme ji!!!

Cože? Ani Dawn of Darkness není wampír? Do ohně k Darkness embraced!

Wiccané se snaží udržet své panictví až do svatby

Všichni wiccané jsou vegetariáni

Půlka wiccanů ještě stále používá kouzelné hůlky a bere zcela vážně zaklínadla z Harryho Pottera

Wiccané si myslí, že tím svým čarováním jsou lepší než Harry Potter

Druhá půlka wiccanů nejí vůbec, protože chtějí být jako avalonské kněžky z příběhu Marion Zimmer Bradley

Wiccané pozorně sledují každý pořad, kde se to šustne čarodějnictvím

Wiccané rok co rok jezdí hromadně ke Stonehenge, protože si myslí, že to vystavili Keltové

Teď už však trochu vážněji. Co jsou takoví lidé zač? Proč je baví mít takovou image? Jaký je jejich náhled na Temnotu?
Temnotu tito lidé vnímají zcela jinak než třeba já. Vnímají ji přesně jako křesťané - toho také využívají. Temnota je říší zla, neřestí a odporu vůči řádu, tak proto se k ní budem hlásit. To, co pro mě Temnota znamená jsem už na Dragon blogu vyprávěl - je to přirozená součást bytí, tudíž rozhodně nepodporuju takovéto chování.
Darkness embraced říká, že touha a zalíbení v Temnotě je každému člověku přirozená. Je tomu však? Znám mnoho lidí, kteří ani zdaleka k tomuhle neinklinují. Láska v Temnotu nekvete v každém člověku, jen některým. Jakým?
Psychicky labilním - těm, co se nedokážou se společností a jejím řádem zcela vyrovnat, těm, co v Temnotě hledají útěchu od svých problémů a v Temnotě je také skrývají. Netvrdím tu, že by byly nějak nenormální či špatní, každý má své problémy, ale každý je řeší jiným způsobem. Jen nevím, jestli tohle je opravdu ta správná cesta.
Image. Ano, ta hraje tady velkou roli a je možná dalším důležitým lákadlem Temnoty, člověk oblékající do černé sice vyjadřuje jistou obranu vůči společnosti, ale zároveň i vzbuzuje v ostastních pozornost. Jako kdyby takový člověk křičel :"Všimněte si mě a mých problémů!". A lidé místo toho se odvrací a tím uvrhují takové lidi k takovému životu - tím, že si jich nikdo pořádně nevšimne zůstávají u Temnoty, jako kdyby bylo jejich útočištěm, kde se můžou bránit ostatním. Je to jako bludný kruh, svým extravagantním chováním vyjadřuju touhu po soucitné pozornosti, ale zároveň se zbavuju možnosti, že by mi takovou pozornost někdo mohl dát.
Má tohle však smysl?

Na koho si mě tipujete?

2005-07-13T15:11:00.000+02:00

Je to anketa naprosto směšná, ale na druhou stranu právě proto zajímavá. Směšná možná není ani na anketa jako popis těch typů kluků , který uvádí jistý časopis Top Dívky.

1.Snílek
Tenhle klučina j rozhodně úplně jiný než kluci, které jsi doteď poznala. Na první pohled tě tedy neupoutá, protože vypadá, jako by žil v docela jiném světě. Ale jakmile se ne tebe podívá svým uhrančivým pohledem, jdeš totlně dokolen. Je mu úplně jedno, co se nosí nebo co je v módě - nosí prostě to, co je mu pohodlné a na krku má vždycky svůj talisman. Jeho nejobíbenější hláška je "Musíš cítit energii svého života a rozumně ji využívat. Žijeme přece jenom jednou". Má rád malování, knížky, rád poznává cizí země a kultury, cvičí jógu.

2,Bad Boy
Když tě chce políbit, tak se tě rozhodně nebude nijak dlouho vyptávat vrhne se na tebe. Nezná vůbec pravidla taktu a diplomacie a to může někdy pořádně bolet. Udělá však první, poslední, ale pokud zradíš, tak odchází. Na pořád. Nosí obrovský džíny a vytahaná trika. Nejoblíbenější hláška je "vo co de?" a rád poslouchá musiku nebo se poflakuje se svými přáteli.

3,Princ z pohádky
Je hezký a milý, skládá komplimenty, je uznávaný. Má však hodně zájmů, že u mnoho času nezbývá. Nosí džíny a trička a jeho hláška je " Žádnou paniku, to bude v pohodě!". Jeho hobby je fodbal, školní kapela, plavání a hlavně pohoda.

4,Maminčin chlapeček
Milý, ale stydlivý. Závislý na své matce, které se se vším svěřuje. Hodný, věrný a poslušný.
Nenosí příliš cool věci, hlavně, když je mu v tom dobře. Oblíbená hláška je "Já nevím, musím si to ještě rozmyslet.". Je hudebně založený

5,Mr. Cool
Je nad věcí a cool, Blázínek,kreativní a chytrý. Chodí s pokrývkou hlavy a oblečejí je jedině trendy! Hláška. "Take it easy!" a má rád skating s kámošema, párty a vystupování.

6,Všeználek
Je zábavn, ale může být i pěkný prudič. Zná toho moc a o vše se zajímá. Má vždy poslední slovo, nevzdává se, je hrdý. Hláška: "Chápeš?". Nosí všechno možné, hlavně když je to vyžehlené a upravené. Rád sedí u počítače a surfuje po internetu a nebo si vyrazí někam se svojí partičkou.

7,Chytrouš
Nad vším má přehled, organizátor, ne však vůdce, spíše pravá ruka. "Kdo se směje naposled, směje se nejlíp" - jeho hláška. Hobby? Neznámé, všechno možné, není hranic a oblíká se podle toho, co mu příjde pod ruku.

Je to nesmysl a navíc ty popisy jsou dost stručné, ale i přesto mě zajímá, na co tipnete mě. Hlasujte!

Anketa od BlueBoard.cz

Připravuji velký článek věnující se Top dívce:-)) Zajímavosti o tom, jak prezentuje tento časopis čarodějnictví na Dragon of Celts - weblogu. Stejně tak se těšte na vyhodnocení této ankety.;-)

Chat a "přátelé"

2005-07-07T16:03:00.000+02:00

Tak jsem se koukal na svůj profil, tedy na profil, kde jsou označení mí přátele a kdo mě má za přátele apod. a nestačím se divit.

Za přítele mě berou například jakási andyyyyy nebo Zaklínaš147, pro krté jsem jediným přítelem. Ne, tomu faktu se raději ani divi nebudu, ale zajímá mě, kdo to jsou.

Tak třeba Zaklínaš147 má jako pozdrav "Neserte mě nebo se neznam",je mu 14 let a byl na chatu jen jednou. Kdo to můž být? Ovšem i přesto, že nachatoval pouhých 0,38 hodin, tak stačil vyplnit celý svůj profil. Je to jakýsi Patrick, který je závislý na chatu - se 0,38 nachatovanýma hodinama? - chodí na wiccu na hřbitov a má otřesný vkus na hudbu. Z toho, co poslouchá on, bych se asi poblil(karma,blue). Mezi jeho koníčky, kromě - zase - je chat, čtení a flirt.

No a co ta andyyyyyyyyyyyyy(bůhví, kolik "y" tam ve skutečnsoti je). Ta nachatovala pouhých 8 hodin a je zjevné, že stejně jako já zásadně odmítá o sobě vyplnit profil.

Jojo - profil, ten můj je už dávno smazaný, přece nějakým chatovacím drbnám tam nenechám nějaká inf o mě přímo pod nosem.

K čemu mě však tohle ale vede...
Proč se lidí na internetu obecně označují za přátele, když ve skutečnosti přáteli ani nemůžou být, když se nikdy neviděli. Vztahy přes internet by se nikdy neměli brát vážně. Je to jenom určité pojídko mezi vámi a tím druhým člověkem. Když váš někdo označí za přítele, hodí se, když si ho označíte také. I když zásadně se bráníte politice "Jako když matka rozdává bombóny podle toho, které dítě bylo hodně a které ne" a přesto to děláme. Pokud to ovšem není člověk nám nepříjemný. K ničemu se tím neuvazujeme - něco jako vztah přes internet nejde, neexistuje. Jediné, k čemu se zavazujete, je to, že přístě si s ním zase promluvíte ve stylu "jak se máš? a tak...".
Zajímavé však je, že v pozitivním smyslu něco jako vztah přes internet lidí, kteří se nikdy neviděli a nepoznali, ani neexistuje, je to jen doměnka horečně chatujících, ale v tom negativním ano. Když někoho přes internet začnete nenávidět, tak tohle vám většinou zůstane - jako předsudek.
Ovšem až do jaké míry je předsudek - tedy obrázek z internetu o tom daném člověku - závislý na pravdě a kdy je jenom výplodem nepochopení a nedorozumění? Až kam bychom měli myslet na to, že je to "ten z netu" a kdy před náma stojí sice "ten z netu", ale absolutně jiný člověk, než se nám dosud jevil?

SEX SMS

2005-07-07T15:41:00.000+02:00

Bože, co to zase napíšu!
No já nic, ale jaké si jedno číslo. to už jsem jednou vyprávěl jak mají puberťáci věčné nutkání někoho prozvánět aniž by věděli, kdo je na druhé straně. To ještě ale nevíte, co přišlo mě.
Po dvoutýdením věčném a neopětovaném prozvánění mi prosím od čísla 720 519 892 přišla tahle sms:

Chci.se.ztebou.milovat.napis.pa

Tak co asi mám na tohle napsat? Zase nějaký zamindrákované nedozrálé děcko, které musí ze sebe dělat nadrženého, protože si myslí, jak bude in. Nenapsal jsem. Za něco tak zjevně debilního bych nevymáčkl ani jediné písmenko.
To však není všechno, před chvílí mi zase přišlo tohle:

Chci.te.kourit.a.necham.se.omrdat

Uf, :-))Fakt velice úsměvné. Jen by mě ale zajímal takový detail...jak ví, že jsem kluk? To by musela ode mě dostat někde číslo. Až já na toho pacholka příjdu(na toho, kdo vyzradil mé číslo), ať si mě nepřeje. Ani tentokrát však nehodlám odepsat.

P.S.:Neznáte někdo to číslo?

NIVEA: Co ženy chtějí a muží netuší

2005-06-27T11:21:00.000+02:00

Jestli mi ten blbej blogger znovu smaže, tak ten comp snad roztřískám svým nekontrolovytelným vztekem. Takže úplně od začátku. Našel jsem a také si přečetl reklamní letáček od značka Nivea na některé ze svých přípravků pro muže. Tož o to, to by tak ani nevadilo, ale ten způsob lákání je naprosto úděsný. Však čtěte sami:

Je to žena s velkým Ž. Krsáné tělo, svůdná chůze, nádherné dlouhé nohy...

Až tě uvidí, všimne si toho, čeho si všímáš ty? Těžko. Její první pohled rozhodně nebude patřit tvým nohám enbo rozepnuté košili. Čeho si žena ihned všimne a jak zařídit, aby po prvním pohledu následovat i pohled druhý? Mezi muži panuje řada mýtů, které ti ale mohou cestu k ženským srdcím značně zkomplikovat.

MÝTUS PRVNÍ: PROBLÉMY S PLETÍ VYŘEŠÍ BUJNÝ PLNOVOUS
Je prokázáno, že její první pohled bude patřit tvé tváři a dokáže odhalit daleko víc, než by sis vůbec chtěl připustit. Prozradí ženě nejen tvou momentální náladu, ale hlavně vytváří první dojem a poskládá mozaiku prvotních sympatií. To chce sázku na jistotu. Buď si jistý svou pletí a výraz tvé hladce oholené tváře s lehkým úsměvem dokáže zaručeně vzbudit zájem již na první pohled.
CO ŽENY CHTĚJÍ: HLADKOU TVÁŘ A POLIBKY BEZ POŠKRÁBÁNÍ
(následuje otravná reklama na některé přípravky)
MÝTUS DRUHÝ: ČEPICE JE NEJLEPŠÍ KADEŘNÍK
Jediným pohledem dokáže žena zhodnotit i tvoji pokrývku hlavy. Čistě umyté vlasy bez lupů a dobrý střih znamenají postup na další metu. Zvolíš-li navíc moderní mokrý efekt, budeš mít i ty příjemný pocit, jako by sis dal sprchu. Atraktivnější muži se vždy dovedou lépe prosadit a vyniknout. A ženy se rády nechávají oslnit.
CO ŽENY CHTĚJÍ: PŘÍJEMNÁ PŘEKVAPENÍ - A LUPY K NIM ROZHODNĚ NEPATŘÍ
(následuje otravná reklama na některé přípravky)
MÝTUS TŘETÍ: BEZ BICEPSU SE NECHYTÁM
Pro ženu je snadné rychle rozpoznat osobitého a přitažlivého muže. Nemáš tělo antického boha? Jí to rozhodně nevadí. Touží jednoduše po takovém protějšku, který ví, co je ženám opravdu příjemné. Touží po vůni a čistotě. Muž, který ví, co chce, dokáže zaujmout již od první chvíle, kdy ho žena zachytí všemi svými smysly.
CO ŽENY CHTĚJÍ: SVĚŽÍ VŮNI ČISTOTY
(následuje otravná reklama na některé přípravky)
MÝTUS ČTVRTÝ: SMIRKOVÝ PAPÍR MÍSTO DLANÍ, NO A CO?
Je až s podivem, čeho všeho si žena na muži dokáže všimnout během okamžiku a jaký detail ji může v tu chvíli zaujmout, ale i nadobrou odradit. Není radno nic ponechávat náhodě. Upravené nehty či pěstěné jemné ruce tě mohou v pomyslném žebříčku sympatií, který se rodí v její sladké hlavince, vynést do závratných výšin. Bude to stát za to. Vyzkoušej si ty příjemné doteky. Ženy umějí oplácet.
CO ŽENY CHTĚJÍ: MUŽNOU NÁRUČ A JEMNÉ DOTEKY
(následuje otravná reklama na někteé přípravky)

Tak, co tomuhle říkáte? Není to síla? V téhle reklamě se však skrývá mnohem více, než jenom obyčejné znechucení nad způsobem té reklamy a nad některými výrazy(mě osobně dostal "její sladká hlavinka"). Ta reklama vypovídá o tom, jak by měl člověk hodnotit druhého člověka - podle atraktivnosti. Je tomu opravdu tak? Co je to za dnešní společnost, kdy existuje tolik kosmetických značkek, jak pro ženy, tak pro muže, móda, časopisy apod. , která propraguje názor, že krása a atraktivnost je téměž smrtelně důležitá. Z téhle reklamy jsme se dozvěděli, že ženy jsou obyčejné hloupé krávy, které si ve své hlavě dělají žebříček chlapů podle toho,jak je přitahují. Bude žít s despotickým sexbombou, ale hlavně že to bude sexbomba.
Nakolik je však krása důležitá? Existuje vůbec něco jak krása? Není to jenom relativní pojem? Relativním pojmem skutečně je, ale i přesto se nadále hojně používá. Jsou už ve společnsoti zažité mnohé ehmm kódy, které krásu druhého hodnotí. Dnes se nehodí mít neupravené vlasy, muži s plnovousem také nejsou dvakrát vhodní, pokud nenosíte oblečení, co je in, padáte na společenském žebříčku níž a níž.
Atraktivnost neovlivňuje náš vztah mezi lidmi po celou délku jeho trvání. Dřív či později se musí brát v potas temperament obou lidí a ihned ti dva poznávají, že atraktivnost nezaručuje štěstí a vhodný výběr partnera. Jakou úlohu má tedy atraktivnost? Ve vztahu založeném jenom na sexu, opravdu velkou. Pro to jsou teenagerovské holky tak vyšňořené, i když mě jsou tím spíše odporné, než přitažlivé, jen aby chytli nějakého toho kluka a pak ho stejně dali k ledu. Když ovšem dospíváme a čekáme vztah, který by nám měl dát toho víc, než jenom jednu prožitou noc, tak by bylo vážné nadále na takové hodnotě bazírovat. A i přes to se to dělá.
Měli bychom si uvědomit, že atraktivnost je skutečně důležitá, protože zajišťuje skutečně ten prvotní kontakt, ovšem není osou našeho života, natož vztahu. Pravý vztah se zakládá na duchovních hodnotách, za kterými se celý život plachtíme při hledání partnera.
Novodobá společnost si za svoji hlavní hodnotu skutečně vybrala atraktivnost, i přes to, že je to hodnota relativní a hodně pokulhává. Atraktivnost dodává sebevědomí, takže každý, tuhle hodnotu podporujeme a stvruzujeme její pozici, byť jen tím, že si ráno učešeme vlasy. Svět se kolem sexu točí a tohle tampřirozeně patří. Jenže to je spíše showbussines, na skutečný život. Ale tohle zasahuje do života. Mnoho žen založili svůj život na tom, že kupují Cosmopolitan, sledují Sex ve městě jako příběh o nich samotných, a jsou schopné strávit svě hodiny jenom nalakováním si nehtů. Cíl Sex a Atraktivnost si vzali moc k srdci, přivlastnili si ho.
A proto ještě jednou se vracím k té reklamě. Je dobré, když člověk, ať už žena či muž, o sebe dbá, pečuje a záleží mu na tom, jak vypadá. Atraktivnost zvyšuje sebědomí a otevírá mnohé kontakty. Ta reklama však to prezentuje tak, že se hodnotí podle toho, jako vypadáš. Nehledě na to, že je opravdu odprná, na tenhle styl by mě asi nenachytali(ještě víc by mě však odradila cena těch výrobků).

Skončím na psychině závislej na práškách?

2005-06-26T16:36:00.000+02:00

Ve stínu posledních událostí jsem si všiml jednoho komentáře od anonymouse, který mě zaujal jak předtím, tak hlavně teď. Chci se tak trochu nad ním zamyslet. Nechť vaše oční bulvy spočinou na tomto:

tvuj styl psani mi pripomina me tak pred dvema mesici. ted chodim na psychinu, zeru prasky a takovy sracky uz ze me nelezou. mas jen deprese nic vic..

Uf, tohle opravdu není hezká předpověď mého života. Tehdy jsem odpověděl, že depky nemám, že už jsem je zažil a že tedy už vím, jaký to je.
No nic naplat - moje duševní krize stále pokračuje, bohužel. Už jsem dostal tak tvrdou ránu,která by mě ze všeho tak dostalo(zkuste hádat, co tou ránou myslím) a už jsem se chystal na nový Úsvit mého života. No, už jsem to zase plánoval a doufal dřív, než bylo vhodné. Je mi ještě hůř, než kdy dřív. Dobré je, že to nedávám najevo. Některé hlody mého života a zejména lidí, které potkávám, už prostě nepobírám a těžko nevydýchávám. Krize ohledně mě samotného asi opravdu skončila. Tak jsem si dal dohromady, co chci nadále dělat, jaký jsem a jaký chci být. Ovšem stále tápám v nicotě ohledně lidských vztahů. Nemyslím ty milostené, v těch mám, kupodivu, celkem klid a jasno, ale vztahy jasko takové. Jaké hranice má vzájemná tolerance, zvláště pak u lidí,kteří vám za to absolutně nestojí? Proč živit nadále vztah, když nemá sladkou budoucnost? Je mi k něčemu jakási společenská prestiž? Jaká je ta společnost? Proč se snažím do určité společnsoti zapadnout, když vím, že mi ta společnost nevyhovuje a nechci být jako oni? Ano, odpovědi na tyto otázky se zdají tak jednoudché, ale zdaleka neznáte všechny okolnosti, o kterých nemáte ani potuchy a pro někaké votravné netové čumily to tady nebudu vyprávět.

Kurva! Já tu píšu dlouhý článek a on mi to ten hajzl smaže, protože sem byl moc dlouho připojenej!!!

2005-06-24T11:15:00.000+02:00

Láďu nikdo nechtěl, jak si zvětšit penis - reklama a Vřískot

2005-06-24T07:57:00.000+02:00

Haha, včera jsem vůbec nespal, tedy vlastně i dneska, takže jsem měl jen tak ze srandy puštěnou televizi a to na programu Prima. To, co tam dávali, mi soustavně vyráželo dech a na zemi jsem se válel smíchy. Až na ten vřískot - na ten jsem už podestáté z donucení koukal ve škole místo vyučování.
Láďu nikdo nechtěl, aneb jak jsem zase shlédl Balírnu - to je takový ujetý pořad na té už jmenované stanici o tom jak si 3 dívky bojují o 1 muže a ten si nakonec jednu z nich vybere a opačně. Úvahu na toto téma jsem tu, myslím, už sepisoval a proto se zde tentokrát omezím na stručný popis toho, co se tam dělo. Minulý díl byl totiž náramně zajímavý. Tak si představte, že tam byl kluk - jmenoval jsem Láďa, ale to vám, jak doufám, už došlo a pak 3 dívky, se kterými se seznámil a všem se on ze začátku líbil. To ještě před tím byl on u astroložky, která mu vykládala, jaké ty holky jsou a která ho bude chtít apod., avšak jemu neřekla, kdo přesně to z nich je. A on si to strašně vzal do hlavy. Bylo mu 22 a už byl ženatý a rozvedený - to je taky něco. A začalo se soutěžit. Pak se měl rozhodnout, která vypadne a on se rozhodl hlavně na základadě té astroložky, vyrazil prostě tu, o které si myslel, že je ta, o které astroložka mluvila nejméně vlídně. Vyhodil takovou sympatickou dívku, která před ním hrála, jak jí to nevadí a jak on zmizel, tak se tam na kamery rozbrečela, že ho měla opravdu ráda a že by kvůli němu přestala i kouřit(ze začátku se těch holek ptal, jestli kouří, nemá to totiž rád, to mi někoho připomíná, nevíte koho?). Prostě ona byla prakticky jediná, kdo o něj stála. Z těch zbylých dvou jedna už nabyla názoru, že ho nemůže snést, zatímco druhá se rozhodla, i přes to, že si nedávala velké šance, že bude o něj bojovat ze všech sil. Měli večírek, na kterém mu holky před ním tancovali a a po té obě se shodli na názoru, že je to namyšlenej frajírek a puberťák. Opravdu - obě dvě a navzájem si přáli vítězství, protože jim by bylo trapné mu říct, ža na dovolenou s ním nejedou. Na dalších úkolech bylo jasný, jak se ani jedna z nich nesnaží, ta jedna mu i rovnou řekla, že ho nechce a přesto si nakonec vybral jí. Čímž to tentokrát vyhrála ta, co byla druhá. Po koncertu Mobyho, na kterém oba společně byli, mu to řekla do očí, že je namyšlenej, jeho to ranilo(podle jeho slov) a ona si na výlet vzala maminku(haha). A pak ještě ten blbec řešil, která z nich byla která z toho věštění. Jedinou, která ho chtěla, si vyřadil, tak má, co chtěl, holobrádek.
Ovšem to není to nejhorší, co mě včera tak rozesmálo. Tak si představte, co to dávají za pozoruhodné reklamy. Ano, o malovacích prostředcích, které nikam okolo nestříkají, polštářů navozující příjemný spánek a zázračných hubnujích práškách a cvičných strojů - "jak snadné a účinné!", jste už slyšeli, stejně tak já. Ale víte, na co byla reklama začínající takto: "Na velikosti přece záleží..."? Ano, uhádli jste správně - na přípravek, který vám zaručeně - samozřejmě, zvětší váš penis o 3 až 5 centimetrů! To je teda bomba. Vyprskl jsem v tu chvíli smíchy a následující hodinu jsem se na zemi jenom válel ve křečovitých záchvatech nekontrolovatelného smíchu. To ona ta blbost ještě gradovala. Posléze tam byla "autentická zpověď jednoho z uživatelů": "Spolužácí ve sprše se mi vždycky smáli mému malému penisu, ale jakmile jsem začal používat ..., tak se mi ze 13 cm zvětšil na 15 cm!" To tam dodal na závěr nějakou hlášku, která jeho ubohost už jenom dokreslovala, ale na ní si už nevzpomenu. A co to byl za přípravek - je to jakýsi natahovač, který se na penis uchytí a nosí se 9 hodin denně. Teď však trochu vážně, opravdu nesnáším ty debilní kecy o tom, jak "mám malý penis" a z toho vyplývající komplexy méněcenosti. To já jsem sám se sebou spokojen:)(prosím vás, v tomhle se raději nešťourejte). Mám za to, že je to sice určitým způsobem důležité, ne však na tolik, aby to nějak mělo výrazně ovlivňovat život, i ten sexuální(pokud to není mini-extrém). Haha, tak to zase byla úvaha.:D
A nakonec ten vřískot - tradiční film americké poklesné kimatografie, jak jinak(za což mě půlka z vás stejně zabije, jak je to váš oblíbený film). Takovéto pořady, filmy, seriály a jim podobné píčoviny patří u mně do kolonky "naprosto a totálně debilní - POZOR na to!!!". Já ten film, i jejich pokračování viděl už několikrát, vždy ve škole, kdy jsme se už neučili a nějaký magor z naší třídy to přinesl. V místech, kdy se vždy smáli ostatní jsem se mračil a v místech, kdy oni mlčeli, se já vždy řechtal jak ožralej, protože ta absolutní trapnota a to komerční "děláme, že nejsme komerční" je spíše k ironickému výsměchu. Samozřejmě většina lidí těch tvůrcům skočí nádherně na špek a ten film jsem jim líbí. Nechápu teda co. Ale takové jsou skoro všechny americké filmy - od hollywoodských trháků až po místí rodinné a puberťácké filmy, často slavící úspěch větší než ty z Hollywoodu. Evropské filmy naštěstí ujdou až na ten jeden britský - "Pařba", to byla kravina jako prase s krávou zkřížená. Je mi to prostě odporný.

Příručka pro dekadetní režiséry aneb Návod na to, jak udělat zasraninu amerického typu a zároveň tím oblbnout snad i ty muslimy.

1.Prostředí filmu vražte do střední školy.
2.Hlavní hrdina nemá takové zkušenosti se sexem - klidně se na jeho panictví i vyřáďte, ovšem pozor! nesmí vypadat pak jako vedlejší postava "šprta", který věčně u sebe nosí knihy, nosí otřesné a tlusté brýle a má dobré známky.
3.Když jsme u toho šprta- na konci se z něj má stát sexuální promiskutní dravec s všude vyhlášenou dokonalou pověstí.
4.Hlavní hrdina musí být hezký, pokud dosazujete hrdinku, zkušenosti se sexem už má. Hrdinka musí být samozřejmě co nejlépe blond a růžová barva nesmí chybět v jejím hojném šatníku.
5.Na hlavní hrdince musíte ukázat její inteligenční rozvoj, zvláště u blondýnky. Tady znovu musím upozornit - ten vývoj nesmí být rapidně rychlý a dramatický - tak by se diváci v hrdince ztratili, kdo to teda vlastě je.
6.Hlavní hrdinové musí mít protikomerční názory- to je dnes totiž komerce jako prase. Příklad z Vřískotu, jak tam ta hollka říká, že horory jsou blbý a že holky vždy při nich běží po schodech nahoru a sama pak to udělá. Jejich názory musíte pak úspěšně, ale pokud možno co nejvíce skrytě, vyvrátit.
7.Jedna z postav je gay. Nepřehánějte to, pak to bude vypadat jako v Sexu ve městě, kde byli gayové absolutně všichni chlapy, kromě těch, se kterými hrdinky spaly. Gay by měl být osamělý a mít se svou orientací a coming outem problémy. Nádherný příklad - dívejte se na Dawsnův svět.
8.Všichni půjdou na vysokou školu.
9. Na jejich střední škole nesmí chybět fotbalový team, který má despotického a až moc přehnaně ambiciózního trenéra, který je fušuje od rána do večera. Je tu možnost hlavního hrdinu do toho teamu zasadit. Pokud se vám nelíbí fotbal, vsaďte na baseball. Dále nesmějí chybět roztleskávačky, můžete opět do nich zasadit hlavní hrdinku.
10.Na scény se sexuálním podtextem, které jsou pro hrdiny většinou trapnou záležitostí nezapoměňte. To je důležitá součást! Ale nakonec to musí dopadnout dobře - nejlépe sexem.
12.Také je dobré do filmu zasadit debaty o sexu a partnerech mezi vzájemnými kamarády a pak na to i kamarádky a tak diváky ihned konfrontovat a zajistit u nich pocit, že to jsou oni, kdo vědí, co se stane.
13.Vždy končí šťastně, záporném hrdinovi se něco ošklivého a rádobyvtipného stane.
14.Ani rodiče a jejich věčné vměstnávání se do problému jejich dospívajích ratolestí by nemli chybět. Trapné sexuální scény, při kterých je rodiče nachytají, je dobrým lákadlem.
15.Dělejte občas, jak moc, to záleží na žánru(jestli komedie, rádobykomedie, rádobykvalitníhoror, komedie-horor, crazy komedie, thriller, thriller-komedie, rádobykomediálníthriller), jak je situace vážná, ať hrdinové klidně ukáží svůj strach a obavy apod.
16.Děj by neměl být složitý. Plachtění za prvotním sexem v Prci Prci Prcičky je zajímavým příkladem.
17.Všichni jsou bohatí, mají auta(s kůlnou ve škole nejčastější místo používané pro žhavou výměnu slin a ústních bakterií, kterému se normálně říká líbání a také pro sex{je doufám jasné, že tady nemají co dělat pohlavní choroby})
18.Pro pokročilejší: můžete zkusit zasadit tam i tragédii.
19.Pro pokročilejší: jemný důraz na náboženství a motání se kolem něj
20.Pro pokročilejší: zkuste dát jako hlavní postavu většinou toho, kdo by ji normálně nikdy nehrál(na příklad toho šprta)

:-((

Jak milujete?

2005-06-23T15:53:00.000+02:00

Na tuto otázku vám dá odpovědět tato internetová stránka:

Jak milujete?

Test je sice pro ženy, ale co by si nemohl Dragon udělat, že? Bože, už zase používám ten druhý nick. Když jsem schopen testu "Jaká jsem řecká bohyně?"
Čtěte, co my vyšlo:

"Senzorický typ

Dominantní složka: genitální.

Symptomy: Máte svého otce rádi stejně jako svou matku, máte stejně dobré vztahy (nesexuální) s muži i se ženami. Jste spokojení a vaše hormony a neurony harmonicky spolupracují.

Psychosexuální profil: postnarcistický.

U vás se uplatňuje všechno v souladu, síly (pudy, příkazy nevědomí i vědomá část osobnosti) se vyrovnávají. Necítíte tudíž téměř nebo vůbec žádnou frustraci, pocity viny nebo úzkost. Váš duch i vaše sexualita jsou otevřené (nepředstavujete si život bez sexu ani lásku bez touhy) a stabilní (jste spíše toleratní, mírní). Někdy to přeženete, ale nepodléháte pominutí smyslů .

Patologické sklony: téměř žádné, jen několik povahových zvláštností, abyste nepůsobili nudně.

Vliv rodičů: Jsou tu rodiče, kteří se stále milují a stále po sobě touží (ano, i takoví ještě dnes existují!). Vyrůstali jste v láskyplném prostředí, v klidu, byli jste syceni důvěrou, vychováváni na čerstvém vzduchu (svobody, neustálého dialogu).

City: empatické.

Jste schopni představit si sami sebe na místě druhého člověka a prožívat jeho pocity. Umíte dobře vnímat nálady i reakce druhých. Nezůstáváte chladní k jejich problémům. Někdy se však cítíte nepříjemně v konfliktních situacích a vztazích.

Ideální vztah: velká Láska.
Jste ve své podstatě monogamní dnes vymírající druh. Nejste ani trochu cyničtí (typu na to mě nenachytáte ) nebo blazeovaní (typu už jsem se dostal z různých věcí ). Milostná zklamání ani nezdary ve vztazích vám nikdy nezabrání věřit, že věčná láska je možná.

Ideální partner: Milenec, druh a rodič zároveň, tedy milenec/milenka (stálý/stálá a věrný/věrná po dalších padesát let), druh/družka (podle zákona, pro časy dobré i zlé) a rodič (pro děti, které budete společně mít)."

Tak tohle teda mě rozsekalo:-)
Velice by mě zajímalo, jestli se tohle dá aplikovat i na muže. Odpověď mám - nedá se to aplikovat ani na ženy. To je pochopitelně kravina těch blonďatých nafrněných husiček, které se nudí a nemají co dělat, tak brouzdají po nesmyslných webových stránkách. Takovéto články a stránky, časopisy apod. ženám poměrně dost ubližují na jejich celkové pověsti, protože z nich dělají něco, co snad ani nejsou. A pokud jo, tak chudák Bohyně, k ní se přirovnáváte?

Kdo postoupí?

2005-06-23T13:50:00.000+02:00

Takhle by se mohla jmenovat nová realty show, kde by se sledovala jedna třída, jejich známky a vůbec to, jestli mají šanci dostat se do druhého ročníku. O to lepší show by to byla, kdyby se sledovala naše třída, které, i se mnou bez výjimky, to má pěkně nahnutý. Buď je naše škola extrémně těžká nebo my jsme extrémně blbý. Ale je fakt, že to asi většina přec jen přežije, když jsou ti učitelé tak benvolentní. Já snad kuli z ničeho nemám, ale mám neklásko z českého jazyka a tělocviku - tak si říkám, proč jsem na těch pár posledních hodin chodil, když mi to bylo stejně k ničemu. Drandit na internetu je přece jen větší zábava než nějaký cviky. Nu což, udělám si opravky a budu žít dál, snad.
Ten několika denní školní výlet, to je ten, na který nejdu, se nejdříve prodoužil a pak úplně zrušil a pak zase jeho délka vzrostla. Co je příčinnou takových událsotí? Naší třídní onemocnělo dítě(vždyť je to starý kolohnát, tak jak může mít malé děcko?), takže nikam nemůže jet. Celá třída byla očividně zklamaná, mě je to jedno. I kdyby jeli na Měsíc, tak už mě do školy nedostanete. A to dokonce i zítra, kdy máme jet do tý Prahy. Naní, v poslední chvíli jsem se vykašlal, že jsem tam stejně byl a navíc by mě to stejně nebavilo. Učitelka bude pěkně nasraná, alespoň to má jako pomstu za to, jak mě celý rok vopruzovala. A navíc nás už učit nebude, takže si na mě už neposvítí. Já ji rád říkám hyena, protože je jí podobná.
Do školy jdu tedy až ve čtvrtek, kdy je vysvědčení a pak zase padám. A vzhůru k prázdninám. Jak já se ně ně těším. Avšak nemyslete si, že já jedu někam na dovolenou. To mě neznáte, nepatřím k té typické konzumní společnosti, která si rok co rok říká, pojďme si na španělské pláži při 50 stupních vyválet svoje špeky. Víte, jaká je to nuda? Tohle prostě nikdy!

Život běží dál...

2005-06-20T15:34:00.000+02:00

Aneb další část rubriky "Můj milý deníčku, teď se ti vyliju srdíčko".
Hned první zprává bude radostná. Nejedu na ten zpropadenej výlet. Ano, je to tak. Překecal jsem svoji bláznivou rodinku, která s tím kupodivu rychle a snadno souhlasila. Jen byl problém, jak se na to vymluvit. Zvolili jsme perfektní zbraň: z finančních důvodů. To je kec velikosti planety Země! No jo, já chodím na soukromou školu, které platíme nehorázné sumy a nějakých 5 stovek nás utřitě zruinuje. Jestli na tohle skočí, tak se jim budu smát ještě do slunovratu roku 2028. Ale hlavní bude, když na to opravdu skočí. Ale víte co tohle znamená? Že od soboty až po středu mám volno, ve čtrtek je vízo a pak už jsou jenom prázdniny. To je naprosto úžasný!
Včera jsem už na tělocviku nebylo, já jsem totiž zaspal tak už jsem nešel, doufám, že mi to nějak nepřihorší. Hráli nějaký volleyball, takže něčeho takového se klidně můžu nezúčastnit. Dnes končím mnohem dřív, zaplať bohům, a četli jste dobře, končím dřív pouze já. Škola je v poslední etapě před koncem roku děsnej vopruz.
Včera jsem byl na chatu, což si neumím pořádně logicky vysvětlit, jediné, na co to svádím, je to, že mi v poslední době není vůbec dobře, atk trocha té komunikace neuškodí. Bude to překvapivé tvrzení, ale paradoxně mám na chatu nejvíc přátel. Všichni jsou tam tak milý, tak jak bych já nemohl(jen jsem je poslal doprdele, bývám občas horší.-) ). Takže to znamená, že má politika stranění se světu mi zatím nijak nevychází.
A to bude už asi vše...

Srazy srazy srazy

2005-06-20T09:21:00.000+02:00

Ne, nebojte, nebudu zde opakovat to, co už jsem na druhém blogu psal a ani zde potajmu nebudu psát, co mi na tom vadilo(kromě jednoho člověka tak nic). Pro mě byl sobotní sraz něčím výjimečným, v mém životě dokokonce zásadním. Konečně jsem se nakonenec podvolil tomu, abych se vůbec ukázal veřejnosti. Bylo to vůbec poprvé, co mě kdo takhle viděl a nemusel by být problém, aby to nebylo ani naposled.
Především sraz mi vzal moji anonymitu a těžce nahladal suverenitu. To, co bylo kdysi už není to, co bude teď. Jednak mnoho lidí konečně ví, jak vypadá ten hajzlík Dragon of Celts nebo ta temná můra The Dawn of Darkness - mají se tedy čím chlubit.:-) a také celkem poznali, že nemusí být vždy tak protivný jako je na internetu. Sakra, proč jsem si od nich neudržel odstup? Nevím, asi seznávám ke své vlastí hrůze, že mě to celkem bavilo, což je něco, za co si musím dát facku, protože to snad nejsem ani já. I ten článek, který jsem psal o tom srazu byl tak přátelský. Až to bylo možná hnusný. Je vůbec možný, že kus Dragona of Celts je ještě ve mě? Nebo je jenom potlačovanou součástí mé osobnosti? Se srazem se stalo to, čeho jsem se bál - propojení vnitříního s světa s vnejším. Já opravdu nesnáším, když vztahy mi zasahují do mých citů apod. Ubránit se tomu nedá, bohužel, alespoň ne dokonale. Jedinou obranou je držet si lidi od sebe, což samozřejmě u lidí na internetu, kteří se předhání v tom, jak si se mnou chtějí promluvit jaksi nejde. Ale zvláště v poslední době bych si měl pamatovat, že nikomu se věřit nedá, přes net snad alespoň trochu věřím Verče a Remimu. To jsou slušní lidé, které už jakžtakž znám a jsou milý a příjemní(což mě napadá, proč se mnou ještě zahazují, já nejsem vůbec příjemný a milý, spíš jsem na obtíž), ovšem na druhou stranu seznamováním se s novými lidmi mi zase vytváří perspektivní vztahy, které se pak proti "zlému světu" dají zužitkovat. Ne, že bych takhle normálně přmýšlel, to až teď.
Tak tedy, bude ten sraz pro mě více přínosem nebo akorát odstartuje další hrůzy?

Mimochodem, přidal jsem dva nové odkazy - Gothic Iowegian a Remiův weblog.

Společně chodit na záchody?

2005-06-16T14:15:00.000+02:00

To, že holky tohle pravidelně a normálně praktikují - tedy to, že chodí společně na záchody. Na to jsem si už zvykl, i když mi to příjde dost blbý(použil bych normálně i tvrdší slovo, ale to byste, citlivky moje, neunesly). Ale teď se blížil konec hodiny a už jsme nic nedělali a Vydra čekal na Melichera až on si pořádně sbalí, že spolu půjdou na záchod. Eh? Oh! No tfuj! Je tohle možný?! To, jak to asi probíhá u holek, si dokážu přectavit s tím, že mi to zas tak odporný nepřipadne, ale představa, že tam jdou spolu kluci k těm tkz. mušlím...
Už se mi z toho začíná motat hlava. Proboha co z toho mají? Já se klidně budu stranit společnosti, jen když nebudu muset ještě s někým na záchod. Kde je ta naše svatá Amerika a jejich Křes´tanská komunita pokorně a přísně dbajíc na dodržování morálky. Vždyť nás za to Bůh potrestá! Hahaha. A abych zjistil, nakolik je úchylé čtenářectvo tohoto blogu, předkládám anketu(tak zas dopadne).

Anketa od BlueBoard.cz

Život v Temnotě pokračuje...

2005-06-16T11:30:00.000+02:00

Víte, že mi bylo v poslední době strašně zle? Mizerně, hnusně, nálada na shit, pod psa - už jsem uvažoval, že si podříznu žíly. Ale takovou radost vám neudělám. Co to způsobilo? Lidi, mizernou náladu můžou způsobit jenom mizerní lidé, které bych nejraději poslal do prdele, pro jejich zjevnou debilitu. Mám čím dál více pocit, že já na internetu nemám co dělat, že jsem udělal gigantickou chybu, že sem jsem někdy vlezl. A k tomu vedu dva blogy, věčně se účastním různých fór, snažím se seznamovat s lidmi, kteří za to stojí, ale jinak jsem přímo pasivní,že? Už delší dobu mám přání s tím vším alespoň na chvíli prásknout, a věřte - byly časy, kdy od toho nebylo daleko, ale k vaší smůle se já vždycky vzpamatuji(při myšlence, jakou by vám udělalo radost mé zmizení). Bylo by to hodně zajímavý, nikdo mě doposud pořádně nepoznal, přišel bych, zamíchal kartami a od stolu zase odešel s nezájmem o hru. Asi takhle jsem si to představoval, ale já už jsem závislák a posiluje mě fakt, že přece někdo je tam, na tom netu, normální a že stojí za to, abych se s nima bavil apod. Dokonce jsem plánoval odvolat všechny schůzky, které jsem měl už dohodnutý. Nakonec se tak nestalo, bohužel nevím ani jak. Alespoň ty lidi poznám a pak na ně seru, nemám náladu se k někomu připojovat, izolace byla, je a bude vždy nejlepší sociální politikou, kterou jsem vedl - nesla nejvíce ovoce.

Dále jsem přišel k šokujícímu trvrzení, že já jsem vlastě více The Dawn of Darkness než nějaký Dragon of Celts. Starý dobrý Dragon ze starých strašných chatovacích časů už neexistuje, zemřel stejně tak rychle jako se narodil. Tak nač má smyls tenhle nick dále prezentovat? Asi proto, že nick The Dawn of Darkness asi nedělá zrovna dvakrát dobré jméno ve wiccanské společnsti. Ale uvědomte si, že jakýkoliv můj nynější projev je projevem The Dawn of Darkness, bez ohledu na to, jestli se podepíšu 'Dragon of Celts' nebo 'The Dawn of Darkness'. Dragon byl stvořen kvůli komunikaci, byl hodný, milý, shovívavý, pln optimismu. Ale nikdo takový v mém těle nežije, neexistuje, Je tu jen ten pravý The Dawn of Darkness, ten, pro něhož je Domovem a Říší Temnota, ten, kdo se spíše straní, než ukazuje, ten, kdo je zlý, jizlivý, drzý, na všechny hnusný a pesimistický. Tak nač ještě Dragona of Celts? Má smysl živit tenhle nesmysl, výplod chorého mozku závislého na chatování?

Shoutboard

2005-06-15T14:35:00.000+02:00

Takže jsem nakonec přidal i shoutboard, tedy takový mini gbook, kam můžete psát své připomínky, je opět na pravé straně, jo to je ta velká červená věc a také jsem se rozhodl hodit link sem i na svůj druhý blog, takže tajemstvím už nebude...

Úprava weblogu

2005-06-14T13:50:00.000+02:00

Podívejte se na pravý sloupeček, je obhacen o některé linky a obrázky. Dále je změněna barva napisu jménu blogu - z bílého "The Dawn of Darkness" jsem udělal šedý "The Dawn of Darkness" a mírně jsem jej zvětšil. A nakonec, když dojedete až úplně dolů, tak tam je také něco.
Mám poslední dobou blbou náladu a tak jsem si musel udělat radost.

Kouřím za prachy. Za dva tísíce. A taky šukám - tak jsem dobrá!

2005-06-10T15:45:00.000+02:00

Film Americká krása mě snad opravdy jednou zabije. Symbolem posledních školních událostí je tento film, respektivě oná věta z něj. Už jsem ji v tomto týdnu slyšel snad stokrát od své kámošky-satanistky, která si ji upravila do ženského rodu. Byl to hezký film, ale pomalu a jistě se mi začíná znechucovat. U satanistky je také zajímavý, že nám nějak měnkne, není už vůbec ani trochu drsná, přestali se jí líbit Redhotti. Začíná to být asi s ní velmi zlé. Buď už jsem na ní až moc drsnej já a zdá se mi, že ona je jenom slabý čajíček, což ovšem pochybuju, nebo opravdu měkne. Nu což. Změkla však celá škola svými překvapením, když jsem se rozhodl z pondělí tohoto týdne udělat svátek. Ano, šel jsem - vůbec poprvý - na hodinu tělocviku a dokonce jsem cvičil. Překonal jsem se, prostě překonal. Třídní na mě, aby mě to vydrželo, že je to tak správný. Co je správnýho na tom, že si ničím nervy na tak přitroublý hodině, kterou bych stejně zrušil? Kvůli honbě za vysvědčení jsem se rozhodl, že se tam na ně podívám i další pondělí - mě snad ty pondělky jednou zničí. Až budu v dalším ročníku, jestli se tam vůbec dobelhám, tak si nechám napsat od doktora omluvenku, že ze zdravotních důvodů není vhodné cvičit. Když jsem zadáčo přemluvil doktorku, aby mi tohle napsala na lyžák, tak snad tohle udělá i na ten prokletej tělák. Do dalšího ročníku se však nedobelhám, protože mi enkem začala vyhrožovat češtinářka za nedonesenou seminárku. Ať si to ta žumpa zkusí, jinak zařídím, aby si toho malýho jejího psíka předčasně odvedla Bohyně Babice. A poseldní událostí je to, že jsem zkončil s pracemi na tomhle blogu. Ikony a linky vsazeny a upraveny a teď už můžu být fakticky spokojen, tedy až ne jeden menší detail - nikdo sem nechodí. což o to, to ještě jo, ale ankety se nikdo, kromě jednoho jediného, nedotkl. No co, asi tam budu muset hlasovat sám:-) Pak je tu vlastně událost na druhém blogu. Člověk si udělá sám ze sebe prdel a hned je z toho taková mela, mimochodem jsem se dozvěděl, že i tpm má svůj blog . Zbývá ještě někdo, kdo ho nemá? No, to je jedno. Dám vám však ještě jednu šanci a pokládám anketu druhou, mírně drastickou...

Anketa od BlueBoard.cz

Druhej The Dawn of Darkness!

2005-06-09T15:37:00.000+02:00

To je hrůza, narazil jsem na člověka, který používá stejný název blogu jako já, i když nevim, jestli i jako svůj nickname! Jmenuje se Kelly Fisher a na svém blogu nemá ještě zhola nic. Ale stejnou šablonu to jo, to si tam už vrazil! Je tam jenom jeden jediný článek s názvem test, z čehož tuším, že si ho teprve zakládá. Ale ten můj je stejně hezčí...:-)
Kde je můj dvojník? Tady!

Práce na tomhle blogu...

2005-06-09T11:53:00.000+02:00

...stále pokračuje a můžu být se sebou spokojený. Když se podívate do prava, spatříte tam ikony a zároveň linky na některé stránky, nahoře ten proužek je přeberven na "černo"(i když je to taková šedá, oni to nazvali černou...) a pod ikonkou Blogger se nám zelení počítadlo, ale s tím se není čím chlubit, protože uvidím, že si tu píšu pro nic za nic a nikdo to nečte. Hezky mi ho pochvalte!:-)

Anketa od BlueBoard.cz

Balírna

2005-06-08T11:25:00.000+02:00

Včera jsem si zase pustil televizi a jako vždy jsem toho pořádně litoval. Podíval jsem se na jedinou momentálně běžící reality show na našich televizích - na Balírnu. Jakmile jsem záhledl znělku, udělalo se mi zle, fuj, použili, jak jinak, růžovou barvu a postavu polonahatého Amora, jak hází tím svým šípem lásky. Už tahle prvopočáteční snaha mě dokonale znechutila. Přešli jsme přes hroznou znělku, jak po grafické, nápadové i musikální stránce a hopli jsme na samotný děj celé té pitomosti. Moderátoři jsou přímo strašní, ale na druhou stranu se divím, že obsadili za moderátora Libora Boučka(?), očekával bych nějaký tradiční mužský typ lidských srdcí - napomádovaný, vysoký, svalnatý, jakse patří - romanticky založený chlap, který mi bude odporný už jen od pohledu. Ale ne, dali tam obyčejného kluka rádia. Ani moderátorka není jak vystřižená ze správných představ - žádné růžové šatičky, žádné blond vlasy. Na moderátorech bych ale zkritizoval to, že za prvé - pouští se do takového nesmyslného pořadu, který stejně nikdy nebude plnit svůj účel, respektivě účel, který oni nastiňují televisním divákům. Účel v podobně vydělávání peněz asi plní, zatím jej neruší, drží se. A za druhé, jsou nemastní, neslaní, nejsou schopni dělat dobrou srandu a pokud i vymýšlejí různé úkoly pro soutěžící, tak jim chybí nutná dávka fantasie a kreativity. U mě už z tohoto důvodu neprošli.

Soutěžící? Zajímalo by mě, proč do takového pořadu lezou. Chtějí opravdu někoho najít? Nebo spíše se v televisi zviditelnit a ukázat se v pravém exhibionistickým duchu, nebo chtějí vyhrát ten zájezd? Nebo že by chtěli opravdu najít pomocí televise svou opravdou lásku na celý život a naivně věří tomu, že jim televise v jejich úsilí pomůže? Televise s těmihle pořady mají jedno plus - národ je stydlivý a už nezajde ten chlap k té holce a nezkusí "to". Abych pravdu řekl, ani se nedivím. Navíc tomu všemu dobře nahrává čas, který je ponecháván okolím lidem, na to, aby si našli nějakého vážného partnera. A pak - ejhle - biologické hodiny tikají a ženy začínají být zoufalé, že i ve 30 letech nespatřují na obzoru potenciální úlovek. A co muži? Ti většinou trpí komplexem méněcenosti, když nikoho nemají, jak rádi se chlubí tím, že s někým chodí, i přesto, že je to přihlouplá děvka na kratší dobu, hlavně, že je se s čím vytahovat. Ale pak tohle puberťácké jednání a přemýšlení přejde a najednou se snaží najít si někoho, s kým by mu bylo dobře. Proč je vztah ve vzájemném partnerství tak atraktivní? Počáteční zamilovanost přechází poměrně rychle, lidé si to uvědomují s přesto do vztahů lezou. Jsou tak naivní? V životě jsou však i jiné hodnoty, často ze začátku neuvědomovatelné, jako například, pocit sdílení problému i radostí života s někým, mít potomka a vychovávat ho podle svých představ. Pocit bezpečí a smysluplného života, do kterého však při každém, na první pohled, vážném vztahu vkládáme velké naděje i s investicemi.Nakonec to skončilo tak, že ti dva si padlo do oka a šli spolu na ten zájezd. Vydrží jim to? Sami tam přiznali, že nejsou do sebe zamilovaví, ale dávají si naději, že nějaká ta jiskřička lásky přece jen přeskočí. Je jasné, že během pouhých tří dnů se nemůžete do někoho zamilovat, taková krátká doba opravdu nestačí a k tomu je třeba si i tu lásku, ten cit k druhému člověku uvědomit a tím ihned přemýšlet nad tím, vede někam ten vztah?

Že by Homo debiliens chatiens?

2005-06-08T07:20:00.000+02:00

Homo debiliens chatiens neboli člověk debilní chatující je nově obnovený lidský druh, který je ve evoluční hidtorii unikátní. Místo toho, aby evoluce šla v před a živočištvo, rostlinstvo a příslušníci zbylých tří říší byly stále dokonalejší, tak lidé, jako lidský druh degradují. Tento rod se vytvořil přibližně na začátku 90. let s tím, že neměl příliš odlišných znaků - dnes hrozí, že svět zaplaví a existence homo sapiens sapiens visí na vlásku. Jakými znaky se vyznačují? V hlavové části je na první pohled vidět, že obličejová část opět je mnohem větší než ta mozková, nedávné výzkumy potvrdili, že tento rod se rodí asi jenom s polovinou nervových buněk, než má homo sapiens sapiens. Dále je hodně výrazné i to, že ruce jsou větší, obratnější a prsty jsou abnormálně velké. Ohledně těch prstů se rod dělí na další dvě skupiny. Ta první má vyvinuté prsty všechny, od palce až po malíček, ta druhá má přehnaně velké prsty jenom ukazováčky. Čím to asi bude? Vědci se předhánějí se teoiemi, že to bude mít souvislost s moderní dobou a stylem života. Oxford, stejně tak všichni anglosaští vědci, se shodují, že největší pravděpodobnost přičiny tohoto prazvláštního jevu je internetový jev zvaný chatování. Ten má asi 90% podíl, zbytek zastupují psaní sms apod.

Tak jsem s hrůzou zjistil, že jediné, co moje třída je schopna o svém volném čase dělat je chatování. Věčně se o tom baví. "Kdo je ta "Lucynka"?"-"Chicht-to jsem já!Haha". Tohle je už na sebevraždu, jsou normální? Mezitím kámoška satanistka taky nějak hromadně chatuje a ten její přítel taky, ale to má výhodu - dělají se věčně srandu z lidí na místnosti wicca, takže jim to vlastně schvaluju.
I když já se také nemám čím chlubit, chatovací závislost už je u mě sice dávnou minulostí, ale jak jsem se díval na své nicky - ano mám jich víc - a sečtu to, výjde celkem slušné číslo. Pod tradičním nickem Dragon of Celts(tam psáno dohromady) je asi 95 hodin, pod nickem The Dawn of Darkness(mezi slovy tečky) asi 5 hodin, stejný počet i pod nickem The Dark Side of Soul(tečka jenom mezi 1. a 2. slovem, zbytek dohromady) a naposledy, kdy jsem chtěl zůstat v anonimitě, což se mi kvůli dohadování o wicce s Codym666 nepovedlo-nick Circle of Darkness(psáno dohromady) asi hodiny 2. Dohromady to jest? Asi 107 hodin. Ha! měl bych se krotit.:)

Nový blog

2005-06-07T14:44:00.000+02:00

Tento blog vznikl proto, že se mi zde víc líbí úprava, prostě šablona a také proto, že mě celkem už sralo, jak tenhle blog čtou snad už všichni. A proto, pokud tohle čtete, tak jste náhodný návštěvník nebo jsem já vám tajně dal sem URL.
Ta faialová na černou je hezká, co?

Školní výlet

2005-06-07T12:51:00.000+02:00

I přesto, že naše škole jakékoliv výlety a akce nemá v lásce a snaží se jak jen může házet jim klacky pod nohy, tak se naše třída rozhodla jet na výlet, kterým mě už straší i ve snech. Cože? Na výlet? No, to snad ne, nechť se podívejte na hesla spojená s touto třídní akcií a posuďte, zda-li mám tomu klást odpor, a nebo, jak není mým zvykem, se podřídit tomu, co kdo řekne. Hesla: -2 dny-2 dny s nima-2 dny s lidma, se kterými si nemám co říct-koupání-opalování-nuda-bez internetu-bez pořádného jídla-(a to nejhorší)-společné sprchy-. Je to jak několik bomb najednou: 2 dny:BUUM!, s nima:BUUM!, společné sprchy:BUUM BUUM BUUM!!!. Bomby, které vybuchují těsně za sebou a jakmile se nestačíte vzpamatovat z té první, bouchne další. Jak já vždy byl vděčný za to, že na základní škole se na takové výlety nechodilo. Odůvodňovali to tím, že jsme nejhorší třída na škole, takže něco takového si nezasloužíme. Pravým důvodem bylo spíš to, že se báli, že na takovém výletě se všichni zabijeme. A to myslím zcela vážně a doslova. My všichni jsme se tak milovali, že div, že někdo přežil. Vlastně nepřežil — 6 lidí v průběhu školní docházky odešlo na jinou školu za vidinou lepšího soužití s lepším kolektivem. Abych řekl pravdu, uvažoval jsem nad tím také, ale nakonec se mi nechtělo dojíždět a pak bylo moc pozdě na takovou změnu. Moc bych však události ze základky nepopisoval, protože to nejsou zrovna milé vzpomínky. No a co tahle, současná třída? Ta celkem ujde, to že si o nich myslím, respektivě o jejich IQ, to samé jako o těch na základce neznamená, že budume na sebe stejně protivný(slabý výraz), prostě s nima žiju. Ale jsou příjemnější, dokonce ten idiot Vydra, který šel bohužel na stejnou školu jako já, se trochu změnil, sice se stále chová, jako kdyby utekl z ústavu(což mám důvodné podezření) , ale dokonce mi minule poradil, i když špatně(hlodá v mé hlavě myšlenka, jestli to nebylo naschvál). Je jasné, že politika chování, pamatuj, všichni jsou idioti, chovej se k nim jako k idiotům, a když jimi nebudou, můžou tě jenom mile překvapit, je na ústupu, i když někdy po ní stále šahám, jako například, když jdu na chat(tam mě ještě nikdo mile nepřekvapil). Zpět k výletu. Říkal jsem to doma a setkalo se to s reakcí, chceš tam jít? jestli nechceš, nepojedeš.Což mě upřímně překvapilo. Poblém je tu však takový, že může chybět pouze jeden jediný člověk, jinak se celá tahle debilní mašinérie ruší. Nechci, aby to bylo na mé triko, ale nechci abych tam jel. Dilema toť jest.
Další výlet, kterému však celkem fandím, ale má mnohem méně šancí na úspěch, je jednodenní výlet do Prahy s naší profesorkou biologie. Chce, abychom se tam podívali na nějaké mrtvé kreatury(na to mi stačí se podívat do zrcadla) a pak že si tam užijem prdel, nějaké záležitoti typu setkat se tam s někým, bohužel během toho výletu nestihnu, na to mám jiné termíny apod. Do Prahy si tehle měsíc a o prázdinách plánuju snad 4 cesty, otázkou je, jestli všechny vídou. Známe případ, kdy se mělo jet na sraz chatu a raději jsem to vzdal(a oni se mnou). Ale teď je prý další sraz. Že bych se přihlásil? Myslím, že by to byla celkem prdel, no budu si muset o tom něco zjistit. Já, největší kritik místnosti wicca na xchatu, půjdu na jejich sraz. Hahahaha-to by z toho mohla být dobrá komedie pro mě a pro ně horor na vlastní kůži.
A když jsem u toho chatu. Byl jsem tam zase, ale v místnosi Liberec. Jelikož je chat moje oblíbená zábava o lidech na chatu věčně se lozících si myslím jen to nejlepší, tak jsem si z nich dělal prdel. Chtěl jsem je naštvat, no posuďte, co jiného tam mám dělat? A tak jsem jim tam začal zpívat, upozorňuju, že je to celkem drsný a čtením následujích řádků definitivně stratíte mínění o mé slušnosti a dobrého chování: Už mi nestačila ruka, našel jsem si kluka, a teď mě každej večer šuká. Jmenuje se Radek, má tuze krásnej zadek, pod náporem mýho údu mu prdel puká. Prej ho vzrušuje a láká, když můj pták hubu zcáká.Uf, je to celkem drsný, to mám od svých velice podivných přátel, alespoň nějaké zužitkování to mělo. A pak jsem se omluvil, že jsem dneska nějak nadržený, na tož mě správce začal balit. Doprdele, copak je nelze pořádně nasrat? Pak tam přišla nějaká holka:Ahoj, jak se všichni máte?:)Ano, typiskáý smajlíkovský typ netu a chatu. Já na ní do tý doby, co stu nebyla, tak dobře. A ona na mě Fakt, to nepotěší:) Zase ten usmívajcíí se smajlík. Jaktože není na mě nasraná, když ji tohle řeknu? Tak já na ni Já tu nejsem od toho, abych tě těšil, proč sem lezeš, když tě tu nechcem? Už jsem čekal negativní reakci, ale ona na mě No právě proto, abych vás štvala:) Copak je nelze nějak nasrat? Je to vůbec možný? Stratil jsem všechny nervy a přestal jsem se s ní bavit. Na to já pak na celou plochu capslockem: HLEDÁM BLONĎATOU DÍVKU JAKO OBĚŤ SATANOVI. SATAN SI NEPŘEJE PRO POŘÁDNOU ŠUKAČKU V PEKLE JINOU, NEŽ BLOBNDÝNU. ZÁJEMCI, PIŠTE NA E-MAIL. A konečně mě po tomhle vyhodili. Ale že to byla fuška. Ale na druhou stranu mě napadá, proč mě kvůli tomu vyhodili? Diskriminace satanistů! Ano, oni diskriminují satanisty, já je dám k soudu! Teda vlastně ne, mě to může být, jako pohanovi, celkem jedno.
Venku stále chčije a chčije, neslušně řečeno, pro citlivé křesťanské obecenstvo čtijíc tuhle hrůzu: Bůh nás neustále obdaruje deštěm, aby nás osvěžil a dokázal nám , že nás mám rád. Amen. Stačí? No tfuj, už dlouhos i plánuju cestu na nedělní mši a ještě jsem se k tomu nedokopal, byl by z toho dobrej článek. Když jsem o svém úmyslu říkal rodince, tak mi nechtěli věřit. Ty mi však nechtějí věřit ani tu wiccu, což mi vyhovuje, mám od nich klid. A tak prostě pršelo a já si višel s deštníkem ven na procházku do lesa, tak jak to dělám jak za slunečného počasí, tak i za deštivého. Vždy jdu do takového lesíka, když jsem tam byl poprvé, tak jsem uvažoval nad příběhem Marion Zimmer Bradley Mlhy Avalonu, stejně jedna z mých nejoblíbenějších knih, a to mi zůstalo. Do toho lesa se vtiskla taková keltská atmosféra, takže je to prostě něco jako můj druhý domov, cítím se tam vždycky dobře(ještě aby se pohan necítil v přírodě dobře). Bylo mi prostě hej. Ne tak úplně, jednou rukou jsem držel deštník a druhou jsem jedl čokoládové sušenky, bylo to moje první jídlo za ten den, takže jsem se neudržel a ten balíček s tou lahodnou čokoládou, otevřel. A k tomu všechno jsem měl na sobě ty pitomý jeans, co mi furt padaj, takže jestli mě tam někdo pozoroval, musel jsem působit docela komicky.

Královna prokletých

2005-05-30T18:42:00.000+02:00

Přišel, uviděl, znechuceně odešel zpět. Zapnul jsem si pro jednou tu prazvláštní krabici, co mi tam tak jenom leží a práší se na ni. Zjistil jsem, že to má nějaký čudlík a tak jsem ten čudlík na vlastní nebezpeční zapnul. Krabice měla nějakou promítací plochu, kdo se procházeli obrázky:)
Odchytil jsem si film Královna prokletých, to mi opravdu nemohlo ujít. O čem to bylo? O jednom upíru, který se snažil "svůj rod" zviditelnit a spřáhl se proto se zlou a proradnou Královnou, která do té doby spala. Když zjistil, že jejími technikami, jak vyjít na světlo je jenom zvrhlé vraždení, tak se nakonec vzbouřil proti ní, jako ostarní uíři. A porazili ji na konec. No, zápletka fakt úžasná, přímo vyjetá z inteligence pěti letého dítěte. Alespoň ta hudba tam za něco stála. Zvlášť ošklivá scéna tam byla, když ta Akaša(ta Královna) vyrvala jednomu srdce z těla, kousla si do něj, pila krev a pak ho v hrsti rozmčkla, takže se rozletělo do okolí. To už bylo i na mě trochu moc.
Tajemný svět upírů. Existuje vůbec? No, každý má na tuto záležitost svůj vlastní názor. Zajímavé také je, že nejvíce legend o upírech(wampýrech) pochází z Moravy, Maďarska a Rumunska. Mě však nezajímá to, jestli opravdu existují, ale spíš to, v jakém světě žijí. V jakém světě žijé? Žijí v Temnotě. Jak krásné, že? A lákavé? Ale má to své mouchy. Temnému světu se říká gothica, a je překvapivé, že se do něj řadí i pohanství. Něco na tom je, už si připravuju na toto téma úvahu, a tak proto tady končím.

Chat

2005-05-30T18:33:00.000+02:00

Na tohle jsem narazil na Darknessiným blogu:

"Máte dítě neposedné
co se stále vrtí?
Posaďte ho k xchatu
unudí se k smrti."

Nevím, kdo je autorem, jestli samotná Darkness, ale je to děsná prdel. Vždy, když si tohle řeknu, tak se tak nasměju. Ovšem nemůžu s tím souhlasit. Vidět, jak lidská debilita pravuje v akci a jak to vypadá, když hlouček z Bohnic mají svůj slet na internetu(jakási moderní obdoba vycházek), bylo pro mě vždy velice zábavným zážitkem(proím vás, berte to s nadsázkou- checht to říkám, aby ste si zase nestěžovali, jak vám, lidem z chatu,konkrétně z jedné místnosti, hrozně moc ubližuju-hahahaha).
Commantary of The Dawn of Darkness:
Na chatu i bez chatu, volem stejně budeš na netu

Dáš si spicha?

2005-05-30T18:25:00.000+02:00

Oblíbenou činností teenagerů je shánět si různá telefónní čísla i na lidí, které absolutně neznají a pak je věčně prozvánět, dokud jednomu z nich nedojde trpělivost a nezeptá se, kdo je na druhé straně. Rozhovor pak končí tím Dáme si spicha. Je až neuvěřitelné, že vždy narazí na člověka z blízkého okolí a ještě k tomu přiměřeného věku. Nevím, jak to funguje, ale funguje.
A tato činnost jednoho puberťáka se dotkla bohužel už i mě. Před dvěmy týdny mě prozvonilo nějaké cizí číslo. Tak ze srandy prozvoním taky. A tak se to šinulo, až do pátečního večera, kdy se konečně zeptal, kdo jsem(měl bych se ptát ve skutečnosti já, ale mě je to jedno, kdo je na druhé straně).
Jenže s The Dawn of Darkness to není tak jednoduché. Já si spicha rozhodně takhle nedávám, nejsem přece cvok. Nedávám si schůzky asi s lidmi přes internet, pokud je už líp nepoznám. Mým plánem, jako tradičně, je navést rozhovor na flirt s tím, že si volím imaginární postavu, zvolená podle pohlaví toho, s kým mluvím, dohodnu si s ním toho spicha a pak se na něj vykašlu. A už nikdy mu nezavolám. Drahá zábava, ale baví mě to přímo děsně. Maj hold smůlu, se mnou si nemají nic začínat.
Z oné pověstné druhé strany se vyklubal jakýsi Michal z Tanvaldu, kterému je 17 a sem, do Liberce chodí do školy. Já jsem, jako vždy, byl(a) jakousi Markétou, bledou, malou a štíhlou. A tak sme se zakecali. Došlo na otázku, řekni mi něco o sobě, kterou jsem položil já. Je to zvláštní, ale tou otázkou jsem spíše myslel, co má rád, jaké má koníčky. Zatímco on mi popsal svůj vzhled. Proč tomu tak je? Mám dvě odpovědi, na každé něco bude. Prvním důvodem bude to, že pro mě osobní vzhled není tak důležitý, podle toho se člověka měřit opravdu nedá. Druhým pro mě změnu to, že to byl kluk a to už mě vůbec nezajímá. Víte, jak se popsal? Použil výraz Jsem kluk do pohody.Bleaah. Co to má znamenat? To zní tak strašně, tak hnusně, tak odporně, ani nevím, co si před tím mám představit, já sám za sebe bych ho nechtěl už jen z tohoto důvodu. Ten výraz je v normální mluvě normální? Jo? Už nějak strácím přehled nad terminologií mých vrstevníků(jsou to pouze dva měsíce, co vím význam slova roštěnka, tak jsem na tom blbě). To není to nejhorší. Víte, co poslouchá za hudbu? Linkiny, HIM a Krucipüsek(to přehlasované "u" je tam tak výstižné jako tady: püča). No tfuj, když tvrdou musiku, tak opravdu tvrdou, HIM jsou parodií na tvrdej rock, je tam více popu než v písničkách Sarah Connor(tu zpěvačku milují natolik, že kdybych ji někdy viděl, tak ji snad rozbiju držku za tu hrůzu, co zpívá), Krucipücek vyzní spíš jak třaskání o sebě plechových vík od popelnic a Linkini? Pokurvili si to posledním cd, to už bylo strašný a pak jak se spřáhli s tím idiotem Jay-Z! Pravej metalista nenávidí hiphoperi a ne ještě k tomu s nimi zpívá. S tímhle to u mě na plný čáře prosrali. A víte, jak se se mnou ten Michal rozloučil? Takhle: Čusíky papíky. No, u mě je to už samotný vrchol lidského znechucení, to je táák hroznýý, to nejde ani popsat. Zřejmě po tom, co jsem souhlasil(a) se schůzkou se přestal kontrolovat a šáhl po něčem, co mělo vyznít romanticky a zároveň tím vyjádřit jakousi důvěru, kterou do mě vkládá. Měl si však pro tento účel zvolit raději něco jiného, méně tak odporného

Láska, sex, manželství

2005-05-27T20:52:00.000+02:00

Článek o bílých svatebních šatech na Darknessiním blogu mě přivádí ke kruté a mnohým schválně utlačované myšlence, má vůbec manželství smysl? Nač tuhle frašku, způdobující akorát problémy(a mě trojku z práva, když jsem dokonale nevysvětlil fungování společného majetku manželů), tahanice, hádky a z původní lásky vzniká nenávist nejtvrdšího kalibru?
Co manželství způsobuje? Manželství je společné rozhodnutí žít spolu a všechny věci a události prožívat spolu. Nelze však něco takového i v jen stadiu chození? Ve skutečnosti manželství se neuzavírá z toho důvodu, že chceme doopravdy sdílet s tím člověkem vše dobré i vše zlé. Ve skutečnosti je to rituál okrouškování. Chci si tě vzít, protože chci mít jistou, že mi neutečeš, nezradíš, mám tě na papíře, tak je vše dokázané. Manželství spoutavá, osobně v něm vidím velké ohrožení svobody. No, to se už nemůžu podívat na tamtu hezkou holku? Copak já můžu za to, že má mnohem lépe tvarovaná prsa než moje despotická manželka, která je má zvadlé po třech dětech, co porodila a odkojila?
Láska. Jak líbezné slůvko, každý chce prožít velkou lásku, každý si představuje, že narazí již brzo na svého pravého partnera, kterému obětujeme vše a budeme ho bránit i kdyby samotná britská královna nám stála v cestě. Co královna, i Bohyně(na druhou stranu je tu fakt, že zamilovanost neboli lásku nám Bohové dávají, je to jistý posvátný akt, když dva spolu chodí, napodobují tím lásku Bohyně a Boha). Ale existuje ta životní láska? Ne, neexistuje, vše nakonec vyprchá. Láska je tu z jednoho pragmatického důvodu — má poblouznit a donutit lidský rod se spolu rozmnožovat. Má tedy důvod někoho hledat? Jaký je tedy cíl hledání partnera a soužití s ním? Opravdu pouze jenom splodit potomstvo? Ale potomstvo chce příroda, ne lidé, alespoň ze začátku, ve vztahu hledáme štěstí, uspokojení. Když vidím holku, nejdu k ní s tím, seš hezká, chci mít s tebou dítě. Nechtěl bych se po >>její reakci<<>.

Anastacia: Heavy on my Heart

2005-05-26T00:34:00.000+02:00

Nádherný text jedné z nádherných soulových písniček od Anastacii, doporučuji, je opravdu krásný.:-)
Anastacia : Heavy on My Heart

Try to fly away but it´s impossible
And every breath I take gives birth to deeper sighs
And for a moment I am weak so it´s hard for me to speak
Even though we´re underneath the same blue sky
If I could paint a picture of this melody
It would be a violin without its strighs
And the canvas in my mind sings the songs I left behind
Like pretty flowers and a sunset
CHORUS:
It´s heavy on my heart
I can´t make it alone
Heavy on my heart
I cant´t find my way home
Heavy on my heart
So come and free me
It´s so heavy on my heart

CHORUS

I´ve tasted pain
I never thought that I would touch an angel´s wing
There´s a journey in my eyes
It´s getting hard for me to hide
Like the ocean at the sunrise

CHORUS

Love
Can you find me in the darkness?
And love
Don´t let me down
There´s a journey in my eyes
It´s getting hard for me to hide
And I never thought that I´d touch an angel´s wing

CHORUS

Ten text je přímo nádherný, nelze ani pořádně přeložit bez toho, aby se ztratilo poselství Anastacie, kdy byla těžce nemocná. Měla kdysi rakovinu prsu a tahle píseň právě o tom je, až po tomhle si člověk uvědomuje, jak to bylo pro ní těžké...

Kluci s Klukama aneb jak sem byl na chatu

2005-05-23T22:10:00.000+02:00

Nějak jsem se nudil a tak jsem, ke hrůze všech chatující vstoupil po dlouhé době na chat. Neježte se, Úsvit nevstoupil na půdu místnosti wicca, to by musel být úplně vožralej. Ale jen tak jsem so prohlížel ty názvy místností a zaujala mě jedna- Kluci s Klukama. Ne že bych s tím měl něco společnýho, ale vlezl sem tam...ty hlášky...(na záčatek upozorňuji, že tento blog není vhodný pro děti a mladistvé):
-který chlap ze Zlína by ho chtěl vykouřit?
-je tu mladej kluk, co chce vosukat? od chlapa? praha?
-ostrava a okolí? oral a honění?
-praha sexík prostory jsou!
-ahoj jsem z prahy 9 a jsem někdo kdo se chce oddávat slasti orálu
-představ si, že seš doma sám a já přicházím jako listonoš...
-ostrava a orál?
-šukal bych, je tu někdo z prahy?
- někdo z kolína nebo z prahy? mám prostory, jen na zítřejší noc!
-potřebuji rady k více masturbaci! Pomožte mi!
-ahoj sem na holky, ale v poslední době sem se začal dívat na gay obrázky a od tý doby si představuju, že to dělám s chlapem
-reál honění, kouření, sex
-fuj, ted´se mi tam dvoří nějakej 31ti letej chlap.
Mě homosexuálové nevadí, ale překvapuje mě, že oni ten chat myslej vážně, očekával sem prdel ale ne, voni fakt někoho sháněj...

Můj blog čtou náckové! To není to nejhorší-dokonce i Allsy!

2005-05-23T17:52:00.000+02:00

Blog jednoho z těch, co sem šoupli komentář, je ehmm, prostě tak trochu sympatizuje s Třetí Říší, haha to by si rozumněl s mým dědou....hahaha, raději mlčím. Ale http://blitz.bloguje.cz stojí za to, blog se jmenuje Der Blitz, rubriky jsou psaný v němčině, podtitulek "Zprávy a zajímavosti z Říše". co víc si člověk může přát. Mě se ten blog celkem líbí, kdyby teda autor netdrdil, že Rammsteini sou Leibach pro děti.:)

A poslední dobou se bavím nad blogem Allsy, který sem tu minule už tak nějak zrencenzoval. Docházím k závěru, že pohlaví, sexuální orientaci a blog prostě neutajíš. O tomhle blogu jsem řekl třem lidem, a ted´si ho v poho čtou takový kalibry jako je Noira, náckové(:-)) a taky Allsy. Zmiňovala se o mě, že sem prý o ní napsal, že je rádoby-wiccanka. No, já se s nikým nemazlim, pro mě wiccan je něco jiného než přitroublej člověk, věčně chatující, sám sebe ztrapňující na svém blogu a ještě se tak hloupě ptá, jestli ho považujem za wiccana. No, porovnejte si nějakého slušného wiccana s ní a odpověd´příde samo. To, že si bude za prahou v lesíku dělat čárymáry z ní ještě wiccanku nedělá, je to náboženství a kdokoliv to tak nebere, dostane ode mě výprask. A to pořádnej, já se s nikým nemazlim. A wiccana od newiccana já lehce rozeznám, mám s těmihle typy(spíše týpkyú už své zkušenosti.

Tak tenhle článek je hustej, myslím, že teprv začne ta pravá bouřka na moři:-))
Pro nácka(neber to tak vážně tu přezdívkuú:Slibuju, že si poslechnu Leibach a uvidíme, třeba máš pravdu..

Manson všechny válcuje!

2005-05-20T16:29:00.000+02:00

TOP20 of The Dawn of Darkness

1.Marilyn Manson:The Bright Young Things HARD ROCK
2.Rammstein:Mein Teil HARD ROCK
3.Eden´s Bridge:Amazoning Grace MYSTIC MUSIC
4.Iona:Divine Presence MYSTIC MUSIC
5.Marilyn Manson:Long Hard Road Out Of Hell HARD ROCK
6.Anastacia:Welcome to my Truth POP AND ROCK
7.Rammstein:Zwitter HARD ROCK
8.Dido:Faithless POP AND MYSTIC MUSIC
9.Anastacia:Rearview POP AND ROCK
10.Marilyn Manson:Ka-Boom Ka-Boom HARD ROCK
11.Marilyn Manson:This Is The New Shit HARD ROCK
12.Divokej Bill:Pocit POP AND ROCK
13.Marilyn Manson:Use Your Fist And Not Your Month HARD ROCK
14.Anastacia:You´ll Never Be Alone POP AND SOUL
15.Jenifer Lopez:Get Right POP AND HIP HOP
16.Marilyn Manson:Rock is Death HARD ROCK
17.Anastacia:I Do POP AND ROCK
18.Marilyn Manson:Spade HARD ROCK
19.Red Hot Chilli Peppers:Paraler Universe HARD ROCK
20.Rammsein:Mein Herz Brennt HARD ROCK

To však není všechno, včera sem si poslechl skvělý cédečko s nějakou rockovou kapelou, ale bohužel nevím název, takže sem ji ještě nezakomponoval...

Wiccanský adresář

2005-05-19T17:36:00.000+02:00

Tak už je to tady. Po dlouhém okecávání a plánovaní se opravdu v těchto chvílích realizuje wiccanský adresář. I přesto, že sem se o něj nepříhlásil, tak sem dostal taky dotazník. Což sem taky očekával a chtěl, dodávám. K tomu, co je wicca, si nedělejte starosti, berte to jako spolek pomatenců, co věří na magii(hrůznější popis wiccy sem v životě nepodal, doporučuju pro pochopení Dragon of Celts Blog, Noira Blog, Zahrada Blog nebo Eurik Blog nebo pohanské stránky:Čarovné Zrcadlo, Eurikovy stránky nebo Wiccanská Zahrádka) .

A co je na tom tak zajímavé? Kromě toho, že se bojím toho, že se tam dostane někdo nepovolaný, což se v jednom případě stalo, alespoň co zatím vím. Co se tam vůbec vyplňuje? Kromě základních inf jako je věk, který sem už řešil a dalších spoustu zajímavých věcí, je tam i další zajímavý údaj. Napiš své wiccanské příbuzné. Ale vždyt´já skoro žádné naznám. Ale jo, znám, Vermi, Ethel a další se utřitě najdou, ale ostatní se všichni tak navzájem znají, jen já sem tak nějak z kola ven. To sou ještě stále důsledky mé dřívější politiky stranění se světu. Ale jinak to bude celkem zajímavý. Teda ze začátku sem se bál, že se tam nějakým záhadným způsobem prodřou rádoby-wiccani. Až na jeden případ, případ Allsy sem na nic takového nenarazil. Allsy je opravdu pozoruhodný člověk, je příjemná a tak, a to mě na ní právě vadí, nemám rád ty typické úkazy chatu, které se věčně na každýho smailují jak jen to de. Kdybyste ještě na mě někdy na chatu narazili, tak budete mým oblíbencem, když budete divný, vyšinutý, protivný atd. Zpět k Allsy. Její blog to je teda síla, už snad v pátým článku hlásí jak bude psát o wiccanských tématech a vždy se omlouvá, že se tak nestala už ted´. Snižuje jí to tak akorát "prestiž", jestli v jejím případě můžeme mluvit o prestiži. Tak at´nepíše o wicce, The Dawn of Darkness ji za to hlavu rozhodně neutrhne, i když samozřejmě mám radši blogy s wiccanskými úvahami. Nějaké výlevy citů a událostí mě moc nebaví, v tomhle případě jsou jen dvě výjimky-Naire a Darkness Embraced . Ale to jen proto, že ti lidé umějí svoje historky dobře popsat. Ale na druhou stranu se celkem na to těším, až to bude.
Ještě sem to nevyplnil, čeká mi to ve schránce, stejně tak dalš 4 e-maily, na které dnes už musím odepsat.

Vagina Monology a prasátkový autobus

2005-05-18T15:26:00.000+02:00

Ty dva termíny sami o sobě znějí děsivě. A tak vás musím ujistit,nebojte se, Vagina monology nemá nic spolešného s Prasátkovými autobusy.

Co je ta Vagina Monology? Tak to je jedna kniha. Zajímavé, že? Mám poslední dobou pocit, že žijem v typicky přebohatém(vysloveně odporně) státě, který je už tak svým životním stylem otupěný a který má doslova všechno. A to třeba v knihách. Když sem se díval na ty názvy...A o čem byla ta Vagina Monology? Byla to kniha jedné asi americké autorky o čem jiném, než o vagině. Jedna kapitola začala takto:Zeptala jsem se šestileté holčičky, co by si oblákla její vagina. Odpověděla, že by její vagina nosila nejraději růžové šatičky. Prdlý co? Je to totální šílenost. Jak já jsem se tak nařechtal. To však není všechno. Další kapitola začínala takto: Mám ráda svojí kundu. Kunda. Je tak krásná. Poslouchejte to slovo kunda. Kunda. To tak krásně zní. Kunda. Kunda Eh? Co na to mám jako chlap říct? Holky, přiznejte se, že ste tu knihu četli a strašně se vám líbí? Na druhou stranu už se těším až víde kniha s názvem Penis Monology To se pak nařechtám. Slibuju, že ve studiu té podivné knihy rozhodně nehodlám v blízký doby skončit.

Ad Prasátkovým autobusům. Jestli existuje něco, co samotní Liberečáci nenávidějí na svém městě, tak to utřitě bude městská MHD. Ceny jízdenek a lítaček jsou tu dražší dokonce než v Praze. Mění a ruší některé linky a několika tísícová petice radními nehne. V poslední době dokonce odsekali od Liberce jednu dopravní firmu s tím, že si samozřejmě chtějí nechat po Liberci monopol. Ta firma to dala k soudu a vyhrála, takže já si s ní jednou zajedu do Prahy(už to doopravdy potřebuju) za nejlepší cenu v ČR v poměru cenu, délky dráhy a kvality. MHD mohla prasknout závistí a tak jí znemožnila jednou přístup na jakési "parkoviště busů". Firma se nám zase nasrala a dala to dokonce do televize, takže ste to mohli vidět, pokud vůbec víte,co je televize:) Ale tohle všechno se netýká toho, co mě minule tak zaujalo. Tak já si to tak v teploučku hovím v tramvaji a z okna vidím to monstrum-starý bus ještě někde z 80. let. To by ještě nebylo tak zvláštní. Kdyby ovšem nebyl celej bílej. To taky ještě ujde, kdyby ovšem na sobě neměl nakreslený samá různobarevná prasátka. Valim na to oči a začínám přemítat, v jaké zemi a hlavně v jakém městě to vlastně vůbec žiju. Tak mě napadá, proč to tam tak mají. Mám jednu nejpravděpodobnější odpověd´:Prasátkama chtěli naznačit, kdo vůbec sedí v čele Liberce s jeho rodinou a všemi jeho pravýma rukama a s jejich rodinami. Že by velká rodinná forografie?

Ke včerejšímu dni. Tak sem to všecko celej den odseděl. Seminárku samozřejmě ještě nemám,
češtinářka na hodinu nepřišla takže byl pohov, pak zkurvená biologie...jo, když sme u tý biologie...věděli ste, že mícha prochází podél páteře? To sou hlody, co? Tak někdy přemítám, jestli vůbec chodím opravdu na střední a ne do nějakého ústavu pro postižené. No, když se podíváte třebe na mě, tak je to jasné.
Dnešní den byl ještě lepší. Ráno sme měli mít správně dvě hodiny němčiny, ale Kučerovka(zvaná Želva) si to vysedávala u maturit, takže sme měli mít švába. Ne, to není další z našich přezdívek, on se tak doopravdy jmenuje. Ale von nám nakonec na první hodinu nepřišel, že si myslel, že máme spolu až druhou a třetí, samozřejmě, že ten debil Slažanskej(jinak Sláža) to popletl. Takže první hodina volná. Druhá se švábem, schválně píšu s malým š, ze kterýho se vyklubal srandovní člověk, se kterým byla prdel. Třetí hodina měla být čeština, pro mě obávaná, protože tu seminárku stále ještě nemám a asi se na ni vyseru. Ale ona se taky nedostavila, takže další free lessen. Pak děják, ta kráva bohužel dorazila, ale ten vždycky ujde. Pak právo, ta se taky nedostavila, dvě hodiny matematiky, učitelka, naše třídní byla pouze na první polovinu první hodiny, pak odešla, dakže hod´ka a půl dalšího volna a nakonec informatika, budu se opakovat, ke které se nám učitelka taky nedostavila. To byl den, co? A zejtra budem dělat podobný hovno jako dnes. Si říkám jak naše školství je tak úpadkový nebo to je jen ta naše škola? Jo a taky sem se dozvěděl, že nemám ani u jednoho předmětu ani zdaleka dosáhlý 25 % absence! No, je to vůbec možný? Se nám nějak učitelka přepočítala. Ale budu mít asi neklásko z těláku. Hahaha, sem necvičil snad už čtyři měsíce vkuse. Když ten idiot nechce omluvenky.

Fuj, dneska je ale hnusně:-(

2005-05-17T23:22:00.000+02:00

Normáně zamraračaný počásko se mi líbí, ale co je moc, to je moc. Venku furt chčije a ve škole máme až do pěti dopoledne. Nehledě na to, že by si člověk měl pomalu vzít baterku, jaká je tam tma. Lidé, co sídlíte v jiných městech, než já(tedy v Liberci), je u vás stejně tak hnusně?
Už sem zase uvažoval o tom, že bych se na školu vykašlal a nešel bych do ní, nakonec sem to překousl(sláva!!!) a nahnal se tam. Už mám moc hodin nachyběných a tahle naše pitomá škola trpí tak vysokým stupněm idiocie(nebo spíše její ředitel), že nám napařil možnou 25 procentní absenci, jinak budem neklasifikováni. No ted´si nemůžu chybět jak chci!
Ted´spěšně ve škole musím udělat seminárku na češtinu, ještě tak někoho splašit, kdo by mi to vytiskl. Musím to mít dnes, protože měla být odevzdaná už na konci dubna, při alespoň mírné orientaci v kalendáři, zjistíte, že sem to jaxi taxi přepísk.
Je to seminárka na češtinu, tu nás učí Jírová, taková 40ti letá koza, co se oblíká a maluje jako kdyby jí bylo o 50% jejího současného věku míň. Vypadá jak nějakým velkým a nebezpečným strojem zkažená panenka z 19. století a k tomu je hubená jak lunt, se chudák ani nenají. A ona si myslí, jak chodím s jednou kámoškou-známou satanistkou a k tomu nám do čtvrt´áku napařila povinně si přečíst-wiccanstvo všeho druhu držte se-Kladivo na čarodějnice, čímž chcípám. Já tý babě ještě řeknu svý(a pak mě ředitel a náš ústav příde o jednoho ze svých studentů).
Musím dělat tu seminárku a místo toho se tu tak debilně vypisuju.

Fenomén Superstar

2005-05-16T00:12:00.000+02:00

SuperStar je už tu zas a zas dělá bordel.
Upřímně řečeno, nevím, co si téhle soutěži myslet. Má v sobě všechny prvky zábavné show, ale na druhou stranu zároveň prvky naprosté debility, u které je záhadou, že to někdo vůbec mohl propašovat do televizi a ještě k tomu snad do všech televizí světa!
Jak to vypadá nyní? Zajímavě. Ještě stále mám ty nervy tu kravinu sledovat a proto stále vim, co se tam šustne. Ale že bych byl jako nějaká náctiletá fanynka, věčně na to stadionu vřeštící....Zajímavé ovšem je, že lidé teprve v posledním kole vyhodili někoho, kdo opravdu neuměl zpívat-Foreta-nic proti němu, samozřejmě. Ale takové hvězdy jako byla Peterková nebo Zaňková se v soutěži moc neohřáli, i přesto, že měli bezkonkurenčně nejlepší hlas. Celkově je ta druhá řada nějaká nudná, a ani tentokrát tam není někdo, kdo by poslouchal nějakou pořádnou hudbu, snad jen ten Foret, máme společnou oblíbenou Anastaciu a Marilyna Mansona, taková kombinace se málokdy vidí.
Neumějí pořádně zpívat, jsou mi protivný, diváci vyhazují právě těch pár, ktří zpívat uměli. Moderátoři jsou nemastný, nudný, jako kdyby to moderovali dvě staré babičky. V porotě jsou taky samé zjevy. Ta minulá za něco stála, tahle utřitě ne. Horáček má blbý kecy okolo, Klezla vypadá jak teplouš a tamti dva se od minulý SuperStar taky změnili, bohužel k horšímu.
Sledovanost prudce klesá a hlasování také, je jasné, že to, co říkám, bude asi pravdou, diváky už asi nebaví ta stejná, ohraná písnička, i přesto, že třeba v Americe měl větší úspěch právě až druhá řada. U téhle se udělali chyby a to ji bude stát život. Ti z novy by museli být blázni, aby spustili do koloběhu třetí řadu...

Nová odrůda StB! Naše třída útočí!

2005-04-27T14:43:00.000+02:00

Naše třída se asi zblázila a je to poměrně vážný...začala v plné míře na sebe donášet a drbat. Tohle je něco, co já absolutně nesnáším, a ted´mi dělají tohle. Samozřejmě, že se ž rozníší některé věci o mě.

Světe div se, já jsem se učil!!!

2005-04-27T11:44:00.000+02:00

Na co se nedá využít covendom? Na čarování, uctětí Bohů, věštění, meditace atd. Ale že by k učení? Ano, potřeboval sem se poprvé v tomhle ročníku něco naučit, pak sem zjistil, že mi je to vlastně stejně k hovnu, ale učil sem se-to je důležitý fakt. No a tak prostě sem zbalil učivo a šel ven, do přírody a kam se to nejlépe hodí? No přece tam, kam chodí málo lidí a je to zárověň blízko, abych nemusel, při své lenosti, dělat bůhvíjak dlouhé túry. a tak mě napadl můj současno-minulý místo, kde sem uctíval svá božstva, pro mnoho z vás, satanská. Jak však myslím "současno-minulý"? To je asi tak, když už hledáte něco nového, zatím nic nenacházíte a tak tohle je furt to jediné, co vám zbývá(prošel sem Jizerky snad už 50krát a nic vhodný, ksakru, no jo, přiznávám se, byl sem tam pouze třikrát, ale ve výsledku nelžu). Hodil sem tam tašku se sešity a učebnicemi(ke svému překvapení, moje učebnice ještě celkem drží pohromadě, a i ze sešitů se dalo číst, hm...to musel někdo jiný za mě dělat zápisky, já?to nepřichází v úvahu) a copak roztomilého sem se to učil? Předmět mnou nejvíce nejneoblíbený. Zatímco ájinu zbožňuju, asi taky proto, že ji umi, tak němčina patří k předmětům, které ustavičně a neustále proklínám, má wiccanskost newiccanskost. Byl to děs, za hodinu sem se donutil naučit asi 80 slovíček, gramatiku za poslední půlrok(ha, já skoro neumí ani časovat, ale dvojku z néminy mám, no víceméně) a ještě...ještě utoho sežrat dvě jablka a blbnout u toho, ja cvok. Doufám, že mě nikdo nesledoval. A proč sem se učil? Čekal sem od želvy(takto říkáme učitelce na ňěminu), že mě snad zabije a proto sem se chtěl blýsknout. Proč by mě chtěla zabít? Zkuste chybět byt´ jen na jedinou její hodinu a zažijete nářez, který ste v životě neviděli. A ted´zkuset chybět na 14 hodin posobě doucích a nemít pro to kloudnu výmluvu. Já by u zubaře, no to mi bylo špatně(ano, to je pravda-z představy, že ji zase uvidim), to sem byl u kožního. Pochopitelně od ní totální výslech, plus podezření, že s tou satanistkou, o které furt mluvím, chodím...a k tomu chodím za školu! Haha, až na to, že našemu ráznému odmítání tohoto vysloveně bludu totálně, ale totálně nikdo nevěří. Další den mě totálně zlinčovala, vyjmenovávala všechny dny, kdy sem chyběl, k tomu přidávala, kdy chyběla i ta satanistka, což je v 90% případů a ptala se mě jednotlivě, co konkrétně mi bylo. Tak třeba tady, vy ste chyběl celejch osum hodin a vy ste byl u doktora To ste tam byl celej den? To si musíte ňák zařídit! hlídejte si to, nebo vám dám neklásko! Sem se normálně modlil k Bohyni at´mě vod tý můry uchrání...

No a učení bylo na hovno, protože mě nezkoušela...

Školní talkshow: Vyhoďte ožralu!

2005-04-25T22:45:00.000+02:00

To, že se naše třída někdy umí pořádně poštěkat, je celkem normální a nepřekvapující věc. Ale že to dokáže dotáhnout až tak vysoko, že ani učitelka si s náma pak nebude moct vědět rady, to bych nečekal. O hodině matematiky se třída dostala do perfektího sporu, do kterého sem se já osobně moc nemíchal, ale smál sem se až k popukání. A co bylo příčinou takové roztržky? Učitelka na právo. Ach, ano. Je poměrně normální, že se třída v průběhu své existence na škole(u mnohých existence jenom na vlásku)snaží pošpinit některého z učitelů. Na základce sme to dělali furt a že se nám i nakonec ty učitelky povedlo vyhnat, hlavně ty na němčinu, tam to byl vždycky děs. Ale tohle bylo jiné. Začala Jakubičková, to je taky můra, tajně ji říkáme "Bitch", že se na právo učí, ale že to nechápe, ona to nedokáže kloudně vysvětlit, řve na ní a má nakonec pětku. Haha, já na to. A to i v reálu. Všichni na mě koukli. Já na to, že se neučím a mám dvojku, já sem s ní spokojen. Překvapivě moje vložka nikoho nepobouřila a všichni s vrhli na Bitch, že s tím se musí prostě smířit, nedá se nic dělat. A další, že má Bitch pravdu(to Bitch nápadně připomíná i Witch) a že se s tím musí něco dělat. Další skupina Bitch dala taky za pravdu, ale bála, se protože by se jim mohla ona pomstít. V tu chvíli moje kamarádka-satanistka vytahuje mobil a začíná to tajně nahrávat. Učitelka na to kouká, z jednoho svého svěřeného studenta, na druhého, nadechuje se, že chce něco říct, v tom ji však do toho skáčou ostaní. Začíná se u o tý učitelce skvěle drbat. "Ona je vystudovaná právnička, tak proč nedělá právníka? Proč dělá práci, za kterou dostane méně peněz?" a bylo to. Nechutně se rozebíral její život, spekulovalo se, analyzovalo. Bylo to prostě normální dbání se vším všudy, zavedené do extrémů a k tomu učitelka jenom přikivovala, jak kdyby souhlasila. S podezřením, že ona je alkoholička, se tu nakládalo jak s holým faktem. Když konečně se všichni uklidnili a i my se dosyta nasmáli, dostala konečně slovo, po roztodivných 40 minutách, spocená učitelka slovo. "Běžte za ředitelem a promluvte si!" Tot´ její verdikt. A začalo to znovu. "a jak? co máme říct? My se jí bojíme!!!"
Je tu prostě blázinec!

Blíží se maturity

2005-04-07T12:00:00.000+02:00

Blíží se maturity, sice mě se to ještě netýká, respektivě ještě je nedělám(a pochybuju, že se vůbec do čtvrt´áku dobelhám), ale na celou školu to má ba téměř hrozivý dopad.
My se sice nemůžem učit, protože učitelé sedí za stolem a poslouchají ty bláboly vystrašených maturantů, ale za to máme mít sportovní dny! Já a sport? To už dlouho nejde dohromady. A chybět si nemůžu dovolit, protože sem nachyběl už soustu hodin. No asi si zavážu nohu a řeknu, že sem si ji vyvrkl. Já se těch společenoskýosportovních úchyláren účastnit nebudu. Na to se mi fakt neužije.Fuj fuj fuj.
To sem dostal ještě jednu a horší zprávu! Školní výlet- 2 dny- Mácháč! Fuuuuuuuuuuuuuuuuuj. S těma debíl**** jít někam na dva dny? A koupat se? Fuuuuuuj. A já to nemůžu odvolat, protože prej když bude chybět byd´jen jeden, nejde se nikam a ostatní se na to tak těší, že kdybych jim to překazil, tak mě ukamenují.
Mimcohodem třídní schůzky! Fuj, moje máma tam nesmí! JKdyby se dozvěděla, že v každým tejdnu mám alepoň jeden den, co chybím. Sem to ale darebák. Mimcohdem vyprávěl sem vám o vose? Ne, tak to bude příště.

Nácovskej

2005-03-14T17:42:00.000+01:00

Nácovskej...to je náš takovej školní zjev...většího debila troufající učit pod sluncem snad nenaleznete...
Von nás učí tělocvik(no tfuj) a ekologii(v jeho podání dvakrát tfuj)....
Ale ty hodiny teda stojej za to...
Začnu dnešním tělákem...teprv dneska mu v té jeho žárovičce bliklo a uvědomil si,že když celá naše parta jaxi necvičí(a to je skoro furt),asi nebude jaxi nemocná,ale líná cvičit...A dneska nám to taky konečně vytmavil vůl jeden...a kdybyste slyšeli ty jeho kecy...hmm to snad nejde ani říc,takovou úchylnou teploušskou image jako on teda fakt nemám...
Prej že už budem muset nosit omluvenky-chacha,já falšuju omluveky vod sedmý třídy a to obojživelný pako si myslí,že si na to netroufnu znovu(kdyby jen věděl,že polovina omluvenek v mým indexu je napsáno mnou a ne nějakým rodičem)...tagže mě asi ten starej kolenovrtfakt nedostane...
A to sem zapomněl říc,že když nás chce na těláku svolat tak zařve to svoje hluboký kvákavý "HEEEEEEEEEEEJ"-to vždycky vzteky vystřelim na Mars(a pak že tam nikdo ještě nebyl).
a ty jeho hodiny ekologie...normálně by mě to i celkem bavilo ale sním teda ne...von nás furt skoro násilně nutí abychom řekli svůj názor na nějakou zprávu týdne kterou vždycky podá(a že ten jeho žabí mozeček se teda činí,minule zpráva týdne byla,že "3 z 10 testovaných dudlíků neodpovídá higienickým normám"-tentokrát sem vystřelil až Jupiteru,co to zas plác).No ale protože nám vyhrožuje,když nic říkat nebudem(normálně sme diskutabilní třída,ale von s těma svýma padebilními kecama nás normálně umlčí a nebo umučí),tak se pár vždycky nuceně ozve a snaží se do hodiny něco pípnout,ale to je zas překřičí,že už není čas a musejí dělat látku,tak sakra doprdele,co von to chce?
Je to prostě magor...